Londýn - Herečka Sigourney Weaverová ve filmu VALL-I namluvila počítač na vesmírné lodi, kde přebývá zdegenerované lidstvo, zatímco hlavní hrdina, vrzající robot, po nich uklízí na opuštěné Zemi odpadky.
"Elektronické bytosti mají v tomhle filmu duši," pochvaluje si představitelka astronuatky Ripleyové ze slavé série Vetřelců.
Netajíte se tím, jak moc se vám Vall-I líbí. I to je důvod, proč k tomuhle filmu dáváte ráda rozhovory?
Určitě. Líbí se mi, co Pixar udělal a jak je celý film detailní. Je jen málo studií jako Pixar, kde je příběh pořád na prvním místě. Jsem nadšená, že my pozemšťané máme film jako je Vall-I, protože podle mě ho potřebujeme. Je tak zábavný i dojemný!
Proč myslíte, že vás angažovali?
Myslím, že to byl jeden z nápadů režiséra Andrew Stantona - aby počítač ve vesmírné lodi mluvil hlasem Ripleyové. Takový malý žert. Tak mi poslali scénář a samozřejmě nevěděli, že jsem velká fanynka Pixaru. Přečetla bych kvůli nim i telefonní seznam. A Andrew je sladký! Když jsem se s ním setkala, šli jsme na večeři a já mu řekla: Vím, že je to jen lodní počítač, ale cítím, že ta postava se vyvíjí. - Začínám jako hlas nějaké firmy, ale na konci mluvím o Zemi a chci zpátky. Andrew měl pro mě pochopení a během nahrávání mě nechal vyzkoušet spoustu věcí. Byla to opravdu zábava a hodně jsem si tu práci užila.
| Čtěte také: Vall-E je robot a film, který má srdce |
Je "váš" počítač něco mezi Matkou z prvního Vetřelce a počítačem Halem z Vesmírné odysey?
Matka byla "jen" elektronický hlas. A já si myslela, že Vall-I má změnit to, jak přemýšlíme o robotech. No a to bychom měli, protože pokud lidé programují roboty, nestávají se tím roboti čím dál více lidskými? Dokonce si ani nevšimnete, že roboti spolu nemluví. Museli mi říct, že ve filmu není jediný rozhovor mezi roboty - tvrdila jsem, že spolu komunikují pořád. Musela jsem se na to podívat ještě jednou, abych si uvědomila, že veškerá komunikace probíhá je pomocí výmluvných "robotích" zvuků, které vytvářel Ben Burtt.
A jak jste to tedy vyřešila?
Snažila jsem se, aby hlas lodi byl sice elektronický, ale zároveň odpovídal vývoji příběhu. Cítila jsem, že elektronické bytosti mají v tomhle filmu duši. Matku naprogramovala zlá firma, takže byla věčně nespokojená. Nemohli jste na ni udělat dojem, jako nepřítel byla vážně dobrá. A Hal? To bych si ten film musela pustit znovu…
Řekla jste, že pokud se někdy podíváte do vesmíru, byla byste tam bez technické pomoci bezmocná?
To je pravda! Samozřejmě bych udělala, co bych musela, ale nejsem zrovna technický typ. Vím, jak udržet letadlo ve vzduchu. Ale jak přistát, to by bylo docela děsivé.
Takže jste pilotovala letadlo?
Jenom jsem s ním letěla ve vzduchu. Nikdy jsem nevzlétala ani nepřistávala. Bylo to malé letadélko a nebylo moc složité ho řídit. Navíc jsem tam nebyla sama, hned vedle mě seděl pilot. Zachránil by nás, kdybychom se řítili střemhlav dolů.
Kde jste si řízení letadla zkoušela?
V Adirondacks, což je krásný přírodní park a pohoří na jih od Montrealu.
Ale nejsou v horských oblastech proudy a turbulence?
Jasně, miluju turbulence, je to jako surfování. Turbulence je jen vlna ve vzduchu a já ráda vím a cítím, že jsem ve vzduchu. Vlastně nesnáším, když letadlo letí jenom tak…
No, vždycky to nemusí být jen zábava. Měla jste někdy při cestování letadlem strach?
Měla, ale byla jsem zároveň podivně klidná; no co jsem taky mohla dělat? Letušky pobíhaly sem a tam a ptaly se, jak nám je - byly to příšerné herečky. Vypadly na nás kyslíkové masky a vzadu v letadle se ozval divný zvuk, něco se otevřelo. Museli jsme klesnout a potom v tom rozbitém letadle letět ještě několik hodin. Ale jak říkám, byla jsem v pohodě. Nevím proč, možná je někde ve mně malá Ripleyová.
Na plátně vždycky působíte jako silná žena.
Nedělím lidi na silné a slabé. Myslím, že jsme taková sbírka, všehochuť. I já mám velmi slabé, zranitelné části a jiné věci, ve kterých jsem dobrá. Ve filmu většinou hrajete někoho, kdo musel vystoupit z řady a s něčím se porvat - filmy moc nejsou o lidech, kteří nic nedělají. Takže minimálně v tomhle kontextu otázka, jestli je člověk slabý nebo silný, ztrácí význam.
Jinak pro mě je síla slovo, které stále musíme znovu a znovu definovat. Pravda, ženy byly vždy velmi nepoddajné - a dělají to bez použití síly, takže to chce hodně síly a charakteru, abych se pokusila o bonmot. Ale jinak je pro mě u žen i u mužů zajímavější charakter; kdo jsou a jak se chovají.
Což naznačuje, proč jste si vybrala roli Mary Griffitové ve filmu Modlitba za Bobbyho?
Ano a je zajímavá, protože ona své největší chyby udělala ze strachu. Byla velmi zbožná, její syn byl gay a zabil se. Měla takový strach, co by se mu mohlo stát, že se ze všech sil snažila, aby nebyl gay. A samozřejmě ho ztratila. Předstírat, že nevíte, je těžké - ona se přes to dostala a teď bojuje za práva gayů.
Rozhovor poskytla redakci distribuční společnost Falcon
