reklama
 
 

Filmu Vášeň a cit chybí to hlavní: Vášeň i cit

12. 10. 2007 8:40
Hollywood objevil Jane Austenovou, aby ji ztratil

Recenze - Po rozumu, citu, pýše a předsudku přichází na řadu i vášeň. Film Vášeň a cit se velmi volně inspiroval životním příběhem britské spisovatelky Jane Austenové. Vyfabuloval milostný příběh, který ji prý dovedl nejen k její literární tvorbě, ale i doživotnímu staropanenství.

Jane je vášnivou, i když začínající spisovatelkou, která dospívá v nepřehledném klubku bratří a sester v rodině chudého venkovského kněze. Její život je poklidný až nudný, dokud na venkov nepřibude Tom Lefroy - londýnský floutek, kterého sem na čas uklidil jeho podivínský strýc před nástrahami velkoměsta.

Na začátku sebou ti dva pochopitelně pohrdají a špičkují se, kdy jen můžou. Pak ovšem podlehnou hlubokému citu, kterému - stejně pochopitelně - v cestě stojí mnohá protivenství: matčina touha provdat Jane výhodně za bohatého synovce lady Greshamové, Tomova nemajetnost i Janeina rozkolísanost mezi touhou a náklonností k literatuře.

Filmová Jane se svým literárním hrdinkám podobá - zmítá se mezi láskou k okouzlujícímu, leč chudému floutkovi a tlakem příbuzných, aby vzala zavděk jistou existencí po boku bohatého, leč ňoumovitého muže ze sousedství.

Ani tentokrát snímku nechybí pel britských austenovských komedií - naposledy zosobněných Keirou Knightleyovou v adaptaci Pýchy a předsudku. Odehrávají se v překrásné krajině anglického venkova, na starobylých sídlech, která připomínají pohádkové příběhy o princeznách; stejně jako krásné kostýmy, romantické plesy a jiskřivé dialogy mezi upjatými muži a emancipovanými dívkami.

Vášeň a cit by se jistě do této vlny rád zařadil, k dokonalosti je to ale pořád málo. Děj ani dialogy neodsýpají tak hladce jako v Pýše a předsudku, nemluvě o natahovaném záběru, který dlouho osciluje mezi happy endem a tragikou - tak dlouho, že i diváci po chvíli mohou ztratit přehled, jestli se dívají na melodramatický doják nebo romantickou komedii.

Austenovou ztvárnila krásná Anne Hathaway, milovaného Toma podobně neodolatelný James McAwoy.  A v tom je trochu problém: hlavně ženská část páru má hollywoodský dojem, že se stačí tvářit patřičně romanticky a nosit šatičky jako ve filmu Ďábel nosí Pradu. V britské komedii je to ovšem žalostně málo. Zato Maggie Smith si zjevně užívá roli zpupné a nafoukané Lady Greshamové.

Název variující titul nejslavnější knihy Jane Austenové sice na místo rozumu staví vášeň, film tomu ale úplně neodpovídá. Filmové Jane tak trochu chybí plnokrevnost jejích hrdinek. Je sice podobně emancipovaná, třeba při úspěšném zásahu do mužské kriketové hry. Jenže nedisponuje tolik typickým, ale štiplavým intelektem a nadhledem.

A právě rozpor mezi tím, jak moc se film podobá austenovským adaptacím i samotným příběhům Jane Austenové a tím, v čem se nepodobá, je hlavní kámen úrazu. Ze světa austenovských příběhů přejímá spíše ty slabší motivy (naivní, strnulá modelovost příběhů) a naopak kvality (ironie, sarkasmus, lehkost) pomíjí.

Navíc si film přisvojuje i několik ne úplně typických austenovských ingrediencí: třeba zuřivé boxerské zápasy či pohled na nahé zadky mužských hrdinů, snad coby aktualizace odkoukaná z Deníků Bridget Jonesové.

Ani taková "provokace" z něj ale neudělá víc než průměrnou romantickou podívanou. A jen skalní fanynky Austenové v závěru přes slzy nedohlédnou, že v poněkud bezkrevně předvídatelném příběhu chybí větší přesah.

Vášeň a cit (Becoming Jane), Velká Británie/USA 2007, scénář Kevin Hood, Sarah Williams, režie Julian Jarrold, hrají Anne Hathaway, James McAvoy, Julie Walters, James Cromwell, Maggie Smith, Joe Anderson a další. 120 minut, distribuce Bioscop.

autor: Irena Hejdová | 12. 10. 2007 8:40

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama