Recenze – Při čekání na herecké zmrtvýchvstání Mickeyho Rourkea ve Wrestlerovi (u nás půjde až v červenci) není od věci připomenout si na DVD dvacet let starý mystický thriller Alana Parkera Angel Heart. Je totiž nejen pozoruhodnou žánrovou variací, ale osud hlavní postavy jakoby jasnozřivě předznamenal i budoucí osud jeho hvězdy.
Druhá polovina 80. let byla pro výrazný i sebedestruktivní talent Mickeyho Rourkea obdobím mimořádně úspěšným. Měl za sebou první rebely a losery (Dravé ryby, Rok draka), sexuálního predátora v 9 ½ týdne a před sebou svatého Františka z Assissi, zabijáka IRA (Modlitba za umírající) i psychopatického gangstera (Hodiny zoufalství), ale především radostné alkoholické alter ego Charlese Bukowského v Barovém povaleči.
Mezi poškozenými dušemi jeho hrdinů z té doby zaujímá soukromý detektiv Harry Angel velmi čestné místo; už proto, že o svou duši přišel dávno.
Cesta do pekla
Harry je ze starého dobrého rodu umolousaných soukromých oček, která budí dojem, že se už týden neholila a stejně dlouho nespala (aspoň ne v posteli). Jeho specialitou jsou „menší věci“, dlužníci, zatoulaní manželé... nic, co by ohrozilo jeho existenci či zabředlo do vod temnějších než jeho ranní káva.
Zpočátku se zdá, že zakázka nového klienta nebude výjimečná a zapadne do šmíráckého světa muže, který se marně snaží nahradit cigaretu žvýkačkou. Elegantní cizinec s pozoruhodným vkusem ohledně nehtů a těžko vyslovitelným jménem Louis Cyphre po něm chce, aby našel chlapíka, s nímž má uzavřenou smlouvu, kterou pořád nesplnil.
Jedná se jakéhosi Jonathana Lieblinga, který se před válkou coby Johnny Favorite živil jako zpěvák, ale z války se vrátil jako zombie bez paměti a nadto zmizel z nemocnice. Už první mrtvola (lékaře, který Johnnyho kdysi ošetřoval) ovšem signalizuje, že Harry strčil nos,l kam neměl.
Jak ho stopy vedou z New Yorku do New Orleansu, mrtvá těla se množí, jakoby kdosi postupoval v jeho stopách a důsledně (i krvavě) odstraňoval každého, kdo Johnnyho znal. Harryho navíc začínají pronásledovat podivné vize a sám je z několika vražd podezřelý.
Náladu mu nespraví ani fakt, že se zaplétá do kouzel a rituálů vúdú, v něž sice nevěří, ale už mu pěkně lezou krkem. Smyčka se stahuje a Harryho čeká velmi nehezké překvapení, jemuž vzdoruje jen zoufalým křikem “Já vím, kdo jsem”.
Padlý anděl
Román Williama Hjortsberga, z nějž Parker vycházel, vyprávěl v zásadě o tomtéž, jen se úzkostlivě zdržoval v New Yorku. Režisér ho opouští ve jménu obrazových a tematických možností amerického jihu 50. let - aby divákovi servírovat noční náboženské obřady, černou i bílou magii a víru v kouzla jako přirozenou součást reality.
Rytmus stepujících botek pouličních tanečníků i rituálních bubnů odměřuje stále se zrychlující hypnotický vír unášející nic netušícího hrdinu vstříc chvíli, kdy zaplatí za hříchy své minulosti.
Jak se Harry vzdaluje od rozumové reality New Yorku, čím dál víc propadá do fantastického světa, v němž není moc místa pro logiku a je spíš vstupní branou do podsvětí.
Dusná jižanská atmosféra dokonale odpovídá nadpřirozenému rozměru příběhu, který je jinak vystavěn na klasickém půdorysu detektivní drsné školy. Její estetické charakteristiky, resp. vizuální styl jejich filmových adaptací (včetně filmu noir) si ostatně Parker osvojil velmi přesně - a Angel Heart je v zásadě přehlídkou stylu.
Opakující se záběry větráků (zamyslel se někdo, jakou spoušť nadělal ve filmové estetice vynález klimatizace?) a mříží či nočních scén skrze žaluzie lahodí oku každého fanouška žánru, tady navíc fungují jako podstatný významový prvek vyprávění.
Nejenže větráky ohlašují každou vraždu či setkání Harryho s jeho klientem, navíc se povětšinou otáčejí opačně, což má svůj význam; stejně jako každé ze jmen postav počínaje Lou Cypherem. Symbolika je to někdy ukrutně přímočará, ale než ji autorům velkoryse odpustit, spíš ji lze vnímat jako přiznanou hru, kterou můžeme hrát s sebou.
Tam a zase zpátky
Pro Alana Parkera, kouzelnického poutníka mezi žánry (od muzikálové parodie Bugsy Malone přes Pink Floyd: The Wall po sociální drama Andělin popel), je Angel Heart dalším úspěšným filmem v řadě. A k nejvlastnějšímu naturelu tvůrce odkazuje především brilantním použitím jazzového doprovodu a důmyslnou hudební dramaturgií vůbec.
Významnější je film pro hlavního představitele, který snímku - s výjimkou labužnické epizodky Roberta De Nira - bezpečně dominuje. Při pohledu na znetvořeně přízračnou existenci současného Mickeyho Rourkea je až bolestné sledovat jeho pětatřicetileté já nadané úsporně jemnou mimikou, zranitelnýma očima a až dětsky nevinným hlasem.
Aniž to tehdy mohl tušit, jeho vlastní cesta jakoby vyslyšela slova charismatického Cyphera „Budoucnost už není, co bývala, pane Angele“ - a od počátku 90. let ho vedla do soukromého pekla, z nějž se klopotně a bolestně od přelomu tisíciletí pomalu drápal na povrch.
Až teprve po Věznici a zejména Sin City - městě hříchu podal ve Wrestlerovi další ze svých úchvatných a bytostně osobních výkonů, za nějž měl být oceněn Oscarem. Cesta ven za světlem si to zasloužila.
Angel Heart, USA/Kanada/Velká Británie 1987. Režie: Alan Parker. Scénář: Alan Parker podle románu Williama Hjortsberga Padlý anděl. Kamera: Michael Sarasin. Původní hudba: Trevor Jones. Hrají: Mickey Rourke, Robert De Niro, Lisa Bonetová, Charlotte Ramplingová. , 113 min. Na DVD vydal: HCE + Blesk.
