Praha - Fero Fenič se prý pořádání soutěže na Febiofestu několik let bránil. Přehlídka si ale žije svým vlastním životem a pořád se vyvíjí. Sítem letos prošly všechny přihlášené filmy, které splnily základní podmínky: má jít o evropský, v Česku nepremiérovaný a jinde neoceněný snímek.
Hlavní programová dramaturgyně Hana Cielová dokonce prohlásila, že soutěž dopadla lépe, než očekávala. A příští rok zůstane zachována; existuje už ostatně i stínová porota.
Ta letošní, třiatřicetičlenná v čele s architektem Janem Kaplickým, ocenila hlavní cenou estonský snímek Magnus debutující režisérky Kadri Kousaarové.
"Přirozeně zakomponovaná nadsázka a vtipně vypointované scény zprostředkovaly silné poselství o tom, že vyzrálost osoby není vždy determinována věkem a životními zkušenostmi," říká o vítězi jeden z členů poroty, vedoucí nakladatelství NG Ivan Hartmann.
Film pojednává o chlapci, který se jednou pokusí o sebevraždu kvůli tomu, že trpí plicní chorobou, a přestože se vyléčí, následují další. Otec chlapce teprve tehdy pochopí, že by se mu měl víc věnovat a naučit ho najít důvod, proč dál žít.
Námět pochází ze skutečného života herce hrajícího otce. Ten pochopil své obsazení jako příležitost najít s odstupem rozřešení pro své rodičovské selhání.
Magnus je údajně první estonský nezávislý film a zároveň po mnoha letech jediný estonský film, jenž byl vybrán na přehlídku do festivalu v Cannes. Dosud obrazil okolo 20 festivalů včetně prestižního Rotterdamu či asijského obřího Pusanu.
Rozpočet snímku byl pouhých 50 tisíc dolarů, které režisérce a spisovatelce poskytl její anglický přítel; měl prý podobné dětství jako hlavní hrdina a nepřál si, aby se z filmu pod americkými producentskými křídly stala sentimentální limonáda s happy endem.
Půvabná mladá režisérka se bála technické stránky natáčení, s níž neměla zkušenosti. Její jediné praktické seznámení s filmem byla nedávná herecká příležitost ve filmu onoho přítele, producenta z Anglie.
Ke svému stylu vyprávění Kadri Kousaarová dodala, že jako žena se nesoustřeďuje na popisné, násilné a sexuální detaily, zajímá ji spíš to, co se děje uvnitř postav.
V Estonsku dosud nebyl film uveden, protože se okolo něj točí soudní pře. Jeden muž (nikoli ovšem onen herec!) se totiž domnívá, že film je o něm a zasahuje mu do soukromí. Rozhodnutí by mělo přijít do dvou týdnů.
U nás dosud nebyl nalezen distributor. Fenič se obává, že by "musel být odvážný, aby tak těžký film u nás uvedl" - na druhou stranu vyjádřil optimismus, že při slavnostním promítání přijde na projekci několik zástupců zdejších distribučních firem a snad se záhy rozjedou jednání.
S Febiofestem je rovněž spojeno hlasování českých filmových kritiků o nejlepších českých filmech uplynulého roku.
Letos cenu Kristián za hraný film získala adaptace undergroundového románu Jana Pelce a bude hůř od režiséra Petra Nikolaeva. Jen o jeden hlas méně získaly Tajnosti Alice Nellis, které bodovaly nedávno na Českých lvech. Třetí skončily na Českých lvech zcela opomenuté Pusinky Karin Babinské.
U animovaných filmů jednoznačně o osmnáct hlasů vyhrálo Jedné noci v jednom městě od Jana Baleje, které má dva České lvy. Druhý byl Jiří Barta s Domečku, vař, třetí Cyril Podolský s Krysáky.
Mezi dokumenty vyhrál Jan Šikl s cyklem Soukromé století. O dva hlasy méně měly Zapomenuté transporty od Lukáše Přibyla, třetí skončila Lucie Králová se Ztracenou dovolenou.
