Los Angeles - Každá generace potřebuje svůj příběh o dospívání. A ve filmu Adventureland ho získává generací hned několik.
Ty, které prožívaly 80. léta v různém stádiu sebeuvědomění, i ta dnešní, která je ve stejném věku jako hrdinové snímku - a přitom často poslouchá právě hudbu starou dvacet let nebo její současnou recyklaci.
Ještě před čtvrteční premiérou přinesla americká média záplavu nadšených recenzí, které se rozplývají nad tím, jak se scenáristovi a režisérovi Gregu Mottolovi podařilo vystihnout atmosféru doby, a přitom přinést nadčasově humanistický pohled na to, jak "mladí lidé vstupují do samostatného života".
Většinou je tato chvála zakončena také adjektivem "sweet" (sladký), které napovídá, že film nahlíží na své hrdiny smířlivě, a nejde tudíž o žádnou syrovou sondu.
Mottola (ročník 1964) poloautobiografickým způsobem zpracoval vlastní zážitky, když přes léto, krátce po maturitě, pracoval v zábavním parku Adventureland, sbíral první milostné zkušenosti a seznamoval s mnoha podivnými lidskými typy, alkoholem a jinými omamnými látkami.
Bývalý asistent režie na filmech Woodyho Allena - Celebrity (1998) a Hollywood Ending (2002) - debutoval ještě předtím v roce 1996 nezávislým snímkem Daytrippers. Pak pracoval pro televizi jako nájemní režisér a seznámil se zde s Juddem Apatowem, z nějž se během posledních let stal jeden z nejvlivnějších producentů v Hollywoodu.
Pod jeho křídly režíroval i svůj druhý celovečerní film, obhroublou, ale inteligentní komedii Superbad. Ta, přestože patří k výstavním kouskům Apatowovy produkční stáje (40 let panic, Zbouchnutá, Kopačky), ovšem neukázala zdaleka Mottolův naturel jemného pozorovatele.
Američtí kritici teď v případě Adventurelandu hovoří o „oživení bezduchého žánru", jímž se léty stala teenagerovská komedie pod náporem všech odvozenin Prciček. U Mottoly je patrná snaha o autentičnost a neochota přizpůsobovat film jednoduchým komerčním formulkám.
Podle všeho i propagační upoutávky nejsou v duchu celého filmu a činí z něj mnohem bláznivější a košilatější záležitost.
Motttolovi šlo o zachycení momentů, kdy si lidé uvědomují, že přestávají být dětmi. Sám svůj snímek vymezuje vůči Prcičkám, ale i hodně ostrému Superbad. Hledá spíš spojnice se seriálem Machři a šprti (Freaks and Geeks), jímž se v televizi uvedl právě Apatow, a jmenovitě se odkazuje k Americkým graffithi, jimiž v 70. letech začínal George Lucas, než se z něj stal „pan Hvězdné války".
Podle Mottoly spíš film ani není určen přímo mládeži, ale spíš dospělejším lidem, kteří na své mládí budou nostalgicky vzpomínat. K tomu má sloužit i důsledně vybraná zvuková kulisa.
Režisér sám přiznává, že vyrůstal na The Smith, The Replacements, ale i Judas Priest, a jeho filmový vkus formovaly tak rozličné snímky jako Allenův Zelig, Kubrickův Full Metal Jacket i romantická komedie Pretty in Pink od Howarda Deutsche.
Na soundtracku k Adventurelandu se setkávají jména jako Lou Reed, David Bowie, INXS, Falco i Mike Oldfield. A dá se předpokládat, že právě hudba bude v době popkulturního návratu do 80. let dalším magnetem, která filmu přitáhne popularitu.
Se známými songy přitom souvisí i jediná výtka, kterou vůči snímku směřuje menšina recenzentů: a tím je právě ono příliš automatické spoléhání na nostalgii. Starší diváci prý budou ochotni odpustit filmu dějovou nepřekvapivost a více než mladší publikum budou napojeni na vše, co se ve vyprávění ukazuje.
Ostatně i sám Mottola připustil, že pro film museli udělat důkladné rešerše, aby vše dobově sedělo, ale hlavně museli připravit „velkou retro bibli" pro mladé herce, které pak zkoušeli z otázek typu „kdo byl Ronald Reagan a Margaret Tchatcherová?"
Natáčení se původně plánovalo v původním skutečném Adventurelandu, ale nakonec musely být pro film vytvořeny nové, staře vypadající kulisy - protože se dotyčný park o d 80. let příliš modernizoval.
