reklama
 
 

Film o průkopnici ženského psaní i vztahů Colette je příběhem peněz, ne vášně

28. 2. 2019 9:20
Snímek o bourání konvencí nakonec až příliš vězí v konvencích životopisného žánru. | Video: Bioscop |  02:33
V Paříži bude brzy zavedeno elektrické osvětlení, nedávno byla vztyčena Eiffelova věž a na venkově mladá dívka čeká, až si pro ni přijede nápadník a odveze ji do tohoto světa modernity a zhmotněných uměleckých snů.

Životopisné filmové drama Colette: Příběh vášně, které ode dneška promítají kina, vychází z osudů stejnojmenné spisovatelky a jejího manžela přezdívaného Willy, pro nějž literatura byla především živnost.

I proto působí český podtitul filmu, který v originále chybí, spíš komicky než romanticky. Příběh Colette a Willyho, neboli Sidonie-Gabrielle Colette a Henryho Gauthiera-Villarse, není ani tak příběhem vášně jako spíš peněz.

Keira Knightleyová hraje Colette chvílemi jako naivní hrdinku, která by raději seděla v lesíku za chalupou a čichala vůni levandulí. Jindy je emancipovanou ženou, která se nenechala jen okouzlit a pohltit krásami Paříže či manželovým šarmem, ale jde si za svými sny, nejen romanticky, ale též pragmaticky.

A takový je i celý film. Vychází ze silného námětu o průkopnici "ženského" psaní i netradičních milostných svazků, přitom při jeho vyprávění jako by režisérovi Washi Westmorelandovi cosi svazovalo ruce: snad vědomí, že o silné ženě točí v éře #MeeToo, či fakt, že scénář před mnoha lety vytvořil se svým partnerem a pozdějším manželem Richardem Glatzerem, který před čtyřmi lety zemřel.

Colette svému manželovi jednou ukáže, co napsala. Willy ten výtvor smete ze stolu, neboť nemá dostatečně nosnou zápletku a zaobírá se jen psychickými stavy postav. Coby spíše protřelý obchodník s průměrným čtivem než spisovatel hodnotí především komerční hodnotu "produktu".

Až když po čase exekutor zabavuje část jejich nábytku, včetně stolu z pracovny, při jeho vyklízení Willy opět dostává do ruky manželčin rukopis. A náhle vidí, že je potřeba na něm jen trochu zapracovat a… kniha o hrdince Claudine brzy vychází pod Willyho jménem. Je to okamžitý bestseller.

Colette dostává velkorysý dárek, dům uprostřed lesa, o jakém snila, když se jí uprostřed velkoměstského života stýskalo po venkově. Z romantického gesta se však vyklube poněkud danajský dar. Willy sídlo koupil ze zálohy na další román a vzápětí manželku zamyká v jednom z pokojů s tím, že propustkou jí budou jen popsané stránky.

Snímek uniká z pastí mnoha životopisných děl o spisovatelích a umělcích obecně. Není krasodušným popisem inspirovaných tvůrčích stavů, které často bývají spíše nechtěnými parodiemi na opravdovou sílu děl, o jejichž autorech pojednávají.

Ani zde vyobrazená Paříž nepředstavuje zhmotnělý bohémský sen, přezdobenou metropoli z turistických pohlednic. Možná i proto, že - až na pár exteriérových záběrů třeba na kabaret Moulin Rouge - se natáčelo převážně v Maďarsku.

Colette: Příběh vášně však nenabízí o moc víc než dobré úmysly: chce zachytit zákruty jednoho komplikovaného manželství i zrod úspěšné spisovatelky, která se umělecky, lidsky i milostně vymaní z pasti patriarchátu. Ale nakonec film jen krouží kolem svých témat: umění, byznysu a erotiky.

Snad jen Willyho vztah k penězům a milenkám je tu hoden slova vášeň. Umění sice uniklo z pastí kýče, ale z filmu jako by nakonec vyprchalo úplně. A podobné je to s erotikou: snad z obav, aby ve své době odvážné milostné akty mezi ženami i jejich společné vystupování na jevišti, tehdejšími pseudomoralisty odsuzované, nepůsobily lascivně. Tak raději působí dokonale nevzrušivě.

V krátké epizodě ze života Colette mezi poslední dekádou 19. a první dekádou 20. století se nacházelo motivů na několik filmů. Byla venkovankou v Paříži plné bicyklů a elektrického osvětlení, ženou ve světě ješitných a majetnických mužů, jedinou spisovatelkou s talentem v manželově čistě mužské pisálkovské stáji na spotřební čtivo, v této továrně na umění.

Režisér Westmoreland se chtěl dotknout všech těch motivů. Ale zatímco v autentických kostýmech ožívají věrné detaily z dobových fotografií skutečné Colette a Willyho, témata snímku se v letmém, cudném, vkusném náznaku jen mihnou plátnem.

Snímek o bourání konvencí a průkopnických skutcích nakonec až příliš vězí v konvencích životopisného žánru. Naštěstí svůj příběh nezjednodušuje na vyprávěnku o oběti, která se vymaní ze zlé mužské náruče. Ale při snaze ukázat komplikovanější kontury vztahu Willyho a Colette skáče od scény ke scéně. Mezi nimi chybí nějaká "pojivová tkáň".

Tu a tam snímkem probleskne Colette jako citlivá spisovatelka, jindy coby sebevědomá bisexuální žena pohybující se světem dandyů, který nemusí být jen bytostně mužský. Podobně její manžel Willy je chvíli muž plný lásky, jindy pragmatický proutník s takřka tyranskými sklony.

Colette: Příběh vášně

Režie: Wash Westmoreland
Bioscop, česká distribuční premiéra 28. února

I jejich otevřený vztah osciluje mezi okamžiky rovnocenného a velkorysého bohémského soužití a soužením se v uzamčeném pokoji, za jehož dveřmi manžel čeká na popsané stránky, jež by proměnil v peníze a ty pak prohýřil s milenkami.

Ale je tu žalostně málo chvil, které by ty epizody proměnily v celek, které by spojily romantiku s pragmatikou či rozvedly, jak se tak rozdílné polohy vejdou do jednoho těla či do jednoho manželského svazku.

autor: Tomáš Stejskal | 28. 2. 2019 9:20

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama