Recenze - Do kin tento týden vstupuje "první celovečerní film o českém hip hopu" - Česká RAPublika.
Je vlastně s podivem, že se tak děje až nyní, neboť daný hudební žánr tu už před nějakým časem zdomácněl, a například ve Spojených státech, kde má kořeny, se první hip-hopové filmy začaly točit brzy po jeho vzniku na přelomu 70. a 80.let.
K dnešku má také tato filmová kategorie v USA na kontě pěknou řádku děl - od uznávaných "filmů pro pamětníky", jako jsou Wild Style či Beat Street, až po relativně čerstvé snímky typu 8 Mile v hlavní roli s Eminemem nebo Get Rich or Die Tryin' s 50 Centem.
A to mluvíme jen o hraných filmech. Dokumentů za tu dobu vzniklo nepřeberné množství.
Tvůrci České RAPubliky se rozhodli pro zlatou střední cestu. O svém díle mluví jen jako o celovečerním filmu, aniž by zdůrazňovali, zda jde o dokumentární, nebo hraný snímek. Vešel by se totiž do obou kategorií. A možná i do nějaké další.
Formou i obsahem, v kontaktu i s odstupem
Předně je třeba říct, že režisér Pavel Abrahám dokázal zdánlivě nemožné: natočil film, který přenáší hip hop na plátno stylově vytříbenou formou, jež fanoušky žánru musí nadchnout a nezasvěcené může zaujmout.
Sám obsah naopak zjevně aspiruje na to komunikovat především směrem ven ze subkultury, nemusí (a neměl by!) se ale míjet ani s těmi, kdo se v hip-hopových kruzích pohybují.
A právě o to třicetiletému Abrahámovi, jemuž se scénářem pomáhal ještě o tři roky mladší Tomáš Bojar, zjevně šlo. Coby někdejší "writer" (tvůrce graffiti), příznivec hip hopu a absolvent uměleckoprůmyslové vysoké školy se zájmem o hybridní umění, společenské jevy a kulturu, má podle vlastních slov se scénou, kterou portrétuje, kontakt; zároveň si však umí udržet užitečný kritický odstup.
Česká RAPublika - trailer
To se ostatně ve filmu zřetelně projevuje, neboť oproti možným očekáváním nenabízí žádné šablonovité mapování do sebe zahleděného fenoménu, kterým český hip-hop je, ale spíše konfrontaci jeho předních představitelů se zbytkem společnosti v sérii situací, které cíleně vytváří a které především pobaví.
A pokud nedůvěra, nepochopení či averze většinového publika vůči hip hopu bude i po shlédnutí filmu přetrvávat, určitě nebude na vině režisér, ale sami rappeři, jimž se divák dostane k tělu víc, než by si oni sami zřejmě přáli.
Přisprostlý, frackovitý, namyšlený a v konečném důsledku pro mnoho posluchačů legrační totiž není nutně hip hop jako takový, ale jen někteří (dost možná i většina) z těch, kteří se jím živí a kteří na sebe rádi strhávají pozornost.
Zkrocení drsňáci před tabulí
Výše řečené lze vztáhnout i na trojici ústředních aktérů filmu, veterána českého hip hopu Oriona ze skupiny PSH a dvojici služebně mladších, o to však velkohubějších rapperů ze skupiny SuperCroo, kteří si říkají James Cole a Hugo Toxxx.
Tvůrci si je podle vlastních slov vybrali jednak proto, že jejich tvorbu osobně považují za zajímavější než zbytek produkce zdejší scény, jednak proto, že jsou otevření a nebojí se experimentovat a střetávat s lidmi, s nimiž by se normálně nepotkali.
Divák tak dostává příležitost účastnit se vzájemně poučného setkání rapperů s profesionální lingvistkou, která si je podává u tabule při rozboru jejich vulgarismy oplývajících textů, či přihlížet jejich konfrontaci s úřednicí na matrice, která odmítá oficiálně změnit jejich "zoufale obyčejná" občanská jména na ta umělecká.
Ke scénám, kde se protřelí pódioví drsňáci víceméně nechtěně "obnažují" vůbec nejvíc, patří Orionova návštěva základní školy, kde se kdysi učil. Sám si prý později přál tento výstup prostříhat, ale režisér si naštěstí nenechal od "herců" radit.
Zajímavou podívanou nabídla i výprava do památníku národního obrozence Josefa Jungmanna v Hudlicích, kde jeho "novodobí následovníci" - jak je v hlášení obecního rozhlasu představil starosta - obhajovali před odbornou i laickou veřejností svérázný přístup k mateřské řeči.
Umělecké počiny a skopičiny
Film z naznačené režisérovy strategie (vytváření situací skrze různé konfrontace) vytěžil i několik originálních uměleckých počinů.
Za pozornost stojí zejména freestylové rýmování, při němž jsou Orion na vršovické základce a James Cole v karvinském ghettu okolnostmi donuceni na místě skládat říkanky s pozitivním poselstvím pro školou povinnou mládež, a potom také strhující „battle" tří špičkových DJů s hudebníky Českého tria.
Posledně jmenovaná scéna je sice pouhým intermezzem, kde ústřední představitelé ustupují do pozadí (objevuje se zde pouze Hugo Toxxx, a to ještě jako ne příliš účelná stafáž), díky originálnímu rozdělení filmu na "tracky", to ale celek nijak neoslabuje.
Naopak se tu dál rozvíjí centrální myšlenka hip-hopového vymezení se vůči národním autoritám - v tomto případě vůči komorní hudbě Antonína Dvořáka.
Z pohledu strážců kulturního dědictví je to nepochybně stejná troufalost jako konfrontace rapperů s členy jazykozpytného sdružení Slovo a hlas u Jungmannova památníku, ale právě o toto střetávání, jak už bylo řečeno, Abrahámovi s Bojarem šlo.
Rapovat filmem
Dokládají to i v závěru filmu, kde nechají rappery zaútočit na další ze státních symbolů svérázným zpracováním písně Kde domov můj. Že jim u toho asistuje Hana Hegerová, z obdivu k níž se v průběhu filmu jeden z protagonistů vyznává, je symbolické hned v několika rovinách.
V čistě narativní se tím především uzavírá kruh, který na začátku začal kreslit další z „národních pokladů" Karel Gott svým estrádním pokusem o rap.
Tato scéna sice původně vznikla pro televizi; ale tím že si ji tvůrci vytáhli z archivů a přimíchali do filmu, vlastně jen prokázali hip-hopový přístup k věci, naprosto v souladu s deklarovaným záměrem vytvořit dílo, které nebude filmem o rapu, ale samo se stane rapem.
Jestliže má festival v Jihlavě, kde byla Česká RAPublika před měsícem uvedena v předpremiéře, ambici „myslet filmem", dokázali tvůrci prvního filmu o českém hip hopu, že se filmem dá i rapovat.
Česká RAPublika. ČR 2008. Režie Pavel Abrahám, vystupují Orion, James Cole, Hugo Toxxx, Hana Hegerová. 90 minut, distribuce: Bioscop. Premiéra v ČR: 27. listopadu 2008.
