Kdykoliv se Američané pokoušejí točit rodinnou komedii, ve které mají co dělat slova "rodina" a "hodnota", zavání to citovým vydíráním a retardovanou korektností.
A na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že by film Little Miss Sunshine měl být víc než další šablonovité vyprávění o rodině, která společným úsilím a úsměvným způsobem překoná potíže. Další prefabrikovaný mix nezávadných emocí zanesený obskurními postavičkami, které se časem ukáží být "lidské" a "dojemné".
Naštěstí je snímek úplně jinde. I přesto, že dojde na happyend, přesto, že všechny více či méně šílené postavy projdou nezbytnou katarzí - a dokonce i přesto, že film kromě černočerného humoru pracuje se sentimentem.
Že snímek dokázal překročit stín amerických rodinných komedií, není ani tak dílem scénáře - který by sám o sobě působil křečovitě a strnule. Laciné figurkaření, které ze něj trochu trčí, dokonale zahladilo manželsko-režisérské duo Dayton-Farisová spolu s herci civilností a odzbrojující přirozeností.
Postavy jsou na papíře na hranici karikatury, možná proto herci nemuseli přehrávat; naopak. V čele se skvělým komikem Steve Carellem, který v sobě snoubí komediální poezii Bena Stillera, Luka Wilsona a Billa Murrayho, obrušovali hrany a propůjčovali jim uvěřitelnost.
Už počáteční seznamovací výjev u rodinného stolu, kdy se postupně zjeví všichni aktéři, dává tušit, že půjde o nekonečný sled vtipných situací, které budou poháněny neschopností postav sžít se s nároky a potřebami druhých. Z každé scény sálá pohoda a herci tuhle vytěženou formulku polévají živou vodou, z dialogů srší elektrizující napětí.
Hlavou rodiny je Richard alias suverénní Greg Kinnear, uboze směšný naiva, který se snaží s komickou úporností žít dokonale asertivní život podle zásad Devíti kroků. A co víc, nevydělává, protože všechen čas věnuje tomu, že v oněch Devíti krocích sepisuje knihu.
Jeho syn Dwayne (mrazivě autentický Paul Dano) je patnáctiletý teenager s patkou mohutnou tak, že by mu kluci z Roe-Deer záviděli. Čte Nietzeho, všechny nenávidí a s rodinou komunikuje psanými vzkazy. A že jeho malá sestra Olive nemůže být královnou krásy, je patrné z prvního záběru.
Tělnatá obrýlená holčička ovšem srší zdravě drzou energií a skvěle se doplňuje se svým dědečkem, který ji přesto učí tanec pro velké vystoupení na soutěži krásy. Krom toho také rád šňupe heroin ("Kdybych si to píchal, tak by mě to v mém věku zabilo") a užívá poslední zbytky života víc než plnými doušky.
Když k tomu přičtete strýčka Franka v podání zmíněného Carella, tragicky depresivního universitního profesora, melancholického homosexuála a největšího odborníka na Prousta v Americe (jak neopomene nikdy zdůraznit), který se právě neúspěšně pokusil o sebevraždu, je jasné, že tahle squadra potřebuje ústřední tmelící bod. Tím je matka Sheryl ve velmi úsporném, ale o to přesvědčivějším podání Toni Colletteové.
Okolnosti je všechny svedou do mizerné dodávky, která je má rychle přepravit přes půl země na ono finálové klání holčičích miss. Možnosti, co všechno se jim po cestě může stát a jak těžké překážky budou překonávat, jsou nekonečné jako fantazie sama.
A fakt, že je překonají a že každá z postav přitom překoná sebe sama a posune se o krok dál, není tak důležitý, jako že všechny nástrahy překonají i filmaři, aniž na chvilku podlehli pokušení ždímat sentiment nad únosnou míru.
I když z filmu těžko vylouhujeme závažnější poselství než to, že rodina má držet pohromadě, je Little Miss Sunshine osvěžující film, který vám přes zdánlivou banalitu dlouho vydrží v hlavě.
Malá Miss Sunshine (Little Miss Sunshine), USA 2006. Režie Jonathan Dayton, Valerie Farisová, hrají Steve Carell, Toni Collette, Greg Kinnear, Alan Arkin, Abigail Breslin, Paul Dano a další. Distribuce Bontonfilm, 101 minut.
