Recenze - Prý je to pořád stejné, ve všech kulturách, odnepaměti. Holčičky jsou vychovávány k tomu, že když je na ně chlapeček hnusný, znamená to, že je má rád a tajně po nich touží, jen neumí dát najevo své city jinak. Odsud pak plyne řada nedorozumění v pozdějším věku.
Ale to se prý teď má změnit, vážené: tento film vás naučí, že když vás chlap zdí, kašle na vás, nechová se vstřícně a vůbec je to hulvát, nebo kličkující zajíc, znamená to jednoduše, že vás zas tak moc nežere.
S touto ambicí před české diváky vstupuje snímek, jenž si ono heslo "až tak moc tě nežere" vetknul do názvu a nahnal do stádečka pomýlených a vyvedených z omylu zástup hvězdných hereček: smyslně naducanou Scarlett Johanssonovou, upjatou a ubrečenou Jennifer Connellyovou, chápavou Jennifer Anistonovou a kamarádskou Drew Barrymoreovou.
Klišé proti klišé
Jenomže ono to zas tak mýtoborecké není. Víceméně žádná romantická komedie dnes nehoupe své hrdiny v síti slepých ideálů, spíš je představuje jako pragmatiky; ale především tenhle rádoby chytrý film zrazuje sám sebe a protiřečí si na všech úrovních.
Sice bojuje proti obecně oblíbenému omylu a chce ho uvést na pravou míru, ovšem sám k tomu používá stereotypní náhled. Jde proti romantickému klišé - ale proti němu staví jen klišé z příruček svépomoci.
Jeho rétorika je pořád na úrovni časopisecké poradny, která se nesnaží naslouchat a pochopit každého jednotlivce, ale spíš lidem diktuje vzorce chování a vštěpuje jim "všichni jste stejní a nenamlouvejte si, že zrovna vy jste výjimka".
V podstatě je to film o lidech mezi 25-35, kteří jsou dobře zajištění, mají pohodovou práci, žádný velký stres, žijí ve velkoměstě a po večerech chodí do barů či na domácí party. Ostatně, tvůrci se nijak netají, že mozaikovitý příběh splácali podle knížky vzniklé na základě poradenských sloupků a jde jim spíš o modelovost než životnost.
Dokonce jednotlivé části prokládají pseudo-dokumentárními vstupy, kde se obyčejní lidé (tj. jedinci ošklivější než herci ve zbytku filmu) svěřují, jak to "opravdu chodí". Jistě to má být nadsázka, ale nadhled se brzo sveze k přízemnímu potvrzení zdánlivé pravdy, že takhle se chovají všichni na světě.
Zázraky se nakonec dějí
Nějaká ochota připustit, že jednotlivé kultury mají odlišné strategie namlouvání, se schematicky uvažujícím psychologům, jejichž mysl těká jen mezi Marsem a Venuší i kanclem a barem, nehodí do krámu.
Ale ten hlavní podraz přijde na konci, kdy se proti všemu dosavadně řečenému vzbouří závěrečná pointa a zjistí se, že ono pravidlo „když na tebe okatě dlabe, má tě rád" stejně platí - a minimálně hlavní hrdinka (hraná málo známou Ginnifer Goodwinovou) je ona výjimka, za níž se vždy považovala.
S ní si tento pocit může odnést i důkladně zmanipulovaná modelová divačka: Jsem výjimka, zázraky se dějí, jenom já jsem teď o něco chytřejší, protože vím, že u ostatních platí stereotyp "zas tak moc tě nežere".
No, dosti litanie. Samozřejmě, že je to "jen" oddychová komedie, navíc velice solidně zahraná a v některých momentech i vtipná. Bohužel se sama v té své příručkovitosti bere příliš vážně. Stačí, když když si člověk vzpomene na Woodyho Allena a jeho Vše co jste chtěli vědět o sexu a báli jste se zeptat ze 70. let nebo Sexuální praktiky pozemšťanů z 90. let.
Tam má aspoň člověk možnost uvědomit si omezenost zaručených pravd, zasmát se tomu, jak se lidé často (ale ne vždy) chovají, a přitom se pobavit i účet onoho manuálového pohledu na život.
Pro Lásku nebeskou
Film je také hodně rozháraný v tom, nakolik jsou jednotlivé případy vážné. Kupříkladu linie s rozpadajícím se manželstvím stojí přece jen jinde než roztomilé zoufání holky, která zažívá víc odmítání kvůli tomu, že má příliš mnoho virtuálních profilů na internetu.
Režisér Ken Kwapis, jenž dosud točil ještě nezávažnější ptákoviny typu Dunston: Sám v hotelu či Sesterstvo putovních kalhot, navíc není nijak nápaditý tvůrce. V jeho pojetí vypadají všechny interiéry stejně načančaně a zároveň sitcomově; nečekejte větší odvaz než pohyblivý záběr na jedoucí plachetnici.
Všechno stojí a padá na hercích a na tom, do jaké role jsou tlačeni; případně, zda je na nich ten tlak vidět. Asi nejméně vděčnou úlohu má Goodwinová, která je nucena se chovat jen jako nepoučitelná středoškolačka posedlá randěním. A úplně nejhůř jsou na tom ale mužští herci postavení jen do role loutek v rámci ženského rozhodování "tak s kterým".
Většina z nich taky vypadá jako modelové (Ben Affleck, Bradley Cooper) a málo jako lidé, co chodí do supermarketu a koupili by si tam karton piv.
Nejlépe naopak zvládá roli cynika Justin Long, jemuž scénář umožňuje být glosátorem dění; vlastně oním imaginárním sloupkařem, který jen nesedí za klávesnicí, ale stojí za barem a nasbíral už hodně empirického materiálu.
Člověk se zkrátka nemůže zbavit dojmu, že se v Hollywoodu kdosi pokusil natočit podobně "ultimátní" romantickou komedii, jakou se stala britská Láska nebeská. Ta ale byla opravdu romantická a ctila žánr. Nežrouti se tváří, že na romantiku nedají a na konci se trochu pokrytecky rozbulí. Dobré momenty, které se odehrály mezi tím, tak hodně ztrácejí na váze.
He´s Just Not That Into You. USA, Německo 2009. Režie Ken Kwapis, scénář Abby Kohn a Marc Silverstein podle knihy He's Just Not That Into You: The No-Excuses Truth to Understanding Guys od Grega Behrendta a Liz Tuccillo. Hrají Ginnigfer Goodwin, Justin Long, Scarlett Johansson, Jennifer Connelly, Bradley Cooper, Jennifer Aniston, Ben Affleck, Drew Barrymorre, ad. 129 minut, distribuce: Warner. Premiéra v ČR: 19. března 2009.
