Počátek sedmdesátých let v Las Vegas nabízel jednu z posledních příležitostí pro chlápky jako byli oni. Byla to doba, kdy krupiéři ještě věděli, co pijete, znali vaše jméno a styl hry a v okolní poušti byla spousta narychlo vykopaných děr, ve kterých byla pohřbena spousta problémů.
Dřepěli uprostřed téhle pouště, protože je očistila od hříchů, a za balík tu legálně dělali to co uměli nejlépe. Eufemisticky řečeno prodávali lidem sny; pragmaticky přeloženo obírali kořeny o miliony. Ty pak bokem putovaly k šéfům v Kansas City, kteří Las Vegas ve skutečnosti řídili.
A právě oni je sem vyslali. Bývalého „bookieho" a geniálního sázkaře, který znal všechny triky, protože řadu z nich vymyslel - Sama „Ace" Rothsteina, jehož postavili do čela casina Tangiers. A gangstera Nickyho Santora, jemuž nic brutálního není cizí a který má Samovi krýt záda a chránit ho před opruzy, což v Nickyho pojetí znamenalo šoupnout je rovnou do penálu.¨
Byla to skvělá dvojka, která měla výsledky a zaručovala, že hráč nebude mít nikdy šanci, ale bude udržován ve hře a přiváděn znovu a znovu zpátky. Jenomže pak do hry vstoupila největší potvora ve městě, kde o ně není nouze - Ginger, smyslem jejíhož života byly prachy.
Sam se zamiloval a poprvé v životě vsadil na nejistý výsledek. A toto je jejich příběh, ale také příběh města oslňujících světel uprostřed temné pouště zvaného Las Vegas.
Zhruba pět let po Mafiánech sáhl režisér Martin Scorsese znovu po knize Nicholase Pileggiho, opět se vrátil do temného světa lidské duše, jímž nás provedl už ve Špinavých ulicích, a natočil podle skutečného příběhu Casino kombinující mafiánskou mozaiku s gangsterským melodramatem.
Velkorysá stopáž, desetiletý časový záběr, autentické natáčení v reálu, brilantní vypravěčský styl a herci - zejména ústřední trojka De Niro, Pesci, Stoneová, která se pro své role snad narodila. K tomu nekonečná koláž dobových šlágrů a brutální sekvence, které vás budou budit ze sna (rukodělná práce s bejsbolkou, svěrákem nebo alespoň propiskou u barového pultu) a také barevná saka, košile a kravaty Roberta De Nira.
To všechno je Casino komponované v pseudoreportážním až „haileyovském" aranžmá, jež téměř dokumentárním způsobem (po)otevírá svět gamblerů a hazardu oněch nostalgických mafiánských časů, které se v téhle podobě nevrátí.
Poučení na závěr: Jestliže budete někdy někoho milovat tak jako Sam, klidně mu důvěřujte a svěřte život do jeho rukou. Ale své dva miliony ulité pro případ krajní nouze zašijte pro jistotu raději do matrace.
