Recenze - Atraktivní téma terorismu a arabsko-amerických vztahů, paradokumentární styl, Jamie Foxx v hlavní roli a slavný Michael Mann v roli producenta. To slibovalo udělat z Království jeden z nejzajímavějších snímků roku.
Scenárista Matthew Michael Carnahan, který prý chtěl ukázat, jak by vypadalo vyšetřování vraždy na Marsu, zkombinoval motivy ze dvou teroristických útoků. V roce 1996 i 2003 zaútočili teroristé na obytný komplex zaměstnanců zahraničních ropných společností v Rijádu.
Už fakt, že autoři míchají před a po 11. září, hovoří jasně - tady nemůže být řeč o historické přesnosti, tady přijde na řadu cosi jako podobenství.
Po zručně natočeném teroristickém útoku se do Saudské Arábie vypraví spíš na vlastní pěst skupina vyšetřovatelů FBI a stane se samozřejmě žádaným terčem arabských radikálů. Nejenže mají díky obstrukcím místních úřadů malé šance něco zjistit, ale možná ještě větším problémem bude dostat se živí zpět domů.
Ačkoliv se snímek tváří sebejistě a snaží se neuhýbat před žádnou ze závažných otázek, které se v souvislosti s misí nabízejí, ve výsledku se tvůrci nedostali dál než k zjištění, že na obou stranách jsou hrdinové i padouši.
Kontrast se snímkem Syriana může iniciovat diskusi, je-li přínosnější paranoidní aktivismus nebo bezkrevná smířlivost. Zatímco Syriana nechce nechat kámen na kameni, Království přes snahu sdělit něco víc v zásadě zůstává na povrchu.
Když se pokusí o širší přesah, nestačí na víc než na klišé, která ještě umocní patetickou doslovností. O to větší škoda, protože Království nelze upřít po technické stránce obrovskou porci zručnosti.
Pro film hovoří módně dokumentaristická, do děje subjektivně vtahovaná kamera, která se vyžívá v chromově stříbřitých škálách. Dobře fungují i modelové, ale v zásadě ještě životné postavy. A samozřejmě atraktivní, byť ne dvakrát původní téma detektivního pátrání vyšetřovatelů na horké půdě, kdy není jisté, kdo je spojenec a kdo nepřítel.
K dobru je tu i několik kulturních šťouchanců mezi řádky, naštěstí bez komentáře. Na balkoně, odkud strůjci masakru akci natáčeli, kamera mimoděk zachytí několik plechovek Coca-Coly. Že by rafinovaný product placement?
Závěrečná čtvrthodinová akční scéna připomene svou délkou a stavbou Mannovu slavnou přestřelku Heat, dokumentární syrovostí a nepřehledností zase bitvu ze závěru Cuarónových Potomků lidí; možná naskočí i asociace s Černý jestřáb sestřelen.
Fakt, že Království nevyzní zdaleka tak silně, má na svědomí následný, až do banality relativizující závěr: všechnu tu neurotičnost a naléhavost filmového jazyka i všetečné otázky zahladí povlakem plakátovité a pohříchu doslovné člověčiny. Jako by Paul Greengrass předal nějaký film těsně před koncem do rukou Jana Hřebejka.
Těžko věřit, že na konci emotivně a filmařsky sebejistého, na mainstreamovou produkci stále ještě provokujícího díla, se lze spokojit s bezkrevným klišé o tom, že jsme vlastně všichni lidé z masa a kostí a že násilí plodí jen násilí.
Ne že by to nebyla pravda a ne že by smířlivá umírněnost nebyla na místě. Ano, život je složitý. Ale to je trochu málo na závěr tak ambiciózně se tvářícího filmu.
Osmdesátá a devadesátá léta s Američany na straně absolutního dobra a zlými cizáky jsou pryč. Pokud se v něčem Hollywood po 11. září změnil, pak v tom, že pro větší autenticitu a uvěřitelnost je v módě sypání si popela na hlavu.
Po dvou hodinách snímku, který by rád nahlížel za oponu stereotypů o Arabech i Američanech, ale nenabídne Království víc než povzdech na závěr: No jo no, ten dnešní svět je ale složitý... A to je na rozkódování takové složitosti trochu málo.
Kdo chce vidět slušně zvládnutou akční detektivku z exotického prostředí, bude nadmíru spokojen. Kdo čeká alespoň trochu hlubší polemiku o civilizačních stereotypech, odejde nenasycen.
Království (The Kingdom), USA, 2007. Režie Peter Berg, hrají Jamie Foxx, Jennifer Garner, Jason Bateman, Chris Cooper, Frances Fisher, Richard Jenkins, Brooke Langton, Jeremy Piven. 110 minut, distribuce Bontonfim, česká premiéra 11. 10. 2007.
