Praha - Už nyní je jasné, že jednou bude považována za jednu z nejdůležitějších portrétních fotografek této éry. Annie Leibovitz se povedlo proniknout do světa těch nejlesklejších časopisů s rukopisem, který sice je na pomezí vizuálního vtipu, ale portrétovaným vždy lichotí.
A nemálo na tom, její fotografie byly vždy očekávané události, které velice často provázely skandály nebo kontroverze; ale nikdy ne tak velké, aby to jí samotné zlomilo vaz.
Dokázala být šikovně vždy o maličko napřed. Nikdy ne příliš, aby nepřestala být srozumitelná nebo efektní pro Vanity Fair nebo Vogue, ale vždy dost na to, aby se dalo poznat, že je první.
V tomto duchu ji zachycuje i dokument Život objektivem, který právě vstupuje do českých kin. V pravém slova smyslu ale nejde o film, jenž by byl natočen přímo pro kinosály, patří totiž do dlouhodobé série American Masters. Ta běží v americké televizi od roku 1986 a vytváří databázi portrétů významných figur zámořského umění.
Svoji epizodu v ní měli Charlie Chaplin, Andy Warhol, Paul Simon, Leonard Bernstein nebo fotograf Eugene O'Neill.
Režisérkou hodinu a půl dlouhého snímku se stala mladší sestra fotografky Barbara, což z určitého úhlu mohlo posloužit věci, protože Annie Leibovitz je proslulá svou neochotou mluvit o svém soukromí. Ale i tak si uchrání podrobnosti týkající se drogové závislosti v sedmdesátých letech nebo soužití se Susan Sontagovou.
Film vznikal v zlomové době, kdy fotografka dávala dohromady obří výstavu dvou set fotografií pro Brooklyn Museum. Projekt Annie Leibovitz: A Photographer's Life, 1990 - 2005, k němuž vyšel stejnojmenný katalog, mezi sebou prolíná rovinu vysokorozpočtových komerčních zakázek pro módní magazíny s hluboce intimními snímky její rodiny, dětí i momentky z posledních dní její partnerky Susan Sontagové (zemřela v roce 2004).
Povědomé televizní obličeje se proplétají s podobami těch nejbližších, což vytváří dokonalý mišmaš toho, kdo všechno je vlastně v mediální realitě náš známý.
Barbara chronologicky - a s televizně encyklopedickou pílí - sleduje kariéru své sestry od prvních kursů fotografie v San Franciscu šedesátých let, kde se záhy připojila k vznikajícímu časopisu Rolling Stone a vytvořila legrační tandem „bouřlivák a tichá holka" s Hunterem S. Thompsonem.
Nechybí ani přestěhování do New Yorku, kdy se Annie Leibovitz poprvé dostala do styku se světem módy a pomalu se přerodila z reportážní fotografky vyznávající přímý styl Roberta Franka v mistryni nákladných a výpravných stylizací, pro kterou není problém zruinovat redakční rozpočet a angažovat na epizodní účinkování slony i dětský pěvecký sbor.
Stala se z ní super hvězda, před jejíž objektiv kdykoli bez ceknutí nastoupí celebrity od Micka Jaggera přes Nicole Kidman a Arnolda Schwarzeneggera po Hillary Clinton a budou snít o svém krásném portrétu.
Ačkoli všechny její fotografie vznikaly takřka s čistými úmysly, málokdy unikla kritice, protože vždycky byla o fous odvážnější, než unesl dobový standard obálek. Projevilo se to nejen letos v dubnu s fotografií patnáctileté Miley Cyrus pro Vanity Fair, kdy nezletilá herečka pózovala s nahými zády.
Ten samý měsíc byla Leibovitz kritizována za obálku Vogue s basketbalistou LeBronem Jamesem a modelkou Gisele Bundchen; ta prý urážela Afroameričany, protože sugerovala ikonickou scénu z filmu King Kong, kdy obří opice uchvátí křehkou Fay Wray.
Svoje si Leibovitz vyslechla už před lety dvakrát s Demi Moore. Jednou ji pro Vanity Fair vyfotila nahou s oblekem namalovaným na jejím těle, podruhé v sedmém měsíci těhotenství. Nutno dodat, že obě fotografie přinesly herečce více publicity než některé její filmy.
