Praha - Komedie U mě dobrý přilákala do kin za první víkend jen necelých 28 tisíc diváků. Co a kdo za to může? Když už nezabere ani Hřebejk, je český film v koncích, zoufají si kinaři.
Distributoři a kinaři byli u filmů Jana Hřebejka zvyklí na to, že na ně přijde za první víkend i třikrát tolik lidí. Černý dojem navíc zesiluje počet kopií, v nichž byl snímek nasazen - čtyřicet jedna. To je o tři více než má hlavní zahraniční hit sezóny, Indiana Jones.
Je chyba v tom, že Hřebejk natáčí příliš mnoho filmů a obsazuje stále tytéž herce? Nebo v tom, že U mě dobrý neokupovalo - tak jako předešlé filmy - spoustu prostoru ve všemožných médiích alespoň dva měsíce dopředu?
Může za to upoutávka, z níž není příliš jasné, o čem film bude? Byl to špatný odhad vsadit na raná 90. léta, kterým se (možná) ještě nedovedeme smát a spíš se za ně stydíme?
Jan Bradáč, distributor filmu ze společnosti Falcon, v médiích tvrdí, že hlavní problém spočívá v příliš velkém množství českých filmů, které se od začátku roku objevily v kinech, a většina z nich nebyla dobrá.
Pochybná značka český film
Vzniká zvláštní úkaz. Na hollywoodské filmy se chodí podle žánrů nebo hvězd, ale české filmy jsou chápány jako jeden celek. Směska komiky, tragiky, komunální satiry, estrádních scének, početného ansámblu, kdy namísto silných příběhů sledujeme spíš mozaiku "lidičkovského hemžení".
Jakási snaha o to, aby v každém českém filmu bylo všechno a ode všeho trochu, ale ústí v to, že jsou to pak dílka velmi snadno zaměnitelná a zároveň tím vzniká pochybná značka "český film".
Na tu se zatím ze setrvačnosti chodilo, protože spousta lidí nemá ráda nebo neumí číst titulky. Ale když teď padnul i hlavní tahoun, začíná se nad našimi "hezkými českými" míchanicemi bez vyhraněného tvaru nebezpečně smrákat.
Přitom právě U mě dobrý mělo být jakousi komerční náplastí na hůře přijatou Krásku v nesnázích a Medvídka. Hřebejk totiž vědomě rezignoval na "výpověď" a natočil retro na sebe sama.
Dokonce se předběžně uvažovalo, že by se partička pivařů mohla vrátit ve druhém filmu a rozjet jakousi pseudohrabalovsky ošuntělou verzi Dannyho parťáků.
Teď už je zřejmé, že se nic takového rozjíždět nebude. Producenti a distributoři můžou doufat, že U mě dobrý zaúčinkuje jako hit "s dlouhýma nohama" - návštěvnost nebude prudce klesat a náklady se postupně vrátí z menších kin a oblastí mimo velká města.
Takový normální nepochopitelný úkaz
Druhé místo v českém žebříčku za minulý víkend uzmula komedie Mejdan v Las Vegas, na kterou přišlo přes 9200 diváků. To už není vůbec žádný zázrak; ale i tak je s podivem, že hrozivý ultratrapný trailer mohl vůbec někoho přilákat.
Třetí je Taková normální rodinka, úkaz, který by si zasloužil sociologickou studii. Splňuje do puntíku všechno, co je na české kinematografii špatně, ale aura názvu oblíbeného seriálu táhne další a další diváky už pátý týden. Nepomáhá ani velmi negativní šeptanda, nikoho zpočátku neodradily upřímně varovné recenze. Za tím už musí být zlé síly.
Čtvrté jsou Bobule, téměř stejný případ jako Rodinka, jen natřené trochu blyštivějším pozlátkem. Rodinka reklamuje vodu z Adršpašských skal - nebo naopak? Bobule reklamují Moravu, která neexistuje a jejíž obraz Moravany zákonitě dráždí.
Za osm týdnů mají neslisovatelné Bobule bezmála 240 tisíc diváků. U filmu, který se snaží kamerou působit světácky, ale příběhem je neuvěřitelně domácky zaprděný, nepomáhá žádné racionální vysvětlení.
Snad jen to, že do kin přestali chodit skuteční fanoušci, kteří už převážně zůstávají doma u svých DVD. Sály plní sváteční diváci, kteří nemají alespoň trochu vyšší nároky. Třeba že filmy mají být o něčem, ne jen "nevinně o víně".
Venkovský učitel musí na zkušenou
Pátý je se slabými 5900 diváky comicsový Iron Man, kterému podle předpokladů u nás pšenka nekvete; šestou příčku (2770 diváků) mají animovaní Lovci draků, u nichž děti koukají s otevřenou pusou a dospělí dostávají migrénu.
Sedmá se drží parodie Suprhrdina, osmý velice dobrý slonbidlí animák Horton.
Devátý Venkovský učitel má sice víc diváků než předchozí filmy, ale vzhledem k tomu, že se nomen omen hraje už hlavně na vesnicích, má nižší tržby. Celkem na něj přišlo téměř 150 tisíc diváků a utržil 17,8 milionu korun.
Vzhledem k tomu, že Bohdan Sláma netočí své intimní filmy levně, je jasné, že náklady se mohou vrátit až prodejem do zahraničí.
Desátý skončil Speed Racer, který asi není ani pro děti, ani pro dospělé, ale jen fajnšmekry, kteří rádi vzpomínají na to, jaké to bylo být malý.
