Recenze - Přestože to vypadá, že se v Hollywoodu skoro netočí nic jiného než comicsové filmy pro teenagery a komerční zábava nemá jiný než comicsový nádech, ve skutečnosti mezi filmovým a comicsovým průmyslem zuří tichá válka.
Většina comicsů je nezfilmovatelná a jejich "překlad" do jiného média vede k tomu, že tvůrci a pak i fanoušci papírových verzí musí překousnout mnohé úpravy. Comicsy si mohou dovolit být mnohem odvázanější, tematicky i stylově.
S příchodem Sin City v roce 2005 se ale věci změnily. Namísto aby film "znásilňoval" comics, začalo comicsové médium znásilňovat film. Výsledkem byla hyperstylizovaná, ale podivně statická podívaná, která měla do té doby nevídané výtvarné kvality, ale naprosto nefilmový rytmus. Byl to zážitek tak výjimečný, že se mnoha divákům natolik zalíbil, až přesvědčili sami sebe, že toto je budoucnost comicsového filmu.
Když o rok později vznikl další film podle předlohy scenáristy a kreslíře Franka Millera, 300: Bitva u Thermopyl, z nějž se stal masivní hit, nikoli záležitost pro fajnšmekry, napadlo kohosi dát Millerovi samostatný film. A všichni zapomněli na jeho fiasko na počátku 90. let s Robocopem 3.
Plánovaná pomsta všem
Letošní výsledek onoho absolutně svobodného tvůrčího procesu nazvaný Spirit ovšem nejspíš přesvědčí jak publikum, tak producenty, že Miller je za zenitem. Nejenže delší dobu nenapsal dobrý comics, ale hlavně nemá soudnost, co potřebuje či aspoň snese plátno.
Spirit vypadá nikoli jako dárek pro fanoušky, ale jako dlouhodobě plánovaná pomsta všem. Hollywoodu, který neunese přílišný rozlet, filmovým divákům, kteří neznají předlohu a budou ztrácet orientaci, i zasvěceným čtenářům původního comicsu, kteří nebudou stačit valit oči, co ze starého dobrého hrdiny zbylo.
Spirit patří do hluboké minulosti samozvaných ochránců spravedlnosti, kteří s přimhouřením oka spolupracují neoficiálně s policií. Začínal ve 40. letech a vzhledem k tomu, že na rozdíl od jiných superhrdinů nemá druhou (civilní) tvář, může se pod maskou skrývat kdokoli.
Výjimečný je rovněž tím, že není nijak zvlášť cudný a nezmítají jím pochyby ohledně "pravé lásky" či potlačování citů - pozornost věnuje všem ženám, které projeví zájem. A vzhledem k tomu, že žije v comicsu, jsou všechny krásné.
Miller filmového Spirita obdařil zamlženým mytologickým zázemím, takže před námi defiluje chlapík se škraboškou, v plášti a klobouku, který z jakéhosi důvodu nemůže zemřít a vylíže se rychle ze všech ran. Jak kdosi naznačí, možná už nepatří do říše živých, ale zjevně ani mrtvých.
Jen to dobře vypadá
Snímek nás každopádně vrhne doprostřed akce a pak neustále vysvětluje, co je Spirit zač, aniž v tom kdy udělá jasno. Je až fascinující, jak je tento v jádru akční film ukecaný, zdlouhavý a přes agresivní vizuální atraktivitu vlastně nudný.
Hýbe se přitom dynamičtěji než Sin City, respektive využívá lépe zákonitostí comicsového média a jeho převoditelnost do filmu. Dovolí si abstraktní manipulaci s prostorem, kdy se přenášíme z pokojů, ulic a kanálů města do virtuálních ploch, hlubin a prostorů.
Postavy si ve stylu Toma a Jerryho dovolí zpoza zad vytáhnout kladivo větší než ony samy a mlátit se jím po hlavě, protože tu neplatí zákony zachování hmoty, gravitace ani pravděpodobnosti.
V těch nejvýtvarnějších momentech nejde o nic jiného než hru s barvou, přičemž dominantní nemusí být střídání černé a bílé, často převládá červená. Bílo-černo-červený kód pak umožňuje upomínat na esesáckou estetiku Třetí říše nebo japonskou vlajku a černým inkoustem malované písmo. Ne že by to tedy cokoli znamenalo, jen to "dobře" vypadá a v kombinaci s padouchem, jehož hraje Samuel L. Jackson, působí dvojnásob bizarně.
Nestravitelný maglajz, který chce být cool
"Je to fakt zatraceně divný," říká jeho ústy padouch Octopus, když pozoruje výsledek jednoho ze svých genetických experimentů - miniaturní skákající chodidlo s hlavou vyrůstající z kotníku. Pochopitelně, že těmi komentáři odkazuje Miller na celý film a snadno nám dojde, že se snaží o jakousi persifláž klasických comicsů z 30.-50. let a zároveň sebeironii vůči sobě coby "autorovi kultovního Sin City".
Jedním z vtípků pro zasvěcené může být i to, že v comicsu byl hrdinovým pobočníkem černoušek Ebony White nakreslený velmi rasistickým stylem, který se ve filmu nevyskytuje, zato padouch získal tmavou barvu pleti, a navíc naznačuje, že jsou se Spiritem nějak osudově propojeni. Aha, ha ha. Taky se nesmějete?
Příběh, na nějž by ten komentář měl být navěšen, je totiž tak nesrozumitelný a všechny "vtipy" tak zbytečně roztahané, že v tom nemůže být žádný záměr. Vysvětlení, proč se Spirit nepovedl a odrazuje i téměř všechny Millerovy příznivce, spočívá v tom, že žádný film se nemůže proměnit v comics a nelze si dělat legraci z comicsových filmů tím, že je přiblížíme více comicsu.
Miller tímto znevažuje pouze comicsovou poetiku, nikoli špatně natočené filmy, protože sám zvolenou cestou udělal špatný film. Vznikl jen nestravitelný maglajz přesvědčený o vlastním "cool potenciálu".
Ano, všechny ženy tu jsou tak krásné, až připomínají nafukovací panny ze sexshopu. Hrdina je takový borec, že by mohl nastoupit na obal pracího prášku. A padouch je takový rétor, že by jeho proslovy zcenzuroval i Tarantino.
Ale proč se celá tahle rádoby-legrace, jež lehkou nohou skáče od parodie k čiré burlesce, musí válet ve špíně a svrabu velkoměsta, na to vysvětlení nenajdeme.
Byli jste varováni, vstup na vlastní nebezpečí!
The Spirit, USA 2008. Scénář a režie Frank Miller. Hrají Gabriel Macht, Samuel L. Jackson, Eva Mendesová, Scarlett Johanssonová,Jaime Kingová, Louis Lombardi ad. 108 minut, distribuce: Palace Pictures. Premiéra v ČR: 19. února 2009.
