DVD - Sérii o „lidech X" patří v souvislostech trvajícího, a dokonce sílícího rozmachu superhrdinských filmových komiksů zvláštní pozice průkopníka. Koneckonců hollywoodští producenti se tu poprvé rozhodli svěřit potenciálně blockbusterovou látku autorovi malých filmů s vysokým stupněm formální uvědomělosti: Bryanu Singerovi (Public Access, Obvyklí podezřelí, Nadaný žák).
Režisérovi bohužel sérii po dvou filmech opustil a s ním odešla i promyšlenost scénářů, komplexní podchycení sítě vztahů mezi postavami a … homosexualita. Zní to divně, ale nebezpečně chlapácký koncept hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi dokonale fungoval i coby homosexuální metafora. Jakmile se série „zheterosexualizovala", začaly testosteronové výrony nepříjemně přebíjet mozek.
Můžete si to nyní porovnat sami a v nejlepším technickém provedení, neboť nedlouho před premiérou pětky vyšla na Blu Ray kolekce všech dosud existujících x-filmů: X-Men (2000), X-Men 2 (2003), X-Men: Poslední vzdor (2006) a Wolverine (2009).
Na akci film nestojí
Protože u prvních třech filmů najdete mnohé naznačující nápis „DISC 1", přičemž disky s pořadovým číslem 2 byste marně hledali, o bonusech nemá příliš smysl mluvit. Zato má význam mluvit o samotných filmech. Přestože jsou notoricky známé, od premiér přece jen už nějaká ta voda utekla.
Pokud jste první titul dlouho neviděli, pravděpodobně vás zarazí po jedenácti letech dost znatelná zastaralost digitálních triků; zvláštní, že třeba u Jurského parku nebo Terminátora 2 se to neděje, že?
Ale není se čeho bát, protože na nich film nestojí. Singer chytře zvolil postavu outsiderského a de facto nesmrtelného drsňáka Wolverina s nezničitelnou adamantiovou kostrou i drápy coby divákova průvodce: do zavedené společnosti X-Men, jasně organizovaných mutantských vztahů a dávno rozehrané partie dobrých a zlých.
Škola geniálního telepata profesora Xaviera, základní mutantský tým, krásná telepatka Jean … a na druhé straně mocný padouch Magneto schopný ovládat veškerý kov. Černobílost charakterů i vztahů byste ale hledali marně, hned od začátku se nastoluje několik ne úplně snadno řešitelných konfliktů „lidé vs. mutanti" a „X-Men vs. Magnetův tým".
Singer v prvním filmu stojí na straně lidí, protože jejich obavy z mutantů jsou dílem oprávněné; ale zároveň Magneto není fanatický psychopat, nýbrž velmi racionální muž, který si nese celoživotní trauma holocaustu a ví, jak snadno se lidstvo oddává genocidám.
Není náhoda, že Magneto a Xavier, šéfové dvou protikladných mutantských skupin, jsou celoživotní přátelé vedoucí spolu nekonečné debaty o etice. Tým superhrdinů navíc není homogenní grupa oddaných jedinců, ale různorodá skupina ne úplně snadno komunikujících osobností - plus individualista Wolverine, který trpí ztrátou paměti a nemá ani tucha o své minulosti. Že navíc mutace není vždy úplně „super-schopnost", dokazuje osud nebohé Rogue, jejíž dotek velmi snadno zabíjí, protože z ostatních vysává jejich vlastnosti a energii.
Film důmyslně oddělil brilantní expozici (první půlhodina) od samostatného příběhu, jehož vyznění je opět spíš etické než epické. Tento posun je ještě jasnější ve dvojce, kde Singer se svým týmem ještě zdůraznil všechny nepříliš blockbusterové prvky filmu prvního. Výrazně posílil důraz na síť vztahů mezi mutanty, vyhrotil relaci mezi lidmi a mutanty a do popředí ještě mnohem okázaleji posunul etické otázky.
Tolerance k lidem mizí
Druhý film je sice dražší a zdánlivě akčnější, ale podíl dialogových scén k akčním je pořád dost nepoměrný. A pokud se v prvním díle nabízela etická řešení ve formě tolerance k „lidem" (nemutantům) a jejich strachu, druhý film už se k lidskému pokolení staví výrazně kritičtěji; hlavně kvůli jejich hlavnímu reprezentantovi, psychotickému fanatikovi Strykerovi.
Opěrným bodem stále zůstává Wolverine, jehož vztah ke Strykerovi je složitější, a bojuje tak na dvou frontách. Stryker je ústřední nepřítel mutantů, zároveň úzce souvisí s Wolverinovou zamlženou minulostí. Bylo by ovšem nespravedlivé nařknout film z generalizace, právě tady Singer nejvýrazněji uplatnil paralelu mutantství/homosexualita. Jestli v prvním filmu xenofobie a významové pozadí holocaustu byly jen naznačovány, ve druhém jsou postaveny do popředí.
Nejsmutnější je v tomto ohledu scéna s Icemanem, kterého jeho rodina nelítostně zavrhne s obligátní otázkou „A už jsi někdy zkusil nebýt mutantem?" Scéna končí zlou karikaturou amerického rodinného štěstí, když se otec, matka a bratr drží v okně v láskyplném objetí, zatímco Iceman s přáteli odchází pryč. Upřímně řečeno, asi neexistuje víc „gay" blockbuster a zároveň blockbuster, u kterého by méně rušilo, že se muži ve vrcholných momentech objímají a pláčou.
Důraz na nepoučitelnost lidstva v otázkách nenávisti k tomu, čeho se bojí, pomáhá filmu relativizovat nepřátelské vztahy mezi mutanty samotnými. Magnetův i Xavierův tým se dokonce i přes ideologické neshody na čas spojí proti společnému nepříteli, aniž tyto neshody příliš ustupují do pozadí. O to palčivější je facka v podobě významově černobílého, plakátového a hlavně skrznaskrz testosteronového třetího dílu.
Podle slov mého kamaráda a komiksového odborníka Jakuba Václavka třetí díl od prvních dvou výrazně odlišuje už to, že na rozdíl od nich nevychází z tradice X-Men sedmdesátých let, ale odkazuje se ke komiksovým řadám z počátku nového století. Nemám tak hluboký vhled jako on ani důvod mu nevěřit, nicméně problém jde ještě mnohem dál: třetí film popírá vše, co první dva nastavily.
Výbava na pětku
Jestli v prvních dvou filmech byly ženské hrdinky nezávislé (byť stály poněkud v pozadí) a mužské chlapáctví značně relativizováno, ve třetím filmu se ženy chovají jako karikatury vojenských generálů se „štětkózními" manýrami a muži místo hlavou myslí úplně jiným orgány (především Wolverine). A co víc: postavy, které patřily v komiksu (Beast) i ve filmech (Xavier, Magneto) mezi nejinteligentnější, prošly mezi druhým a třetím dílem důkladnou lobotomizací.
Zejména to platí pro chudáka Magneta. Toho s Xavierem nikdy nepřestalo pojit pouto intelektuálního porozumění a hlubokého přátelství, nehledě na respekt vůči X-Menům (což jasně dokazuje ono spojenectví ve dvojce). Tady je to však arogantní nemyslící fanatik odvrhující mnohaleté spojence mávnutím ruky a činící jedno absurdní rozhodnutí za druhým. Jednání všech postav je ostatně nepochopitelné, zkratkovité a iracionální; stejně jako celý příběh.
Špatně napsané dialogy, nepřehledně natočené akční scény a všudypřítomný machismus hrdinů ze trojky volně přešel i do „prequelu" v podobě filmového Wolverina. Nicméně zpětně mi přišel o poznání snesitelnější než třetí díl. Především proto, že očividně mířil na mladší publikum, nesnažil se o „hlubší" výpověď o lidstvu (hloubka ve třetím filmu ovšem znamenala otravnou banalizaci) a soustředil se na akční příběh o zrodu hrdiny, skrznaskrz zkaženém padouchovi i síle bratrství.
Z hlediska komiksové historie je trpce úsměvné, jak hloupě jednorázově X-Men: Poslední vzdor i Wolverine využívají mnohé legendární postavy: Angela, Beasta, Deadpoola, Gambita - a zejména pak Dark Phoenix.
V souvislosti s komiksovou historií je ale na disku s Wolverinem i bonus, který naopak ocení všichni: vynikající rozhovor dvou velikánů Lena Weina (jehož X-Men vyšli i u nás v Comicsových legendách) a Stana Leeho (byť s pokročilou senilitou), kteří si spolu povídají o X-Men a Wolverinovi.
Asi chápete, jak je pro mě obtížné X-Men kolekci jednoznačně doporučit. Jenže ačkoli mi druhé dva filmy v porovnání s prvními připadají výrazně slabší, pořád představují úplně jinou ligu než oba díly Fantastické čtyřky, Ghost Rider nebo Batman a Robin.
Takže ano, pokud chcete vidět X-Meny ve skvělé technické podobě a dát si je pěkně všechny pohromadě, určitě tato kolekce za doporučení stojí. A rozhodně je to výborná výbava na oficiální X-Men prequel První třída, který jde právě do kin.
