reklama
 
 

A bude hůř: Československo bez příkras a pelíšků

25. 4. 2007 9:00
Tak občanské průkazy, pánové. A v kině žádné výtržnosti!

Recenze - Na festivalu Finále s klasickými distribučními českými filmy soutěží poněkud netypický kousek - A bude hůř. Adaptaci kultovního undergroundového románu Jana Pelce v kinech neuvidíte, přestože je mnohem životnější než řada filmů, které do nich s halasnou kampaní vstupují.

Snímek je nutné si objednat pro uvádění po hospodách. A kde jinde by se měl promítat film, který se pokouší zobrazit svérázný časoprostor, jímž bylo Československo 70. let. Ale v tom gestu je víc.

Je to disputace se systémem hladkého filmového zažívání v multiplexech i s tím, jaké divácké pelíšky tu vytvářejí české snímky o nedávné minulosti. I režisér A bude hůř Petr Nikolaev teď trochu pozdě, ale přece přiznává, jak o ní na zakázku ve vieweghovských Báječných létech pod psa vyprávěl smířlivě - a teď pocítil chuť zavzpomínat jinak.



Snímek vyjímá ze slavné předlohy jen část dějových zápletek a nesnaží se o dovysvětlování. Hrdina Olin se v úvodu vrací z blázince a zapadá zpátky do hospodské party českých posthipíků ze severních Čech. Kašlou na všechno; přesto se Olin s kamarádem Špínou nechají zaměstnat jako metaři, aby zabránili obvinění z příživnictví.

Přespávají v parku nebo ve sklepním bytě, kde se oddávají sexu a alkoholu. Narážejí na policejní šikanu i bodré práskačství hostinského Packy, ale nerezignují na touhu po absolutní svobodě. Ta je dovede až k občasné kriminalitě i únosu kamarádky z pasťáku, emigraci hospodskou následuje pokus o emigraci opravdovou.

Natáčelo se skoro na koleně na černobílý šestnáctimilimetrový materiál, s podporou Státního fondu kinematografie a Třineckých železáren. Možná i proto vznikl film jako ocel. Hrubý, oholený na kost a s občasnými vadami materiálu, ale nabitý energií evokující atmosféru doby.

Na premiéře návštěvníky nejdřív prolustrovali dva příslušníci VB, až pak bylo možno vstoupit do prostoru bývalé tovární haly s plakáty předrevoluční éry. Ke stolům s povoskovanými ubrusy se usazovali lidé, kteří jako by z plátna vypadli.

Nakonec to vlastně není film, ale cosi mezi zábavním parkem a happeningem. Diváci téhle atrakce se stávají účastníky svérázného výletu do šedé normalizace. A je to výlet objevný i pro českou kinematografii.

Nejenže rozhání nostalgický opar, vnáší do ní novou energii, nezatěžuje se zasvěcováním diváka do děje a (ne)logiky doby. Prostě ho hodí do tavicí pece roztápěné nasazením autorů a zbytek nechá na jeho otevřenosti.

V obsazení figuruje řada neherců a jejich výkony logicky občas skřípají, ale vynahrazují to autenticitou a projevem. Olina ztvárnil litvínovský metalista Karel Žídek, vynikající je Filip Kaňkovský v roli Špíny nebo Karel Zima v roli Fašouna.

V epizodách se mihne i několik známějších tváří: básník Pavel Zajíček, Vratislav Brabenec z Plastic People či performer Radomil Uhlíř, který ztvárnil Lesního muže - bezdomovce s hrdinskou minulostí,  jejíž oslava v kruhu mániček patří k nejlepším okamžikům.  Nezapomenutelná je - i díky kameře Diviše Marka - sekvence máničkovského fotbalového zápasu a následné pijatiky, v níž se nad ránem zrodí několik pseudosňatků.

Trochu dojemné a trochu směšné putování hrdinů, ke kterým není těžké získat sympatire, na premiérové projekci trápil špatný zvuk, ve kterém zanikala velká část dialogů. Pokud je navíc nepřerušovalo i třískání půllitrů.

Ten známý zvuk možná překryje i otázku, která se přes dobovou evokaci trochu ztrácí: Jak dnes vnímat to, co se tenkrát dělo. Asi nemá cenu pochybovat, že nejvíc na film budou chodit pamětníci-účastníci, kteří v tom mají jasno. Pokud pro ty ostatní i pro český film poslouží Nikolaevův snímek jako impuls  ke zpřístupnění "soukromých archivů", splnil svůj účel.

Třeba bude odteď v pelíšcích hůř.

A bude hůř, ČR 2007. Scénář Petr Nikolaev, Jan Pelc, režie Petr Nikolaev, kamera Diviš Marek, střih Jiří Brožek, producent Čestmír Kopecký, hrají Karel Žídek, Filip Kaňkovský, Mirek Škultéty, Tereza Hofová, Radek Uhlíř, David Strnad, Michal Gulyáš, Michal Souček, Perla Kotmelová a další. 84 minut. Právě se promítá v holešovickém multikulturním prostoru La Fabrika; uvádění bylo pordlouženo o týden do 3. května.

 

autor: Irena Hejdová | 25. 4. 2007 9:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama