Recenze: Film 3 dny v Quiberonu smývá hvězdný lesk z ikony Romy Schneiderové

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
6. 12. 2018 18:32
Není to tvář jedné z největších evropských hvězd své doby. I v intimním detailu, jaký umí poskytnout pouze oko filmové kamery, je to především obličej životem strhané ženy, která by mohla být sousedkou odvedle.
Foto: Film Europe

"Jsem nešťastná dvaačtyřicetiletá žena a jmenuji se Romy Schneiderová," začíná rok před svou tragickou smrtí slavná herečka poslední interview pro německý časopis Stern. Právě tento rozhovor posloužil jako základ hraného snímku 3 dny v Quiberonu, který právě promítají tuzemská kina.

Foto: Film Europe

Tu větu Romy Schneiderová ve filmu vyřkne v ostré reakci na neustálé návraty novináře Michaela Jurgse k její nejslavnější roli rakouské princezny a pozdější císařovny Sissi. Díky ní Schneiderová proslula v Německu už jako patnáctiletá. A převážně kvůli ní - i svému bouřlivému životu - byla také vděčným tématem bulváru. Ve světě si naopak získala umělecké uznání například spoluprací s režiséry Orsonem Wellesem či Luchinem Viscontim.

Ale nic z její kariéry černobílé drama 3 dny v Quiberonu, které mělo světovou premiéru letos v únoru na festivalu v Berlíně, neprobírá. Režisérka Emily Atefová svou emoční drobnokresbu vystavěla na základě několika všedních chvil ve francouzském lázeňském hotelu.

Ukazuje ženu, která má potíže s pitím i rodinným soužitím a do jejíhož života vstoupily tragické události ještě předtím, než rok po jejím posledním rozhovoru zemře nejprve její náctiletý syn David a brzy nato také sama Schneiderová.

"Jako divák jsem vždy nesmírně frustrovaná z životopisů - z pokusů převyprávět něčí život v 90 minutách," poznamenává berlínská rodačka Atefová, proč její dílo není tradičním biografickým vyprávěním.

Nápad natočit 3 dny v Quiberonu vzešel od francouzského producenta, který se přátelil s herečkou Marií Baumerovou a chtěl využít její nápadné podoby s Romy Schneiderovou. A Baumerová na nabídku tentokrát kývla. Roli Schneiderové jí nabízeli už od šestnácti let, vždy ale odmítla, neboť se neodvážila ztvárnit ikonu.

Jenže z onoho interview, vzniklého během hereččiny léčebné a detoxikační kúry, se vše hvězdné vytratilo. Bylo to cítit už ze stránek časopisu Stern a režisérka Atefová ten pocit spolu s Baumerovou a zbytkem štábu nyní zhmotnila na plátně.

3 dny v Quiberonu však zdaleka nečerpají jen z toho, že tu ožila dokonalá dvojnice herecké legendy. Především je to jemné a intimní, místy však také odlehčené, až živelné drama, jehož všeobecná výpověď dalece přesahuje úzký časový i tematický záběr.

3 dny v Quiberonu nejsou nostalgickou poctu starým filmům, ale vzácně přirozené spojení starého s novým. | Video: Film Europe

Stačí čtveřice protagonistů - Romiina kamarádka Heidi, novinář a fotograf z časopisu Stern - a pár převážně hotelových interiérů. Kamera visí na protagonistech, všímá si pohledů, úsměvů.

Díky tomu, že fotograf Robert Lebeck se přátelil se Schneiderovou, atmosféra během rozhovoru, před ním i po něm je důvěrná. Přesto v pozadí neustále visí napětí. Ze života, který jako by už nešlo zachránit, z neschopnosti navázat běžný mateřský vztah s čtrnáctiletým synem, usínat bez prášků a šampaňského.

"To je šnek," hádá Romy Schneiderová, když místní básník vytáhne z kapsy ulitu. "Omyl. Kapesní dudy," odvětí přiopilý podivín, který má na hlavě pletenou čepici i klobouk a jehož s přirozeností sobě vlastní ztvárnil francouzský král podivných rolí Dennis Lavant. A následně na své kapesní dudy začne hrát.

I natolik rozverné scény jako tato, v níž se čtveřice vloudí do jednoho baru v přístavu, vykazují řádnou porci melancholie. Kamera se od hrdinů nehne ani o píď, jen občas ruční záběry zblízka střídá fotogenický nehybný pohled na hotel či přilehlou pláž.

3 dny v Quiberonu

Scénář a režie: Emily Atefová
Film Europe, česká distribuční premiéra 29. listopadu

V závěru Romy Schneiderová tančí po kamenech poblíž vln a také divák v tom vidí poctu dávným obrazům filmových nových vln. Režisérka Emily Atefová však nestaví pomník ani své hrdince, ani kinematografii její doby.

3 dny v Quiberonu nejsou nostalgickou poctu starým filmům, ale vzácně přirozené spojení starého s novým. Snímek natolik nepředvádivý a obyčejný, až by jej šlo snadno zaměnit za podmanivě nasnímanou rekonstrukci.

Jenže mezi řádky je to film o mnohém. O novinařině, přátelství, ba co víc, o samotné možnosti nezištného přátelství, když je člověk slavný. Snímek, který stejně jako jeho protagonistka shodil veškeré líčení. A nabízí divákům tvář, v níž lze vidět skutečné vrásky.

 

Právě se děje

před 49 minutami

V Chorvatsku jsou i čtvrt století po válce desítky tisíc nevybuchlých min

V Chorvatsku jsou 24 let po skončení válečného konfliktu stále místa o celkové ploše 355 čtverečních kilometrů, kde hrozí miny. V těchto oblastech se nachází více než 30 tisíc min a také velké množství další nevybuchlé munice. Podle agentury HINA to řekl ministr životního prostředí Tomislav Ćorić.

Ministr tato čísla uvedl v souvislosti s podpisem dohody, která dokládá, jak značné finanční prostředky je potřeba vynaložit na likvidaci takového nebezpečného pozůstatku války. Na základě uvedeného dokumentu by měla být vynaložena v přepočtu téměř miliarda korun na projekt odminování a ochranu lesů jen v regionu Licko-senjské a Zadarské župy.

Projekt se týká odminování 1676 hektarů lesů a půdy v prostoru Přírodního parku Velebit a Národního parku Paklenica. Jeho realizace by měla být završena do června 2023.

Zdroj: ČTK
před 56 minutami

Chrascina má bronz z MS vrchařů, Havlíčková byla druhou juniorkou

Dvě medaile přinesl české výpravě dnešní program mistrovství světa v běhu do vrchu. Marek Chrascina získal na krátké trati bronz mezi muži, hned za ním skončil Jan Janů. Barbora Havlíčková se v Argentině stala juniorskou vicemistryní světa. V sobotu budou o úspěch bojovat závodníci a závodnice v horském maratonu.

Devatenáctiletá běžkyně na lyžích Havlíčková ve svém doplňkovém sportu na šampionátu v Argentině nestačila jen na Angelu Matteviovou z Itálie a přidala další cenný kov k evropskému juniorskému zlatu z červencového šampionátu v Zermattu.

Havlíčková běžela závod jen z lyžařské přípravy, přesto uspěla na zhruba sedm a půl kilometru dlouhé trati. "Musím říct, že jsem to absolutně nečekala. Když jsme přiletěli do Argentiny, vůbec jsem se tady nedokázala srovnat s časovým posunem, fakt se mi běhalo hrozně mizerně. Taťka mě pořád uklidňoval, že je lepší, když se mi běhá před závodem mizerně a pak při něm dobře, než naopak. A měl pravdu," pochvalovala si v tisové zprávě.

Juniorská trať byla těsně před závodem upravena. Zmizel z ní jeden nebezpečný přeběh přes řeku, přesto byla velmi náročná. "V den závodu celý den pršelo, hrozně se zvedla hladina vody, takže se běželo na bahně. Do kopce to klouzalo, ještě horší pak byl seběh. Místy to bylo hodně prudké, takže člověk neběžel, ale regulérně jel. Během závodu jsme s holkama musely přeběhnout řeku, z které se během deště stal veletok," popisovala Havlíčková.

S italskou rivalkou si prohodily pořadí z kontinentálního mistrovství, kde rovněž obsadily první a druhé místo. Ve Švýcarsku vyhrála s náskokem 51 sekund česká reprezentantka, tentokrát byla o 44 sekund rychlejší Matteviová. Na stříbrné pozici byla ale Havlíčková bezpečně.

Úspěch mladých českých závodnic podtrhla čtvrtým místem Alena Matějáková, kterou dělilo jen pět sekund od bronzové Francouzky Jade Rodriguezové. Další dvě Češky Anežka Ševčíková a Gabriela Veigertová skončily na začátku třetí desítky. Mezi juniory byl Benjamin Vrbovský patnáctý.

Zdroj: ČTK
Další zprávy