Recenze - Tunisko bývalo v povědomí Evropanů zemí s podivně vymazanou historií. Zemí redukovanou na pláže, moře, několik historických památek a místo, kde lze poměrně snadno a v krátkém čase navštívit a „vyzkoušet" poušť. Kde se točily africké díly Angeliky.
Politicky se tam nikdy nic moc zvláštního nedělo a tuniský diktátor Zín Abidín bin Alí nebyl nijak výstřední ani výjimečný - takže na rozdíl od Saddáma Husajna, Muammara Kaddáfího nebo Husního Mubaraka ho skoro nikdo neznal.
Nečekaná revoluce
Všechno se ale změnilo na přelomu předloňského a loňského roku. Prodavač ovoce a zeleniny z pojízdného vozíku Muhammad Buazizí se v zapadlém městečku Sídí Bu Zíd na protest proti šikaně úřadů polil benzínem a zapálil. Byl v bezvýchodné situaci, protože mu zakázali obchodovat a neměl z čeho žít.
Tahle pochodeň zahájila v Tunisku nečekanou revoluci. Velké demonstrace se ze Sídí Bu Zíd rozlily do celé země a nakonec i do metropole Tunisu. Režim zpočátku do demonstrantů střílel, ale když jich přesto přibývalo a zaplnily i hlavní třídu v Tunisu, kapituloval. Armáda odmítla další represe a donutila Bin Alího, aby nasedl do letadla a odletěl do saúdskoarabského exilu.
Tuniskou revoltou začalo arabské jaro, vlna arabských revolucí. Z Tuniska se protesty rozšířily do Egypta, Jemenu, Libye, Bahrajnu, Sýrie, Maroka. Tunisané jsou na to patřičně hrdí - i o tom je dokumentární film Fallega, který na festival Jeden svět osobně představuje jeho režisér Rafík Umraní. Jeden svět se letos ve velké míře věnuje arabským revolucím a Tunisko tedy nemůže chybět.
Snímek Fallega se odehrává jen na několika čtverečních metrech. Na náměstí před sídlem tuniské vlády, v jinak velmi atraktivním a barvitém prostředí Kasby, staré historické části Tunisu. Klasický labyrint úzkých uliček, obchodů, tržišť, mešit a různých podchodů a nadchodů končí na jedné straně náměstím, kde stojí proti sobě budovy vlády a ministerstva financí.
Umraní natáčel nikoliv v první, nejdramatičtější fázi revoluce, kdy prezidentem ovládané bezpečnostní síly postřílely více než sto lidí, ale už po jeho útěku. V Kasbě se před vládou několik dní poté utábořily se stany a spacáky stovky lidí z celého Tuniska, kteří žádali rezignaci nového premiéra Muhammada Ghannúšího. Dlouholeté pravé ruky diktátora, který si je jeho odchodu začal hrát na reformátora a záruku stability, která Tunisko dovede ke svobodným volbám.
Počátky velkých změn
Umraní sleduje na velmi malém prostoru několik dní v životě revolucionářů, kteří před hlídkujícími vojáky a kilometry natažených ostnatých drátů žádali „dokončení" revoluce a odchod všech, kteří měli se starým režimem něco společného.
S dramaturgií a střihem se Umraní moc nepárá. Dokument je sestavený bez ladu a skladu z různých epizod, replik a obrazů - zřejmě tak, jako to bylo zrovna natočeno. Ale ku prospěchu věci, vznikla velmi autentická a živá výpověď o tom, jak „malý člověk z ulice" na chvíli vstupuje do velké historie a mění ji, nebo si to alespoň myslí.
Film zachycuje diskuse revolucionář, jakou taktiku zvolit, kdo a proč nechce úspěch revoluce. Někteří s hořkostí vypovídají o tom, co je na náměstí přivedlo. Jak viděli umírat lidi při demonstracích a naráželi na brutalitu a aroganci režimu. Všude plno odpadků, všem se kouří od pusy (i v Tunisu je v lednu dost chladno, zvláště v noci) a všichni jsou odhodlaní.
Tenhle dokument by mohl být pomůckou pro ty, kteří jsou přesvědčení, že veškeré politické změny a převraty jsou dílem zákulisních konspirací a někdo z pozadí neustále něco řídí, poněvadž má na něčem zájem. Tuniská revoluce byla vzpourou lidí, kteří už toho měli dost; zkrátka se na…li a rozhodli se to změnit.
Film Fallega to ve své neučesanosti a vlastně absenci jakéhokoliv scénáře zachytává zdařile a dá se předpokládat, že jednou, za mnoho let, to bude obrovsky cenný historický materiál o počátcích velkých změn, které v arabském světě teprve začínají.
