Rozhovor - Rudý teror v rodné zemi ho mnohokrát málem stál život, přesto čínský spisovatel Gao Xingjian, který v těchto dnech navštívil festival v Jihlavě, tvrdí, že se nepovažuje za disidenta. „Ta nálepka se mi nelíbí," sdělil v přeplněném sále kina Dukla na páteční panelové diskuzi držitel Nobelovy ceny za literaturu z roku 2000.
„Vnímám umění a literaturu jako něco, co přesahuje politiku a její partikulární zájmy. V mém pojetí není literatura nástrojem boje proti moci, umění má sloužit jako svědectví, odraz podmínek našich lidských existencí," říká autor, který největší světové literární ocenění získal za pouhé dva romány Hora duše a Bible osamělého člověka, které již existují v českém překladu.
Čtěte také
Gao Xingjian: Svoboda je, když smíš nezapomenout
Gao Xingjian prožíval za kulturní revoluce, kterou přirovnává k hrůzám druhé světové války, neustálý strach o život a jediný ostrůvek svobody si pro sebe vytvořil ve svých tajně psaných textech, které ve strachu před odhalením neustále pálil. I proto se dívá skepticky na velké myšlenkové proudy, které vládly dvacátému století: „Aplikace marxismu skončila ve dvou největších státech na světě noční můrou. A liberalismus se v podobě globalizace podílí na současné světové ekonomické i ekologické krizi," říká Gao Xingjian.
Serveru Aktuálně.cz se podařilo tvůrce, který se kromě románů věnuje i divadlu, filmům nebo malířství, odchytit v nabitém festivalovém programu na exkluzivní rozhovor.
Někde žijí noví Kafkové
Aktuálně.cz: Ve své sbírce esejů Bez "ismů" zastáváte stanovisko, že umělec by se měl bránit všem svůdným ideologiím. Chtěl bych se zeptat, jaké postavení máte díky tomuto postoji mezi spisovateli ve Francii, kde intelektuálové k různým „ismům" a ideologiím inklinují často?
Gao Xingjian: Máte naprostou pravdu, že se zcela běžně nepotkávám s lidmi, kteří se dokáží zcela oprostit od ideologické stránky. Většina umělců je ideologií zasažená, ale je to stejné ve Francii i ve všech evropských zemích. K tomuto tématu, tedy ke vztahu mezi ideologií a literaturou, jsem měl svůj proslov nedávno na konferenci v Soulu, a překvapilo mě, jak příznivě byl ten projev přijat. Řada kolegů evidentně sdílí můj skeptický postoj k předem definovaným výkladům světa. Takže na tom možná nejsme ještě tak špatně.
A.cz: Na včerejší panelové diskuzi jste vyjádřil názor, že díla, které řeší dobové nebo politicky laděné problémy, rychle zastarají, a na příkladu literárního dědictví, které přežilo z minulosti, jste poukázal na to, že knihy, které přežily století, se týkají nadčasových otázek lidské existence. Jaké současné autory uznáváte?
Abych pravdu řekl, čtu jen málo současných autorů, ale v každém období se objeví nějaký spisovatel, který je schopný odolat času svého vzniku. Jsme v Česku, takže můžu jako příklad uvést Franze Kafku, jehož knihy se za jeho života nevydávaly, a přesto se stal uznávaným klasikem. Až teprve s časovým odstupem se projeví pravá hodnota literatury, protože ta není jen sondou do společnosti nebo politickou kritikou. Pokud si je toho autor vědom a je schopen odolat svodům aktuálnosti, tak si ho lidé budou pamatovat. A jsem přesvědčen, že i dnes někde sedí za svým stolem Kafkové dnešních dnů, pozorují svět a snaží se o jeho hlubokou reflexi. A ti také přetrvají.
A.cz: Zcela konkrétně bych se chtěl zeptat na letošního laureáta Nobelovy ceny z Číny Mo Jena. Znáte jeho tvorbu a případně jak se k ní stavíte? Ptám se proto, že bývá často označován za prominenta čínského režimu.
Vůbec ho neznám. Opustil jsem Čínu před 25 lety a nikdy jsem se tam nevrátil, nečtu vůbec nic z čínské tvorby. Soustředím se hlavně na Evropu, protože to je místo, kde žiji a kde se cítím dobře.
Nový život bez utrpení
A.cz: Rád bych se vrátil k vašemu životu. Včera jste říkal, že jste celý váš život vlastně strávil na útěku. Kdy jste zjistil, že literatura nebo umění je ta platforma, díky níž si můžete zachovat prostor pro nezávislé myšlení a posilování ducha?
Je pravda, že literatura není spotřební zboží. Je to svět, kde může člověk svobodně dýchat a svobodně myslet. A už když jsem v Číně tajně psal své texty, byla tato činnost jedinou možností, jak se ponořit do svého myšlenkového světa. Protože ve skutečném životě a hodně jsem o tom psal i ve svých románech, jsme museli pořád nosit na sobě jakousi masku, museli jsme se schovávat za politickou korektnost, abychom sami sebe chránili. Jediný okamžik, kdy byl člověk úplně svobodný, nastal v okamžiku, kdy začal psát.
A.cz: Zajímala by mne ještě vaše exilová zkušenost. Exil postihl spoustu velkých spisovatelů a odloučení od vlasti se hodně promítalo do jejich tvorby. Jak jste se vy osobně adaptoval na nové podmínky a jak bylo odstřižení od Číny těžké?
Myslím, že jsem trochu specifický případ, protože většina spisovatelů nucených odejít do exilu, tuto skutečnost vnímalo velmi bolestivě a nedokázalo se zbavit nostalgie po staré vlasti. Já jsem úplně opačný příklad, protože útěk byl pro mě záchranou a dosažením štěstí. Nebylo pro mě vůbec těžké se adaptovat na život ve Francii a v Paříži, protože jsem uměl francouzsky. A také se mi podařilo velmi rychle začít vydělávat na živobytí prodejem obrazů. Je trochu kuriózní, že mne neživí moje psaní, ale tenhle fakt mi umožňuje být ve své tvorbě zcela nezávislý a nemusím se podřizovat žádným komerčním a marketingovým požadavkům. Abych to shrnul: exilový život je pro mě zkrátka nový život, který je zbavený veškerého utrpení.
