Rozhovor - Obzvlášť v rodné Británii je jednačtyřicetiletý Ben Wheatley uctíván cinefily jako jeden z nejoriginálnějších tvůrců současnosti. Bylo proto trochu smutné, že když na festivalu ve Varech představoval na tiskové konferenci svůj soutěžní snímek Pole v Anglii, přítomní novináři by se dali spočítat na prstech obou rukou. Wheatley se vrátil po dvou letech, při první návštěvě osobně uváděl provokativní horor Kill List.
Je jisté, že Pole v Anglii vzbudí podobně kontroverzní reakce. Pět dezertérů z jedné z bitev anglické občanské války bloudí polem, zažívají psychedelické halucinace a hledají jakýsi záhadný poklad. Divadelní shakespearovská konverzačka, horor, absurdní groteska nebo filozofická meditace o smyslu života - všechny tyto polohy obsahuje ulítlý britský soutěžní příspěvek.
Aktuálně.cz: Váš film má jen den po karlovarském uvedení oficiální premiéru. Odbude si ji současně v kině, v televizi i na DVD. Proč jste se rozhodli pro tak unikátní způsob distribuce?
Ben Wheatley: Hlavně proto, že je to malý film. Stejně by se nepromítal v mnoha sálech, tak v pěti, šesti. A tak jsme přemýšleli, jak zvýšit zásah filmu a jak zajistit, aby ho vidělo, co nejvíce lidí. Říká se, že když divák vidí film nejdříve v televizi, tak si ho potom už nekoupí na DVD, a vy přijdete peníze. Ale tak to nefunguje. Kdo ví, že by si ho koupili? Třeba by nikdy neměli možnost si ho koupit a místo toho film vidí v televizi. Na čím víc kanálech film rozdistribujete, tím silnější bude i jediný nástroj, který může lidi dostat do kina, a to je šeptanda. Můžete ji uměle vytvořit, když děláte hollywoodský biják. My ne. My teď máme jedinou propagaci, a to je upoutávka na film v kabelové televizi. Nemůžeme si dovolit velké reklamní kampaně.
A.cz: Tak ona sama ta událost je reklamou sama o sobě.
Jasně. Má to určitě nějaký dopad teď, když to děláme jako první. Podruhé už to nebude nikoho zajímat. Nejsem si ale jistý, jak moc čte běžné publikum oborové časopisy, v nichž se píše o chytrých distribučních taktikách. Řekl bych, že se lidé spíš zajímají jen o to, jestli je film dobrý nebo špatný. Budeme mít nějakou tiskovou reklamu, ale já si nejsem jistý, jestli funguje. Natočil jsem už filmy, které měly skvělé recenze a do kina na ně nikdo nepřišel. Dobré recenze neuškodí, ale jediné, co filmu pomáhá je, že si o něm lidé povídají mezi sebou.
A.cz: Jaký byl první impulz, abyste se pustil do příběhu jako je Pole v Anglii, tedy do historického filmu? Měl jste nějaký první nápad, který vám uvízl v hlavě?
Chtěli jsme udělat film, který by se ohlížel za bláznivou a divokou vlnou půlnočních filmů, které se nejvíc natáčely v sedmdesátých a osmdesátých letech a o nichž si lidé řekli: Ten film je úplně šílený, běž se na něj podívat, je to fakt zážitek. Film jako takový má dvě vývojové větve. Jedna pracuje s údivem a vzrušením diváka a ta druhá je intelektuální. Mé vlastní filmy oscilují mezi těmito dvěma polohami. Na jedné straně jsou Transformers a na straně druhé film jako zfilmované divadlo. Zajímavá kinematografie se odehrává mezi těmito dvěma póly a já se nacházím uprostřed.
A.cz: Vaše filmy způsobují až fyzické reakce. Jak důležité je pro vás vyvést diváky z klidu?
Zajímají mě filmy, které mě přimějí k přemýšlení a k tomu, abych něco cítil. Mám rád snímky, po jejichž skončení odcházím z kina s očima navrch hlavy.
A.cz: Máte zkušenosti s magickými houbičkami a máte nějaké oblíbené filmy, které pracují s halucinacemi a změněnými stavy vědomí?
Ne, nemám s tím vlastní zkušenosti. Inspiroval jsem se třeba u filmů Davida Lynche nebo Alejandra Jodorovského, u nichž máte pocit, že jejich filmy mohly vznikat na drogách. Nebo díla Salvadora Dalího připomínají halucinace. Osobně ale nemám potřebu si tyhle stavy navozovat.
A.cz: V titulcích Pole v Anglii je jako scenáristka uvedena vaše žena Amy Jump. Byla to skutečně jen její práce, nebo jste se na scénáři také nějak podílel?
Ne, napsala ho skutečně ona. Věděl jsem jistě, že chci točit o období občanské války v Anglii, a napsal jsem řadu takových nástřelů scénářů. Když jsme to s Amy probírali, řekla, že něco zkusí taky napsat. Já jsem si to potom přečetl a nemusel jsem na tom měnit ani řádku. Proto jsem se pod scénář nemohl podepsat a ona by mě koneckonců zabila, kdybych to udělal.
A.cz: Takže scénář byl pevně daný a na place jste neimprovizovali?
Ne, na tomto projektu ne. U tohoto filmu je velmi specifický jazyk, který působí archaicky a řada slov už ani neexistuje.
A.cz: Vaše filmy se žánrově od sebe ohromně liší. Kam se vydáte v dalším projektu?
Teď dělám pro HBO takový psychedelický a na násilí a drogách založený seriál s názvem Silk Road. Ale pak chci natočit sci-fi. Mělo by se jmenovat Freak Shift a bude o ženské policistce, která chrání město před monstry, přicházejícími z podzemí, jež jí zabily partnera a dítě. Příští červen by to mělo mít premiéru.
