Budova Sboru Československé církve husitské na pražských Vinohradech vznikala od roku 1930 do 1935. Moderní sakrální stavbu navrhl architekt Pavel Janák, který se inspiroval především evangelickými studiemi kostelů německého architekta Otto Bartninga.

Skryté poklady architektury: Legiobanka

Architekt navrhl původně tři verze budovy. Nakonec se zrealizovala ta v konstruktivistickém stylu. Vzniklo tak několik vzájemně se protínajících objektů. V nejvyšší části stavby se nachází šestipodlažní obytný dům s plochou střechou, hlavní část v sobě pak ukrývá velký sál. Původně se v jeho místech dokonce nacházelo i divadlo.

Právě divadelní sál byl v roce 1938 přestavěn na urnovou síň podle návrhu architekta Jiřího Jakuba. Šlo o požadavek ze strany církve, se kterým ovšem původní architekt Pavel Janák nesouhlasil. Budova se nezměnila jen přestavbou divadelního sálu. V roce 1947 se totiž kvůli malé kapacitě k takzvanému kolumbáriu přistavělo další patro, jehož střecha tvoří terasu. Kolumbárium zdobí freska architektova bratra, malíře Františka Jakuba.

Husův sbor také dominuje štíhlou zvonicí se spirálním schodištěm, které vede ke třem funkčním zvonům. Její vrchol zdobí husitský kalich. Mezi neobvyklý prvek patří i takzvaná šedová střecha nad hlavním sálem, díky níž se do místnosti dostává více přirozeného světla. Tento prvek Pavel Janák převzal z industriální architektury. Od roku 1964 patří budova do seznamu kulturních památek České republiky.