Ve skladbě Treaty vyslovil kanadský písničkář Leonard Cohen poslední přání: chtěl by uzavřít smlouvu "mezi tvou a mou láskou". Jeden ze svých nejdojemnějších songů o rozpadlém vztahu vydal v říjnu 2016 na albu You Want It Darker ve dvou verzích. Přičemž tu druhou, kterou nahrávka končí, nesly smyčce tak teskné, že musely bolestně sevřít srdce milionů posluchačů. Tři týdny nato Cohen zemřel.
Přání tohoto vyznavače buddhismu, který věří ve znovuzrození, se však naplnilo. Jím navržený kontrakt o lásce nyní podepsala původně kladenská skupina Zrní, když pro své letošní album nazvané Široko daleko složila píseň Satelity. Alespoň část buddhistovy duše, jež v roce 2016 opustila fyzické tělo, musela do korpusu té skladby vstoupit, jak je cohenovská.
Pomalu plynoucí Satelity jsou nejdojemnější písní za více než dvacetiletou kariéru pětičlenné kapely dnešních čtyřicátníků. Obdobně jako v té druhé verzi Treaty také v Satelitech zní blažené, skoro funerální smyčce hostujícího kvarteta. A zpěvák i textař Jan Unger zde důvěrně vypráví o posledních věcech člověka. Jen s tím rozdílem, že Leonard Cohen plánoval smlouvu, kdežto Unger nemá rozmyšleno nic, co by chtěl vykonat "v úplně nejposlednější ze všech posledních chvilek / než nás zasypou obrovský legový meteority". Přesto si je něčím jistý: "Že se to v nějaký jakýkoliv formě bude opakovat / Že už se to opakuje / Že nejdem’ rozdělit."
Na své sedmé řadové desce Zrní k Leonardu Cohenovi přímo odkazuje. Avšak jinou skladbou: jmenuje se Tvoje písně a je "nejvíc šedesátková à la Leonard Cohen", uvedla kapela pěti "kladenských dětí květin" hlásících se k hippies.
Tvoje písně, jež na nahrávce předcházejí Satelitům, jsou méně srdceryvné, ale neméně krásné. Také se odvíjejí ve velmi volném tempu, které se sotva plazí, a text je éterický jako impresionistický obraz, na němž se jemné vlasy vplétají do horkého večerního vzduchu, voda přitéká i odtéká a v meandrech Nilu zahlédneme plameňáky. Ungerovy verše zobrazují vše i nic zároveň. V určitém smyslu jsou univerzální.
Na předešlé desce Nebeský klid z roku 2020 hned v úvodní písni Zrní nevinnými hlasy hostujícího dětského sboru oznamovalo lidem, že "projedeme tím vaším nemocným (a složitým) světem". Oproti této angažované nahrávce "velkých témat" je svět na letošním Široko daleko buď poklidný a smířlivý jako v závěrečných "cohenovských" skladbách, nebo až bláznivě nezávazný - například v písních Mí zlatí roboti či Dráha.
Ta první je surreálně ujetá, skřípějící rocková "dupárna" s povedeným sloganem "Za hory za boty, mí zlatí roboti, kde se pasou?" nad nímž musí pohádkový Smolíček pacholíček v jelením sedle vřískat radostí. Ostatně původní Smolíčkovo volání ze základní pohádky českého dětství "Za hory za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou?" už Zrní použilo v prastaré písni Ježíšek.
Druhá skladba, Dráha, k níž rozmarný videoklip v podobě road movie natočil filmař a hudebník Jakub Čermák řečený Cermaque, je báječně a svižně zahraná rozpustilost se sborovými žvýkačkovými momenty "mrk mrk mrk" nebo "pa pa pa la la la", kde Jan Unger vyzývá "Všechno je mi ukradený / odpal mě na Měsíc".
Z osobních poznámek, které zpěvák a textař ke 12 písním alba napsal, vyplývá různorodost inspirací. Ty se ale do výsledku nemusely slyšitelně propsat, spíš se staly trampolínami, z nichž se Zrní odráží k vlastním kreacím.
Dráhu například inspirovala jednoduchost songu Last Nite americké indierockové kapely The Strokes, stejně jako gypsy jazz první poloviny minulého století belgického kytaristy Djanga Reinhardta. Skladbu Hodně práce podnítila africká píseň ze 60. let, přičemž Unger si přál, aby výsledek zněl jako Solsbury Hill od britského zpěváka Petera Gabriela. Ale "nakonec mi z toho vylezlo takové blues na tři", poznamenává.
V Postavách v dálce si Zrní pohrává s šest desetiletí starým zvukem nahrávek americké gramofirmy Motown. "Jak jsme se od počátku snažili hledat vlastní cestu a spoustu věcí jsme si kvůli tomu zakazovali, tak jsme se paradoxně dostali do stavu, kdy použití nějakého klasického, funkčního prvku je pro nás zábavné a vzrušující," vysvětluje Unger.
Pozoruhodný původ má Vrať se ke mně rychle, jejíž základ "napsaly" zpěvákovy předškolní děti. Unger použil popěvek, který si notoval jeden ze synů, i slova, jež ten druhý řekl otci, když odjížděl na koncerty s kapelou: "Vrať se ke mně rychle, buď rychlej jako gepard… jako vlak na magnetu."
Když psal Mé zlaté roboty, vzpomněl si zase na Beatles a jejich A Day in The Life z alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Kdežto píseň Hory a řeky bez konce pojmenoval podle básnické sbírky Garyho Snydera, amerického beatnika, "filozofa divočiny" a buddhisty. "Protože jsem to psal v zenovém modu," objasnil Unger s tím, že v tomto duchu vznikala většina textů na desku Široko daleko.
Jan Unger to vysvětluje prožitkem nedávné pandemie covidu-19. Víc než dřív si uvědomil, řekl v rozhovoru pro kulturní magazín UNI, jak je život nepředvídatelný i pomíjivý a jak nemá cenu cokoliv očekávat nebo se k čemukoliv upínat. "Došlo mi, že motivace ,něco po sobě zanechat’ je nesmysl," konstatoval. Proto se při psaní textů pokusil "nepřemýšlet, nezapojovat rozum, psát spontánně, intuitivně", aby se smysl sám našel.
Zní to trochu rezignovaně, ale výsledná nahrávka taková není. Pro Zrní a Ungera je typické, že ať použijí jakoukoliv metodu, vždy z ní vyjde mimořádný výsledek. Zrní je nadmíru muzikální kapela, a tak v celém jejím dvacetiletém repertoáru nenajdeme moment, který by byl vynucený či urputný.
Nejspíš se za tím skrývá dřina ve zkušebně a pečlivé hledání výsledných tvarů, ale veřejně prezentovaný výsledek je pokaždé samozřejmý a předváděný s jistotou i lehkostí, ačkoliv se třeba dotýká složitých témat jako na předešlé desce Nebeský klid.
Podle Ungera členové Zrní nad repertoárem, jenž vzniká při kolektivních improvizacích, neuzavírají kompromisy. Když je výsledek kompromisní, vysvětloval v rádiu Proglas, "nebaví nás to". Proto se tedy pět členů Zrní "navzájem obrušuje" a čeká, až se při práci dostanou do bodu, kdy jsou všichni nadšení pro výsledný tvar.
Dokonce i na technicky nevycizelovaných juvenilních nahrávkách, jež Zrní zveřejnilo na webu a které "se nepočítají", zní již dost přesvědčivě vymyšlená a interpretovaná hudba.
Tehdy, ve svých počátcích, jezdili členové skupiny stopem z domovského Kladna do pražské Celetné ulice hrát převzaté písně především od vzorů z 60. let. Způsob cestování údajně přinesl kapele i nezvyklý název, když někteří z hudebníků zastavili traktor, který je svezl na valníku se zrním.
Následně zjistili, že jim jméno Zrní komplikuje život, protože prý evokuje agro rock, zatímco kapela hrála něžný artbrut. Přesto si slíbili, že toto jméno vynesou nahoru. Novou deskou ho teď šíří také horizontálně: široko i daleko.
Album
Zrní: Široko daleko
Zrní 2023
