Praha – Historik umění František Dvořák dnes zemřel ve věku 95 let. ČTK o jeho úmrtí informovala jeho rodina.
Do historie českého výtvarného umění se František Dvořák zapsal knihami věnovanými především tvorbě Františka Tichého, Jana Zrzavého, Kamila Lhotáka či Adolfa Borna. Jeho knižní bibliografie čítá 154 položek.
Do povědomí širší veřejnosti se zapsal i jako autor několika televizních cyklů - například o historii Karlova mostu, o českých moderních malířích nebo umělecké výzdobě Národního divadla. Do svých 92 let působil jako neúnavný osobní průvodce v městech umění a galeriích - v Paříži, Benátkách či Vídni.
František Dvořák až do svých devadesátin přednášel na Filozofické fakultě. V roce 2010 převzal z rukou ministra kultury vyznamenání Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury ve světě. Ve stejný rok mu Václav Klaus udělil Zlatou plaketu prezidenta republiky.
Přátelé i jeho žáci, s nimiž své narozeniny na jaře slavil, mu přezdívali "české kultury hořák". Za největší dar tehdy jubilant označil, že si bude moci se všemi potřást rukou. Proto požádal gratulanty, aby mu nenosili nic jiného než přání, aby si takových přátelských stisků dopřáli ještě hodně.
František Dvořák se narodil 17. dubna 1920 v obci Červenka u Litovle. V letech 1945-1949 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor dějiny umění a estetiky - mimo jiné u profesorů Antonína Matějčka, Josefa Cibulky a Jana Mukařovského. V letech 1950-1958 působil jako asistent profesora Václava Viléma Štecha na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1956 se jako teoretik podílel na vzniku skupiny Máj, první u nás, která se v 50. letech veřejně odklonila od dobově vyžadovaného kánonu socialistického realismu.
V roce 1950 se Dvořák stal externím pedagogem i na FAMU, kde v 60. letech přednášel dějiny umění zejména celé generaci nové české filmové vlny včetně Miloše Formana. V roce 1960 byl přijat jako odborný pracovník do Národní galerie, kde působil v Grafické sbírce do roku 1963, a poté navázal jako učitel dějin umění na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze-Žižkově. V roce 1969 přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl pedagogem Katedry výtvarné výchovy až do roku 1985. Po listopadu 1989 opět působil na FAMU a od roku 1993 i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl jmenován profesorem.
