Londýn - Pritzkerovu cenu, označovanou jako Nobelovku či Oscara pro architekty, získal letos jako třetí Švýcar Peter Zumthor. Autor, který na rozdíl od mnoha minulých vítězů neusiluje o monumentální budovy a jeho návrhy nestojí ve světových metropolích.
Kde hvězdy světové architektury ukazují na své návrhy a hlasitě říkají Podívete se, to jsem já, tam Zumthor šeptá, charakterizuje ho BBC.
Pritzkerova cena je udělovaná od roku 1979. Jejími zakladateli byli manželé Pritzkerovi, majitelé sítě hotelů Hyatt. Modelována je po vzoru cen Alfreda Nobela. Cena je určena žijícím autorům, jejichž tvorba znamená výrazný příspěvek na poli architektury. Loni ji dostal autor Zlatého Anděla na Smíchově Jean Nouvel.
Krajina nad Rýnem
Většinu minimalistických prací letošního vítěze Zumthora, které se vyznačují tichou elegancí, lze nalézt v hornatém okolí města Chur, které je centrem kantonu Graubünden na východě Švýcarska, kde pramení Rýn.
Z okolní drsné krajiny a jejího sepětí s lidmi čerpá i inspiraci: pro návrhy původně vyučeného truhláře je typické používání kamenů a dřeva, které často nechává hovořit.
Záleží mu také na citlivém zasazení do krajiny. V souvislosti s jeho díly často padá slovo pokora; k té přispěla i jeho práce památkáře, kterou vykonával od roku 1968, po návratu ze studií v New Yorku.
Jeho nejznámější prací bezesporu jsou termální lázně Vals ve výšce 1300 metrů nad mořem, které byly otevřeny po desetileté práci v roce 1996. Jsou částečně vestavěné do terénu a vystavěné z desítek tisíc pečlivě opracovaných a "navršených" kamenů.
Mají tak připomínat zídky, které lemovaly horské cesty, a působit, jako by byly součástí krajiny odpradávna. Mezi architekty jsou též ceněny pro soustavu propojených prostor a propracovaných detailů - v budově není vidět vzduchotechnika, topení ani přítoky do bazénů.
Kaple i muzea umění
Pětašedesátiletý architekt často navrhuje sakrální stavby, kostely a kaple. Jedna z nich vypadá jako betonový stoh, který vznikal postupně - jak měli finance místní zemědělci, kteří ho o ni požádali.
Nakonec Zumthor nechal vyhořet podpůrné trámy upořádané do tvaru indiánského týpí a vzniknul duchovní prostor s otiskem i vůní věků.
Známá je i jeho kaple sv. Benedikta vycházející z tvaru listu či jeho kolumbárium. Autorův vztah k minulosti ukazuje jeho zastřešení římských vykopávek ve městě Chur i jeho citlivé přestavby a dostavby původních dřevěných domů.
K jeho zahraničním realizacím patří muzeum umění v rakouském Bregenzu připomínající obrovskou lampu či kostku z mléčných skel.
V německém Kolíně nad Rýnem proměnil před dvěma lety ve stejnou budovu vybombardovaný kostel; právě při cestách do Kolína ho požádali mistní framáři o zmíněnou "vyhořelou kapli".
Držitel Ceny Miese van der Rohe Award za evropskou architekturu z roku 1999 se podílel se i na švýcarském pavilónu pro EXPO 2000 v Hannoveru. Nedostavěna zůstala Topografie teroru, budova pro mezinárodní výstavu a dokumentační centrum zločinů SS v Berlíně.
Pro mě to není jen práce
Hodně zakázek odmítá. „Pro bohatého obchodníka bude venkovský dům jen venkovský dům, pro mě tři roky života," vysvětluje. Na práce, které přijme, ale dohlíží od začátku do konce.
Neuplatňuje prý při nich žádnou ideologii. Jeho jediným cílem je vytvářet prostory vhodné pro bydlení a užívání na jednoduchých principech „lidské architektury".
Teoretiky je proto často srovnáván s myšlenkami Martina Heideggera. Ve svém manifestu Thinking Architecture ostatně sám reflektuje jeho myšlenky o nezastupitelné roli zkušeností a emocí.
„K Zumthorovým dílům musíme dojít cestou pokorného zklidnění," říká architekt David Vávra, který mu věnoval jednu ze svých přednášek. Na její celé znění se můžete podívat na stránkách rozhlasu Leonardo zde.
Architektonický asketa nicméně není mnich: hostoval na několika zahraničních univerzitách a v domě, který si sám navrhl, kromě práce rád kouří dobré doutníky, pije margharittu a poslouchá jazz.
