Joe Coughlin se živí v Bostonu druhé poloviny dvacátých let minulého století drobnými akcičkami pro kápa Tima Hickeyho. Tuhle řídí ilegální podnik, támhle vybílí hernu, která nemá to správné povolení. A celou tu dobu si stále opakuje, že není gangster, že je jen kriminálník, který si pod rouškou noci vytváří vlastní pravidla a žije svobodně. Jenže pak narazí na Emmu Gouldovou, milenku mocného Alberta Whitea.
Následující události jej zavedou do nechvalně proslulého vězení Charlestownu, k seznámení s bossem místní italské mafie a nakonec k přestěhování na slunnou Floridu, kde má dát do kupy byznys s rumem a doutníky. A dost možná i s revolucí na Kubě.
Nakladatelství Paseka si na začátek roku připravilo pro milovníky kriminálních románů opravdovou lahůdku. Pod rouškou noci amerického autora Dennise Lehanea spadá do tzv. Coughlinovské série, která vypráví o osudech jmenovaného rodu na pozadí bouřlivých událostí v nejen Bostonu od dvacátých let minulého století do druhé světové války.
Teoreticky se sice jedná o druhý díl série, ovšem prakticky je předchozí kniha The Given Day pro požitek z četby nepodstatná - odehrává se totiž několik let před Pod rouškou noci, jejím hrdinou je Joeův starší bratr a čtenář se v novince dočká jen zmínky o zásadních událostech ve dvou třech dialozích.
Lehaneův ponor do historie žánru
Dennis Lehane je považován za jednoho z nejvýraznějších autorů moderní drsné školy. Z hlediska zájmu filmařů je dost možná tím úplně nejzajímavějším - Clint Eastwood natočil jeho Tajemnou řeku, Ben Affleck pohřbil svou pověst hereckého dřeva pod adaptací románu Sbohem, baby (momentálně se navíc chystá právě na Pod rouškou noci) a Martin Scorsese nabídl strhující thriller z padesátých let Prokletý ostrov. Krom toho se Lehane podílel i na seriálu The Wire - Špína Baltimoru a mihl se (vedle dalších velikánů, jako je Michael Connelly) v seriálu Castle na zabití.
S výjimkou posledně jmenovaného zábavného seriálu plného popkulturních narážek se přitom vždy jednalo o díla, která rozhodně neodrážela tradiční představu o detektivce. Především v sérii Patrick Kenzie a Angie Gennarová sice vychází z tradice ustavené už Raymondem Chandlerem (před Vánoci vydaný třetí román série, Nic není svaté, je svéráznou variací na klasickou Sestřičku), ovšem už v ní se vše točilo kolem života - či spíše živoření - v okrajových čtvrtích moderních velkoměst, z nichž se ke světlům smetánky dá jen vzhlížet. Pokud tedy zdejší obyvatelé vůbec mají na to, aby zdvihli zrak ze špíny, v níž žijí.
Lehane vždy vynikal v pozorování toho, jak funguje život v ghettu a jak se prolíná se zločinem - mnohdy tou jedinou cestou, jak něco změnit. A postupně opouštěl i půdorys vyšetřování zločinu coby souboje pachatele a vyšetřovatele. V Prokletém ostrově se pak ponořil do minulosti a ukázal, že i mimo domovský moderní Boston dokáže nabídnout strhující drama lidí padajících nezadržitelně do temnoty způsobené vlastními činy i tlakem společnosti.
V Coughlinovské sérii propojil historický román s gangsterskými příběhy, na které se vždy specializoval již zmíněný Martin Scorsese - ostatně oba se setkali i nad seriálem Impérium - Mafie v Atlantic City.
Pod rouškou noci pokračuje v autorově ponoru do historie, začíná v Bostonu a dokonale vykresluje éru prohibice, kdy gangsteři sice zůstávali gangstery s rukama od krve, ale zároveň neměli problém dostat se mezi městskou elitu. Vždyť šlo především o chlast - neřest, která sice byla pořád nezákonná, ale kterou si přirozeně dopřávali chudí i bohatí. Podvádět stát bylo něco ve stylu Robina Hooda a přivírat oči nad tím, že ho obstarávají vrahouni a bestie, bylo lehké jak peříčko - a stejně lehké bylo vzít úplatek. Dělal to přeci každý a nic tak vážného se nedělo…
Lehane ovšem ukazuje, že v tomhle byznysu bylo vše propojené se vším. Jedni chlapi se starali o chlast, jiní o děvky, další o drogy a ještě další o zabíjení. Všichni ovšem jeli v tom jednom. Joe Coughlin, coby někdo postupně odhalující tuto skutečnost, je fascinující postava. Pohybuje se na půdorysu klasické gangsterky o vzestupu a pádu, jak je známe již bezmála devadesát let. Jako syn důležitého policejního důstojníka není ke zločinu tažen existenčními důvody, ale romantickými ideály svobody, života mimo vězení společenských pravidel a předsudků.
Z Bostonu až do města doutníků
S každým dalším krokem ovšem musí Joe přehodnotit svůj názor na sebe samého, na vlastní činy i na lidi, se kterými spolupracuje. A také na vztah k otci a ideálům, pro které žijí lidé, kteří jsou pro všechny Coughlinova ražení jen stádem, odečitatelnými položkami, předmětem kšeftu.
Pro Pod rouškou noci je krom skvělé ústřední postavy určující pečlivost ve vykreslení principů, na nichž zločin funguje. To je autorova tradiční silná stránka, ovšem tentokrát ji aplikuje na rozmanitých prostředích. Boston, státní vězení, parná Florida plná aligátorů a rasové nenávisti mezi Taliány, Hispánci, černochy, bílými, kávovými, smetanovými… Pozornost věnovaná detailům - oblekům, zvyklostem v balírnách doutníků i složení elit Ku-klux-klanu nebo mafie - pak vzbuzuje doslova fyzickou touhu číst knihu v prostředích, v nichž se děj odehrává.
Lehane tak vyvrací námitky, že je autorem jedné lokace. Jeho Boston i floridský Ybor jsou stejně živé a barvité. A jejich reálnost se navzájem posiluje s reálností postav, díky čemuž je snadné zapomenout na některé melodramatické motivy. A naopak se ještě zvýrazní krutost gangsterského života, kdy od přátelského rozhovoru o dětech a rodinách se během mžiku oka přejde ke krvavým vraždám, mučení a rozkazům vedoucím ke smrti desítek lidí na sta kilometrů daleko.
Román mistrovsky balancuje mezi bestialitou gangsterů a jejich lidským - v Coughlinově případě vyloženě romantickým - rozměrem. A právě díky tomu je schopen vyhnout se předpokládanému, vzhledem k četnosti výskytu už klišovitému konci gangsterek. Jeho cílem totiž není svého hrdinu vyzdvihnout a srazit znovu dolů "protože se zločin nevyplácí". Místo toho Lehane ukazuje, že i když někdo porazí systém, je cena za vítězství příliš vysoká a ten, kdo na konci zůstane stát na nohách nad hromadami mrtvol nepřátel, se jako vítěz cítit nemusí. A ani sám sebou.
Lehane však sám sebou zůstal - mistrem žánru, který z tuctových historek dělá strhující antické tragédie plné zla, ale i naděje.
Dennis Lehane, Pod rouškou noci, př. David Petrů, Paseka Praha - Litomyšl 2016, s. 424.
