Opera ze 70. let patří k nejuváděnějším ze druhé poloviny 20. století. V Česku ji však doteď znali pouze ti, kdo za ní někdy vyjeli do zahraničí. "Le Grand Macabre je náročné a poměrně moderní dílo. Není jednoduché nastudovat tuto operu, ta hudba je nesmírně komplexní. Partitura je skutečně výzvou jak pro dirigenta, tak orchestr i sólisty," říká Jiří Rožeň, který hudebně nastudoval pražskou verzi.
Podle něj se instrumentace vymyká obvyklým parametrům. Za netradiční označuje například smyčcovou skladbu, která sestává ze tří houslistů, dvou violistů, čtyř kontrabasistů a šesti violoncellistů. Neobyčejná je také skladba bicích nástrojů.
"Nikdy v životě jsem nedirigoval skladbu, kde by byly údery do hrnce nebo se spustil metronom a zpěvák zpíval v jiném tempu. Také je tam přítomné trhání papíru," popisuje Rožeň a zmiňuje, že partitura obsahuje mnoho detailních poznámek pro dirigenta.
Le Grand Macabre je jedinou operou Györgyho Ligetiho, jenž žil v letech 1923 až 2006. Volně ji inspirovala hra belgického dramatika Michela de Ghelderodea nazvaná Balada o Velkém kostlivci. Skladatel svou verzi protkanou postmoderními narážkami na italské skladatele Monteverdiho, Rossiniho či Verdiho nazval provokativně "anti-antioperou". Předkládá v ní bizarní apokalyptickou vizi zániku groteskně šíleného světa, v němž se to hemží postavami s výmluvnými jmény jako Nekrocar, Piet zvaný Bečka nebo Princ Go-Go.
Spektakulární operní freska se odehrává ve fiktivním městě Breughelland a nešokuje pouze drsnými, hororovými a perverzními obrazy, nýbrž také hudebním jazykem, který vedle klasických nástrojů spoluvytvářejí nečekané instrumenty jako automobilové klaksony, domovní zvonky, kladivo, budík, papírový sáček, podnos s nádobím, kuchyňská pánev či pistole.
"Upozorňujeme diváky, že v inscenaci zazní výstřely ze zbraně, objevuje se zde nahota a lehce násilné scény," stojí na webu Národního divadla.
Britský režisér Nigel Lowery v Praze touto inscenací debutuje. Připravil také scénu a kostýmy. Na díle pracoval pět let, zpozdilo se kvůli inscenaci.
Podle něho bude v českém provedení zajímavá například postava Nekrocara, která původně má být velice pohublá. V inscenaci režírované Lowerym ji však ztvárňuje švédský basbarytonista Marcus Jupither, který je dle pořadatelů výraznější postavy a bonvivánský typ. Režiséra zaujal svou energií a charismatem, které charakteru přidávají další vrstvy osobnosti.
Ligetiho dílo bude mít českou premiéru na scéně Státní opery 46 let od prvního uvedení. "Naše operní tradice je tady jiná a je třeba začínat postupně. Můžeme uvedení takové opery u nás vnímat jako velkou událost, neboť se světově známé opery dostávají do Česka," doplňuje Maxim Belčikov, výkonný manažer a umělecký spolukurátor festivalu Opera Nova.
Ten se koná potřetí, letos mezi 14. a 22. červnem nabídne tři světové a dvě české premiéry. Festival propojuje soudobou operní tvorbu s dalšími druhy moderního umění a aktuálními tématy. Dramaturgie reflektuje i významné historické události, letos zejména 100. výročí úmrtí spisovatele Franze Kafky.
Mladý český skladatel Jiří Trtík vytvořil na objednávku Národního divadla operu podle Kafkova Dopisu otci, kterou diváci uslyší 15. a 20. června. Ve Vídni žijící český komponista Šimon Voseček je podepsaný pod scénickým oratoriem Stvůry, plánovaným na 17. června.
V české premiéře zazní komorní opera The Yellow Wallpaper mladé britské skladatelky Dani Howard. Speciálně pro letošní ročník festivalu pak vznikla dětská opera Motýli z Terezína, kterou vymyslel francouzský dirigent a skladatel Charles Baumstark.
Několik produkcí se uskuteční mimo prostory historické budovy Národního divadla, konkrétně ve Státní opeře, na Nové scéně, v Divadle Bez zábradlí a také v Divadle ABC. Program zahrnuje i doprovodné akce.
Pořadatelé plánují postupně v Praze uvádět nejvýznamnější opery 20. a 21. století, nová díla vzniklá na objednávku první scény i ukázky operní tvorby posledních let.
Video: Ligeti představuje operu Le Grand Macabre
