New York - V nemocnici v New Yorku zemřel ve věku 62 let americký hudebník a básník Gil Scott-Heron přezdívaný kmotr rapu, k němuž se hlásily všechny hvězdy tohoto žánru včetně Kanye Westa. Ten svou loňskou ceněnou desku My Beautiful Dark Twisted Fantasy uzavřel trackem s nasamplovaným hlasem nyní zemřelého zpěváka.
„Odpočívej v pokoji, ovlivnil jsi celý hip hop," napsal v reakci na jeho úmrtí na svém twitterovém účtu rapper Eminem. Chuck D z Public Enemy na tomtéž médiu uvedl: „Děláme to, co děláme, a jsme tím, kým jsme, díky tobě. A ti, kdo to nevědí, ať smeknou klobouk a dají si ruku na srdce - pak to pochopí."
Příčina úmrtí Scotta-Herona zatím není jasná. Jeho přítelkyně Doris Nolanová uvedla, že hudebník zemřel v nemocnici St. Luke v pátek večer. Scott-Heron onemocněl po návratu z cesty do Evropy.
Gil Scott- Heron se narodil v Chicagu v roce 1949. Jeho otec Gilbert Heron přezdívaný Black Arrow byl profesionální fotbalista v britské lize a pocházel z Jamaiky. Rodiče se ale rozvedli, když byl malý, Gil vyrůstal s babičkou v Tennessee. Po její smrti se s ním matka, vysokoškolsky vzdělaná knihovnice, odstěhovala do newyorského Bronxu, kde se setkal se spisovateli LeRoi Jonesem a Langstonem Hughesem. I pod jejich vlivem napsal román The Vulture (1968), poté pobýval na Lincolnově univerzitě v Pennsylvanii.
Studia nedokončil, ale potkal se tu s pianistou a flétnistou Brianem Jacksonem, který se stal nadlouho jeho hlavním spolupracovníkem. Heronovy písně, které se pohybovaly mezi jazzem, mluveným slovem a R&B, pomohly na přelomu 60. a 70. let hudebně i myšlenkově spoludefinovat hnutí Black Power. Jeho deklamace politické poezie podbarvené minimalistickými rytmy měla následně vliv i na formování hiphopové kultury.
Heronova tvorba byla vždy silně angažovaná. Centrem jeho zájmu byla lidská práva, coby jeden z prvních umělců posléze kritizoval i apartheid a nukleární zbrojení - těmto tématům patřily hity Johannesburg (1975) a We Almost Lost Detroit (1977).
Jedna z jeho nejslavnějších performancí nese název The Revolution Will Not Be Televised (Revoluci nebude vysílat televize). Skladba pochází hned z debutového alba Small Talk at 125th and Lenox (1970) založeného na jeho sbírce básní. Stala se pro něj i jeho fanoušky vlajkovým songem a zdrojem mnoha citací i parodií. Zpěvák v ní útočil na spotřební kulturu i mainstreamová média za jejich neschopnost přispívat k sociálním a společenským změnám.
O rok později vydal druhou desku Pieces of a Man, která nabídla i písničkovější skladby. S produkcí z druhé poloviny 70. let, v níž začal sílit vliv soulu a funky, se dokonce prosadil i v R&B žebříčcích. Na začátku 80. let se ale na dlouho albově odmlčel.
Jen v půli 80. let vydal několik singlů s hity jako B Movie a Re-Ron, které mířily na jeho nový oblíbený cíl, prezidenta Reagana a jeho politiku. Poté dál koncertoval, ale do studia se vrátil až v roce 1994 kvůli albu Spirits. Byla na něm skladba Message to the Messenger určená především gangsta rapperům. Scott-Heron tu varoval novou hiphopovou generaci, která mezitím nabrala na síle, aby svůj vliv užívala zodpovědně.
Titul praotec nebo kmotr rapu nicméně vždy odmítal; stejně tak v roce 1998 prohlásil, že nechce, aby byla jeho dosavadní tvorba vnímána jen politicky a návodně.
Na začátku nového milénia vyvrcholily zpěvákovy dlouhodobé problémy se závislostí na lécích a drogách, které byly další příčinou jeho dlouhých odmlk. V roce 2001 byl odsouzen za držení kokainu a poté se ještě několikrát ocitnul ve vězení. Naposledy je opustil v roce 2007. V roce 2008 pak v New York Magazine přiznal, že roky žije s HIV, ale dál pokračoval v tvorbě i vystupování.
Jeho poslední album s názvem I'm New Here vyšlo loni po 16leté nahrávací pauze. Stalo se jednou z nejoceňovanějších desek roku a Scott-Heron se díky němu dostal do centra pozornosti nové generace.
Letos se triumfální návrat jazzového básníka dočkal remixového zpracování od bubeníka a mozku kapely The xx; Jamie Smith obalil do futuristických beatů i některé starší skladby z jeho repertoáru.
