Praha - Pouhé dva dny po svých šedesátých narozeninách zemřel baskytarista skupiny Katapult Jiří Šindelář. Podle serveru idnes.cz podlehl hudebník s přezdívkou "Dědek" chronické plicní nedostatečnosti před polednem. Kapela neodmyslitelně patří k oficiální historii československého rocku - se vším, co to znamenalo pro skupinu založenou v půli sedmdesátých let.
Katapult v těchto dnech zrovna dokončovali "Poslední turné na rozloučenou" po Čechách a Slovensku k příležitosti třiceti tří let existence, ale právě kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu baskytaristy jej musela přerušit.
Z nejslavnější sestavy tak nyní zůstává jen leader a kytarista Oldřich "Olda" Říha. Už loni zemřel jejich dlouholetý bubeník Anatoli "Tolja" Kohout. Ten kapelu spoluzakládal po odchodu z doprovodné skupiny Viktora Sodomy; nahrál s ní alba Katapult a Katapult 2006, čtyřikrát z ní odešel a zase se vrátil, naposledy před čtyřmi roky.
Kapela vznikla v roce 1975 v Plzni, když ji tandem Olda Říha a Dědek přejmenovali z Mahagon na Katapult. Stala se vůbec druhou nejúspěšnější českou skupinou a v prodeji desek je předstihli pouze Olympic. Spolu s ním jejich tvorba také dobře demonstrovala politickou i kulturní situaci v druhé půli normalizace.
Je jistě nevkusné, ale pravdivé u příležitosti Šindelářova úmrtí v nekrologu napsat, že Katapult byl za minulého režimu jednou z mála povolených "rockových" kapel. A tato "bezkonkurenční situace" byla také jedním z důvodů , proč bylyjejich tříakordové skladby tak populární u posluchačů (ale stejnou měrou odmítané kritiky).
Songy Katapultu umožňovaly slyšet to, co velmi vzdáleně znělo jako hudba hraná na Západ od našich hranic. Když kapela získala v letech 1979 i 1980 Zlaté slavíky a vystoupila v bílých košilích vytažených z kalhot, byla z toho to skoro kontrarevoluce. Pravda, ani Katapultu se nevyhnuly zákazy a kapela o nich ráda mluvila.
Fanoušci Katapultu se rekrutovali převážně z řad učňovské mládeže, ale v jisté fázi vývoje nebylo snad jediného teenagera, který by neznal songy Hlupák váhá nebo Půlnoční závodní dráha, nebyl rozhořčen u ekologické skladby 2006 a nesmutnil u ploužáku Vojín XY hlásí příchod.
Katapult - Vojín XY hlásí příchod
K řídkým písničkám s vlivy hard rocku, beatu, boogie i blues rocku patřily právě „poetické" nebo "rebelské" texty - a hlavně mocí tolerovaný a kapelou zdůrazňovaný status „poctivého rockera", který nepřestali nikdy pro své fanoušky představovat. A je třeba vskutku přiznat, že málokdo si udržel přízeň mániček více než třicet let.
Přestože po sametové revoluci to vypadalo velmi nepravděpodobně, od půli devadesátých let zažívala kapela comeback a vystupovala sólově i na festivalech. U mnoha lidí vzbuzovala spíš pobavení nad snažením kytarových dinosaurů, ale u stejného množství pořád „radost z poctivého rocku". Ostatně v jejich hudbě najdeme dost z výrazových prostředků, které dodnes používá český mainstream.
Nakonec to Katapult málem dotáhnul až na Pražský hrad; zkazilo to jen počasí. V roce 2006 je tam pozval Václav Klaus, přestože džínové bundy, které patřily spolu s žebradlem k základní výbavě fanoušků kapely, vždycky považoval „za falešné".
S Šindelářem bezpochyby odchází kus života i těm, kteří dnes poslech Katapultu považují za podobný hřích jako třeba členství v SSM.
