New York - Jsem rád, že to konečně uznali, prohlásil zpěvák Chubby Checker, když se dozvěděl, že jeho song The Twist z roku 1960 je podle amerického časopisu Billboard nejpopulárnějším singlem posledního půlstoletí.
Svou píseň přirovnal k vynálezu telefonu; mimo jiné proto, že prý přiměla lidi, aby tančili nikoli v párech, ale i odděleně do rytmu.
Beatles mají sice nejvíc jedniček na americké singlové hitparádě v historii, ale do první desítky nejpopulárnějších singlů se dostali s Hey Jude až na osmé místo. Elvis Presley se do Top 10 vůbec nevešel.
Na druhém místě žebříčku skončila Smooth Carlose Santany, za ní Mack The Knife Bobbyho Darina, How Do I Live od LeAnn Rimesové a Macarena v podání španělské dvojice Los Del Río.
Šestá je Olivia Newton-John s písní Physical a sedmá Debby Booneová a You Light Up My Life. Po Beatles desítku uzavírá We Belong Together Mariah Careyové a Un-break My Heart Toni Braxtonové.
"Je to zkrátka záznam, jak si každá z písní vedla ve své éře na žebříčku nejoblíbenějších hitů. Netvrdíme, že jde o nejvýznamnější písně," komentuje výsledky Geoff Mayfield z Billboardu.
I stovku nejpopulárnějších umělců všech dob podle Billboardu vedou Beatles, za nimi je Madonna, Elton John, Elvis Presley, Stevie Wonder, Mariah Careyová, Janet Jacksonová, Michael Jackson, Whitney Houstonová a Rolling Stones.
Singlový žebříček Hot 100 sestavuje Billboard pravidelně podle rotací písní v rádiích v kombinaci s prodejem CD a nově také z placeného downloadu z internetu. Pro výpočet nejpopulárnějšího songu všech dob ovšem magazín tuto metodu mírně modifikoval.
Úplně na začátku se do výpočtů zahrnovalo i hraní v jukeboxech a pro prodej se užívala hlášení z obchodů. Obchodníci, ale nehlásili písničky, u kterých už jim nezáleželo na dalším prodeji, a tak magazín od roku 1991 spolupracuje výhradně s agenturou Nielsen. Kromě singlové hitparády vydává také žebříček nejprodávanějších desek Billboard 200.
Zatímco u nás mají singly spíš podobu vzpomínek na Červenou řeku od Heleny Vondráčkové, za mořem se těší velké tradici i obchodnímu potenciálu.
Za jejich zlatou éru se označují 50. a raná 60. léta ; z té doby ostatně pochází i vítěz. Jejich význam pak poklesl, když přišli s písničkáři a rockové kapely. Tehdy nastala éra dlouhohrajících alb coby koncipované výpovědi.
Ovšem tato kompozice byla vždy dána i technickými možnostmi média - a tak jako klasické LP nutilo interpreta přemýšlet o straně A a straně B, s příchodem CD se zase natáhla produkce mnoha kapel až na sedmdesátiminutové opusy.
Nutno ale dodat, že CD-singl s bonusy a později i remixy znovu oživil instituci samostatné skladby a vrátil ji po osmdesátých letech do hry. Jejich význam následně ještě posílila taneční hudba a hlavně nové způsoby konzumace a distribuce hudby přes internetové obchody typu iTunes.
Posluchači si zase kupují jen své oblíbené songy a nechtějí platit za celé desky. Mnohé kapely nového střihu - jako Hadouken!, Crystal Castles, Blood Red Shoes nebo Ladyhawke - na tuto hru přistoupily a více než rok vydržely fanoušky zásobovat pouze jednotlivými skladbami, aniž vůbec slibovaly dlouhohrající alba. Ta nakonec stejně jen posbírala vydané singly.
Na obou stranách Atlantiku přitom stále platí, že singl zůstává i symbolickým uvedením nových hitů do rádií i hudebních televizí a slouží jako marketingový nástroj.
