Rozhovor - Novou desku skupiny Archive, která v úterý vystoupí na brněnském Flédě a ve středu v pražském Lucerna Music Baru, produkoval dlouholetý spolupracovník Jerome Devoise a celosvětově vyšla 12. ledna. Album následuje loňský filmový projekt Axiom, s nímž kapela sklidila ohlas u kritiků. Mimo jiné byl film vybrán na festival Sundance a v živém provedení zazněl na vyprodaném koncertě v londýnské hale Roundhouse. Jak říká hudebník Danny Griffiths, Sundance bylo pro kapelu naprosto novým zážitkem, který je motivoval k ještě většímu důrazu na vizuální doprovod písní. Film nyní uvidí i fanoušci před začátkem dvou koncertů v Česku.
Aktuálně.cz: Nová deska přišla devět měsíců po té předchozí. Byl to jednoduchý proces?
Danny Griffiths: V Archive píše songy hodně členů. Jsme prostě hodně produktivní a ani nám to nepřijde nijak překvapivé. Přípravy na novou desku navíc začaly už předtím, než vyšlo album Axiom. Byli jsme zhruba v polovině prací na desce Restriction a původně jsme mysleli, že bychom vydali songy obou alb dohromady. Pak jsme si ale řekli, že vzhledem k rozdílným náladám bude dobré raději desky rozdělit.
A.cz: Album začíná rockovější písní Feel It. Chtěli jste kytary na nové nahrávce posílit?
Když jsme začali s nahráváním, vrátili jsme se zrovna z hodně dlouhého a náročného turné. Potřebovali jsme ucítit svěží vítr v tom, co děláme. Proto jsme si řekli, že bude fajn začít trochu překvapivým songem, který se od nás nejspíš moc neočekává. Má reflektovat naši náladu a skok od desce Axiom k nové Restriction. Kytary používáme na každém albu, ale vždy zní trochu jinak.
A.cz: Jaká je podle vás deska hudebně?
Myslím, že asi nejvíc spadá do pomyslné kolonky „urban“. Mám pocit, že je hodně silná ve vokálech i textech a že je o něco skromnější, co se týče produkce. Byl to záměr, chtěli jsme to odlehčit. Někdy bývaly naše písně až příliš složité a šlo je těžko zachytit.
A.cz: Před každým koncertem pouštíte film Axiom. V Čechách o něm tolik nevíme, můžete říct více?
Ve studiu jsme nahráli album opravdu hodně rychle, trvalo nám to asi jen deset dní. Zprvu jsme neměli v plánu nahrát koncepční album, ale i tak jsme si pohrávali s myšlenkou na film. Ve Španělsku jsme se seznámili s filmařem Jesusem Hernandezem z režisérského kolektivu NYSU. Ten nám představil svůj koncept a uchopil každou z písní tak, aby tvořila samostatný příběh. To nás naprosto uchvátilo, jeho pohled byl tak obohacující, že jsme okamžitě kývli na spolupráci. Podle nás film spousta lidí stále neviděla, a proto jsme ho vzali s sebou na turné, kde ho pouštíme před koncerty.
A.cz: Poprvé byl film představen na festivalu Sundance. Jaký byl ohlas?
Byl to docela zajímavý zážitek, protože jsme moc nevěděli, co máme očekávat. Zrovna jsme někde hráli, když nám zavolali, jestli bychom náš film nechtěli pustit na zahájení. Trochu nás to zaskočilo. Bylo zajímavé sledovat lidi, jak si užívají naši hudbu, ale tentokrát úplně jinak. Z koncertů jejich reakce známe, ale tady šlo o něco naprosto nového. Dokonce i filmovým kritikům se snímek zalíbil, potěšily nás jejich pochvalné reakce.
A.cz: Jak moc je pro vás vizuální stránka hudby důležitá?
Myslím, že právě díky Axiomu jsme o ní začali ještě víc přemýšlet a zkoušíme ji víc akcentovat. Záleželo nám vždy na perfektním zpracování, ale tolik jsme o tom nediskutovali. Právě díky zkušenosti s filmem se snažíme dívat ještě dál. Ti samí lidé, kteří natočili film, nám také připravili projekce ke koncertům, a to za pár dní, byli neuvěřitelně zapálení. Díky nim se nám daří, že jsou naše živá vystoupení i velkým vizuálním zážitkem. Jde o to, aby fanoušci jen neviděli naši show, ale by ji opravdu zhlédli. Když vše zapadne do konkrétního momentu, jde o opravdu výjimečný zážitek.
A.cz: Váš bývalý člen Rosko John vydal ve stejný měsíc jako Archive debutové album. Co na něj říkáte?
Abych se přiznal, ještě jsem ho neslyšel. Neměl jsem na to vůbec čas, i když mě to samozřejmě zajímá. Ještě než odešel, říkal, že by rád udělal sólovku, takže nás to v kapele ani nepřekvapilo. Opravdu potřeboval tenhle svůj samostatný projekt uskutečnit a já jsem rád, že se to stalo. Doufám, že se mu bude dařit.
