Recenze - Jak příjemně strávit nedělní večer? Ideálně tak, aby člověk načerpal síly na nadcházející pracovní týden. Anebo na koncertu Lady Gaga. Že je to příliš vzdálený scénář od toho s televizí v hlavní roli? Kdepak – stačí si vytvořit ty pravé podmínky. Pak s volbou pořadu ve víkendovém primetimu budete i přes nutnost nasazení venkovní obuvi spokojeni. Poznámka pod čarou – platí i pro rockery.
To jen pro jistotu, kdyby se někdo chtěl ohánět popkulturními odkazy, jež Stefani Joanne Angelina Germanotta zhmotňuje coby nekorunovaná vládkyně novomiléniového popu.
O maso a mléko není nouze
Pokud jste rovněž měli to štěstí zaujmout pozici vsedě na zalidněných tribunách, přestože visuté „ledové“ molo zůstalo ve svém čele lidským bytím nepoznamenáno, naskytla se vám podívaná par excellence, jakou aby člověk v neděli večer i na privátních stanicích pohledal. Jako byste se ocitli v té nejluxusnější restauraci, kde vás číšník usadí se sladce laskavým a trochu šibalským pošeptáním do ouška: „Pohodlně se usaďte, v příštích sto dvaceti minutách se připravte na nezřízené obžerství, v němž o maso ani mléko nebude nouze.“
Gaga „mléčná“, tedy něžnější a přístupnější, se publiku obnažila nejdříve zprostředkovaně – coby anděl, Panna Maria či chcete-li Saruman z Pána prstenů na širokoúhlé projekci nad fiktivním ledovým palácem. Brzy ji ale vystřídalo okřídlené stvoření z masa a kostí, jež ovšem k éteričnosti mělo hodně daleko. Zlatavě třpytivý overal s „artpopovou“ modrou polokoulí na hrudi i blonďatá paruka by vesmírné vizi odpovídaly, nebýt uzemnění v podobě piercingu v nose, rajcovních černých „chůd“ a kýčovitých plyšových křídel. „Můj Artpop může znamenat cokoliv,“ rozléhalo se halou podél provokativní synthpopové melodie hlasem příbuzným tomu Madonninu. Dobrá, tuhle pojistku proti chytrým řečem estétů beru.
Jako by jí nebylo pomálu, tu nejkřehčí Stefani museli stihnout příznivci zasypat milostnými psaníčky již při třetí písni Venus. Pozor, jen tu vizuálně nejsubtilnější – ze stylistického kumbálu v pódiu se z počátečního anděla vyklubala mořská panna zkřížená s Věstonickou venuší a s blond parukou, objemově degradující „háro“ Tiny Turner. Show totiž nepřekypovala pracně nacvičenými emocemi, a tak nám médii svatořečená Železná Lady Gaga ukázala i svou lidskou podstatu.
A dokonce v podobě slz – balada Dope naživo v mnohonásobně jímavějším hávu, při níž otěže převzala pouze Američanka s klavírem a svým velkolepým hlasem, se zaryla hluboko do kůže. I do té hroší, rockerské. A interpretčino rozechvělé vyzvání mladistvých, aby byli opatrní, až půjdou domů, a neřídili pod vlivem alkoholu a drog, protože jejich život může v mžiku skončit, v tu chvíli vůbec nevyznělo trapně. Věnování písně všem obětem návykových látek a tlaku vyvozeného sebevraždou jako by zračilo obdobnou zkušenost ve zpěvaččině životě.
Gaga bojovná i lidská
Proslovy se vůbec staly styčnými plochami dvouhodinové show. Jednou Newyorčanka promlouvala k publiku coby zarytá bojovnice za práva sexuálních menšin. Při coveru písně Led Zeppelin, jedné z ikonických kapel jejího mládí, na moment uvolnila prsty z kláves, aby apelovala na přítomné rodiče kvůli psychickému náporu na jejich potenciálně homosexuální děti. Během večera jí před nohama přistál i dopis od Rusky s poděkováním za její lásku a sílu bojovat.
Podruhé ukázala i smysl pro humor (přestože poněkud zvrhlý) – po představení pětičlenné kapely uvedla i sebe jako až šestého zm*da v pořadí. Netroškařila ani popkulturními odkazy – na zesnulou Whitney Houston vkusným výřezem i provedením jejího nejslavnějšího šlágru I Will Always Love You, Michaela Jacksona příznačnou synthpopovou rytmikou a „štěkavými“ výškami v singlu Do What U Want i třeba Mariah Carey obdobou jejích nepřekonatelných falzetů.
Gaga s lidskou tváří – to byla hrdinka večera. Druhým nejsilnějším momentem vystoupení se po Dope stal okamžik mezi skladbami Alejandro a Bad Romance – interpretka se zády k publiku vysvlékla takřka do roucha Evina s komentářem o své nesnadné minulosti, kdy jí okolí nezdravě upozorňovalo to, že je jiná. Jen v tangách a s vlasy schovanými v síťce od paruky se příznivcům ukázala ve své největší přirozenosti. Gesto hodné minimálně pozornosti, když ne obdivu. Anebo jen jeden z dalších účinných „oblbováků“? Ať první či druhé, je to vlastně fuk.
Dominantní energie Lady Gaga stejně kvalitně hněte podezření, že tahle princezna popu je na klíček. Teleportování se z jednoho konce pódia na druhý snad vlivem jejích ukázkových svalnatých stehen a neustálá obměna outfitů by se ovšem neobešly bez častého half-playbacku. Ale vraťme se na začátek k té části o vytvoření si ideálních podmínek. K těm kromě pohodlné pozice vsedě patří i ujasnění si vlastních očekávání.
Šťavnaté maso ve třetí třetině
Pokud totiž chcete, aby večerní program na neděli strávený mimo útulnost vyhřívaného polohovacího křesla stál za tu námahu vytáhnout paty přes práh domova a vážně konkuroval tomu televiznímu, počítáte v případě popové modly s dobře rostlou pastvou. Pro zrakové orgány, pochopitelně. Právě prohlídku hangáru s rekvizitami slibovala Gaga především. Od popových hvězd z lůna amerického showbyznysu se lze stejně jen naivně dožadovat střízlivé vizuální show se stoprocentně živým zpěvem. To už nikdo nespraví.
A tak Lady Gaga bravurně zpívající vždy tam, kde to absence náročnějších tanečních choreografií dovolovala, rozehnala případnou depresi ze stavu hudební scény. Po ujasnění si priorit pak posluchač mohl naplno očima odsávat kubíky červeného světla ozařujícího nevěstinec s tanečnicemi v latexovém prádle nebo přihlížet zpěvaččiným kopulačním pohybům v pase tanečníka.
Písňové chody se šťavnatým masem se začaly podávat až ve třetí třetině asi čtyřiadvacetičlenného setlistu. Ať už pódiovou show diktovala takřka obnažená těla rádoby opilých tanečnic, nebo nejoplzlejší elektropopové rytmy songů Judas a Aura. A zařadit drum'n'bassem načichlou píseň Applause skoro na konec byl geniální nápad – koncert se v tu chvíli zvrhl skoro v brutální party, na níž participovali i čtyřicátníci na tribunách.
Až se příště budete v neděli rozhodovat, zda sledovat tragikomické osudy nováckých seriálů, nebo vyrazit za kulturou, zkuste se přece jen ohnout v pase a ty tkaničky zavázat. Anebo zavřít Facebook a překonat strach z posměšků od vousatých kamarádů za účast na megalomanském koncertě. A když vás částečný half-playback nevezme, vzpomeňte si třeba na svůj český původ – že tohle vidět se jen tak někomu nepoštěstí.
Lady Gaga: The Artpop Ball. 5. října 2014, O2 arena, Praha.
