Praha - Příznivci jazzu a blues mají tento týden menší svátek. Nejenže v pondělí přijela kanadská hvězda Diana Krallová, ale v úterý bude následovat král britského blues John Mayall a ve středu klasik jazzové kytary John Scofield.
John Mayall je často označován za krále britského blues a i ve svých 79 letech se nadále snaží šířit do světa jeho odkaz. Loni se v Česku ukázal na společném koncertu s B. B. Kingem, ve středu 13. listopadu však už na pódiu Divadla Archa vystoupí sólově. Vstupenky jsou v předprodejním systému Archy stále k dispozici za 700 korun.
Učitel britského blues John Mayall
„Představoval pro mnoho muzikantů obrovskou školu," prohlásil o něm jeden z jeho spoluhráčů Eric Clapton. Mimo něj spolupracoval třeba také s Mickem Taylorem, Mickem Fleetwoodem, Johnem Lee Hookerem nebo T-Bone Walkerem a řadou dalších.
Mayall se narodil v roce 1933 v malé vesnici nedaleko anglického Manchesteru. Pocházel z dělnické rodiny, už od svých třinácti let se ale samovzdělával ve hře na klavír, kytaru a harmoniku. Vystudoval výtvarné umění, strávil tři roky v britské armádě v Koreji a zpočátku se živit grafickým designem. K hudbě se aktivněji vrátil teprve, když mu bylo 30 let.
V Manchesteru hrál v kapelách The Powerhouse Four a The Blues Syndicate. Za podpory Alexise Kronera z Blues Incorporated se John přestěhoval do Londýna, kde se díky mnoha klubovým koncertům stal profesionálem a začal vystupovat jako John Mayall's Bluesbreakers. Kvůli pozdějšímu příchodu k hudebnímu řemeslu byl ale zhruba o deset let starší, než většina generace britského rock and rollu, jíž se proto stal jakýmsi nestorem.
Jeho kapela Bluesbreakers tak byla menší líhní britských (blues)rockových talentů a mihli se v nich třeba Eric Clapton a Jack Bruce (později Cream), Peter Green, John McVie a Mick Fleetwood (Fleetwood Mac), Mick Taylor (Rolling Stones), Don „Sugarcane" Harris, Harvey Mandel nebo Larry Taylor.
Titán jazzové kytary John Scofield
O den později, ve středu 14. listopadu, se pak do Prahy vrátí také legenda jazzové kytary John Scofield. Po lednovém vystoupení s orchestrálním projektem 54 to nicméně tentokrát bude v hudebníkově tradičnější poloze, tedy v triu s basistou Stevem Swallowem a bubeníkem Billem Stewartem.
Poprvé se zde v tomto složení představí v komorních prostorách smíchovského klubu Jazz Dock v rámci 4. ročníku Mezinárodního jazzového festivalu Jazz On5. Lístky na sezení i na stání už však jsou vyprodány.
„Rád hraji v Praze. Velice často, když děláme turné po Evropě, na jeho konci říkám, že nejlepší obecenstvo je v Praze. Ano, je to tu z pohledu hudebníka skvělé. Opravdu skvělé obecenstvo," řekl u příležitosti orchestrálního koncertu Scofield pro Radiožurnál.
K jazzu přitom přičichnul už v šedesátých letech, kdy prozkoumával možnosti fúze daného žánru s rockem. Tyto tendence rozvíjel v kapele s Billym Cobhamem a Georgem Dukem. Později nazpíval tři desky pro ikonického jazzového trumpetistu Milese Davise a kvůli celkovému přínosu žánru bývají někdy společně s Patem Methenym a Billem Frisselem označováni jako americká Velká trojka.
V prostředí malého jazzklubu dnes hraje už spíše výjimečně. Když už, obvykle se tak děje v newyorském Village Vanguard nebo Blue Note. Jazz Dock se nyní může hrdě zařadit po jejich bok.
