Eurodance je žánr, který se ještě před pár lety zdál definitivně zapomenut v propadlišti dějin. Přitom mu patřily téměř celé devadesátky. Nenáročná, vlastně až prostoduchá muzika, což nemusí být nutně výtka. Interpreti neměli vyšších ambic než posluchače pobavit, vyvolat v něm akorát chuť tančit a mávat z parketu na barmana, aby už míchal další drink.
Hlavní roli v tomto proudu hráli Němci. Jejich taneční projekty (jen pár příkladů: Haddaway, Captain Jack, Squeezer nebo E-Rotic) diskotékám v našem regionu vládly až do pozdních 90. let, kdy je nahradily balkánské a post-jugoslávské formace typu Karma či O-Zone.
Tato povrchní diskoška jako kdyby zažívala v našem regionu resuscitaci. Začalo to přesně před rokem, kdy 20. března v pražském Fóru Karlín vystoupili 2 Unlimited, Haddaway nebo Culture Beat a standardní vstupné stálo 990 Kč. Bylo vyprodáno a Pandořina skříňka otevřena.
V srpnu se podobná akce konala v Hradci Králové, v září v Karlových Varech, před týdnem se na eurodance trsalo i v Liberci a během roku se dočkáme dalších mejdanů na místech vskutku nečekaných, jako bude například přírodní amfiteátr v Lokti nad Ohří. Pozor, tam dokonce pořadatelé lákají na pozměněné Milli Vanilli.
Pokud si člověk položí otázku, v čem tkví ta popularita, odpověď je prostá: nostalgie. Nostalgie, to je v šoubyznysu mocná věc. Umožňuje mumiím vylézt z katakomb a posluchače nutí platit znovu za něco, co si koupili již dříve (a často v kvalitnějším provedení).
Zároveň je ale třeba brát v potaz, že generaci Michala Davida pomalu střídá generace Dr. Albana. Lidé, kteří na devadesátkových diskotékách zažili první opití, první cigaretu nebo první sex, nyní dorostli do formy hlavní kupní síly. Pro střední generaci není zkrátka problém zaplatit tisícovku za halfplaybackové divadlo, hlavně že součástí jsou tři hodiny příjemných vzpomínek.
Trochu to připomíná scénu z filmu Hudbu složil, slova napsal, kde Hugh Grant hraje stárnoucí hvězdu osmdesátkového synthpopu. Pryč je sláva a hitparády, zbývá vystupování na večírcích pro paničky. Ty ale nemají problém koupit si drahé šaty a předraženou vstupenku. Stejná obchodní vypočítavost vede promotéry k pořádání takových koncertů a hudebníky k tomu, aby si ještě jednou přes rostoucí pupek natáhli tílko a pokusili se poskakovat na pódiu stejně, jako když jim bylo dvacet.
Eurodance je možná žánr, který po těch mnoha letech vyvolává pobavený úsměv a jeho živá produkce ťukání na čelo, ale pořád je to únosná zábava. Až za patnáct let vyprodají karlínské Fórum O-Zone a Crazy Frog, pak teprve půjde do tuhého.
