Los Angeles - Jméno Judda Apatowa se pomalu stalo příslovečným, přestože zatím režíroval pouze dva filmy, 40 let panic a Zbouchnutou.
Všechny ostatní tituly - Superbad, Kopačky, Travička zelená či Year One - byly "jen" podle jeho scénářů nebo v jeho produkci, případně se na nich projevil jeho vliv a prosadilo se díky němu spousta herců: Seth Rogen, Jason Segel, Paul Rudd, Jonah Hill či jeho manželka Leslie Mannová.
Nyní se Apatow se svou smutnou komedií Funny People octl v pozici, v jaké se nacházel Quentin Tarantino po Gaunerech a Pulp Fiction, když natočil Jackie Brownovou a fanoušci byli překvapeni, že náhle zvážněl. A publikum dalo Apatowovi rozpaky najevo i na tržbách.
Bude to ještě doceněná klasika?
Za první víkend v amerických kinech (vysoký počet 3008 sálů) utržili Funny People relativně slabých 23,5 milionu. Což vzhledem k tomu, že hlavní roli hraje komerční magnet Adam Sandler, zvyklý většinou na čtyřicetimilionové otvíráky, kvůli jehož gáži nabobtnal rozpočet na 75 milionů dolarů, není extra výsledek.
Je pravda, že i tak příběh o komikovi "na stojáka", který dostane rakovinu, předběhl pomalu slábnoucího Harryho Pottera a obsadil první příčku návštěvnosti. Jen je otázka, jak rychlý bude sestup dolů.
Poslední týdny vítězové z předchozích týdnů zaznamenávají spíše strmé propady. Ať už je to právě šestka Harryho Pottera nebo 3D morčata z dětského akčňáku G-Force. Jedinou - a překvapivou - trvalkou se stala komedie se Sandrou Bullockovou Návrh.
Otázka zní ale jinak: Stane se z Funny People alespoň postupně doceněná klasika? Recenzenti často před odpovědí lehce a rozpačitě pokašlávají.
Někteří proto, že se film podle nich úplně nevyvedl a trpí pocitem důležitosti, neboť pojednává o rakovině. Jiní se spíš předem obávali reakce publika, které jde do kina na komedii a dostane něco podstatně jiného.
Přirovnání k Jarmuschovi
Ale je tu i skupina, která se domnívá, že jde naopak o Apatowův dosud nejlepší film, a dokonce o jeden z nejlepších filmů tohoto roku.
Gary Wolcott z Tri-City Herold napsal: "Adam Sandler dospěl a schoval si do pytle všechny své prdící vtípky, aby udělal z Funny People opravdu dobrý film o seriózním zaměstnání být legrační." Většina publicistů se shoduje, že Sandler zatím podal nejlepší herecký výkon své kariéry a překonal tak dosavadní vrchol Opilí láskou.
Kyle Smith z New York Postu si zase při sledování Funny People vzpomněl na klasický oscarový muzikál All That Jazz o umírajícím hudebním producentovi. Kevin Carr z časopisu 7M Picture neváhal náladu snímku přirovnat ke králi nezávislých filmařů Jimu Jarmuschovi.
A Rafer Guzman z deník Newsday dokonce tvrdí, že poslední třetina snímku připomíná improvizované experimenty Johna Cassavetese (tedy filmaře, který dal v Americe prvotní význam slovu "nezávislý filmař").
Samozřejmě, i tak ve Funny People zůstává řada vtipných vystoupení různých celebrit (např. Eminem) a mnoho recenzentů bylo překvapeno, jak zábavný dovede být ve své "padoušské" roli Eric Bana, který byl v posledních letech obsazován hlavně do dramat. Přitom kdysi v Austrálii začínal právě jako komik na stojáka.
Nová Cena za něžnost
Podle Stephanie Zacharekové z magazínu Salon.com ovšem Funny People nejsou moc soudržní a působí jako "dva, možná i tři oddělené filmy, které jsou do sebe jen nepohodlně zaklesnuté".
Richard Corliss z TIME Magazine popsal zážitek ze sledování podobně - "jako byste si v polovině skočili pro popcorn a omylem se vrátili do hlediště na jiný film."
Nabízejí se i otázky, nakolik si hlavní hrdina zaslouží náš soucit. David Edelstein z New York Magazine si všiml "jako by se celý Apatowůw svět skládal z šprťáckých vtipálků, kteří byli naštvanými osamělými děti, jež příliš zbohatly, ale uvnitř jsou stále naštvané".
Emanuel Levy popisuje, že ve snímku se neustále opakují chlapácké vtípky na penisy, ale podle něj to má jen ospravedlnit, že v hloubi je dílo "konvenční co se týče vztahů mezi pohlavími, maloměšťácké co se týče morálky a ve výsledném tónu sentimentální."
"Ačkoli film vypadá naleštěněji a ostřeji, vypravěčsky je beztvarý," pokračuje Levy. Jde o "film, v němž je každá myšlenka a pocit vyřčený nahlas a předveden publiku".
Nakonec možná nejblíže budou ti, kteří nevidí Apatowovu spřízněnost s tvůrci typu Jarmusche a Cassavetese, ale spíše s Cameronem Crowem (Singles, Jerry Maguire, Na pokraji slávy, Vanilkové nebe) nebo Jamesem L. Brooksem, jehož Cena za něžnost z roku 1983 patří ke zlomovým melodramatům hollywoodské historie.
