Je týden po premiéře. Kolik hodin jste naspal?
Po premiéře jsem odjel na hory na prkno, oddychnout si a nenervovat se. Dostal jsem ale spoustu krásných e-mailů a SMS od přátel a lidí, které jsem dlouho neviděl. Film se jim strašně líbil, psali, že jsou plná kina. Mám z toho velkou radost, že i takhle nekomerční projekt, jako je historické milostné drama, si najde spoustu diváků a trhá to rekordy v návštěvnosti.
Počkejte, máte pocit, že velkofilm o Lídě Baarové je nekomerční projekt?
Tak kdo znal předtím Lídu Baarovou? A hlavně bych zmírnil název velkofilm. Natočili jsme to za malé české peníze, velkofilmy se točí v Americe a Anglii, kde mají rozpočet sto milionů dolarů. Náš projekt stál jen o něco víc, než je průměrný český film. Lídu Baarovou za velkofilm nepokládám, je to pro mě poctivý historický biják. Vypadá dražší, než ve skutečnosti byl, veškeré peníze jsme se snažili nacpat před kameru. O to jsme měli chudší catering. (úsměv)
Film za první víkend od premiéry navštívilo přes 100 tisíc diváků. Z komerčního hlediska je Lída Baarová jednoznačný úspěch...
Velice mě to potěšilo. Nečekal jsem to, přidávala se představení, lidi mi psali, že se stojí fronty u kas a že se na projekci nemohou dostat. Po týdnu promítání to je abnormální úspěch. Uvidíme, jak dopadne druhý víkend... rád bych, aby se návštěvnost přehoupla přes dvě stě tisíc diváků. Je to satisfakce za tu mnohaletou práci a zlé narážky na moji osobu v různých médiích.
Asi narážíte na filmové kritiky, kteří se Lídě Baarové v recenzích vysmáli.
Rád bych to poopravil. Je totiž filmový kritik a filmový kritik. Filmový kritik by měl mít vzdělání, vysokou školu, žurnalistiku nebo filmovou vědu, má znát, jaká je pracovní náplň režiséra, scenáristy, hudebního skladatele, herců... zkrátka měl by ten film po profesní stránce objektivně zhodnotit. Pak je to pro mě filmový kritik. Druhou skupinou jsou lidi, kteří si na filmové kritiky jen hrají, jsou anonymní, nepodepsaní... Píšou pouze osobní útoky, snaží se mě ponížit, zesměšnit práci stovek lidí, kteří na filmu pracovali.
Takže když recenzent Martin Svoboda o vašem filmu napíše, že jeho "doslovnost, násilnost a repetitivnost evokují kýč telenovel", a Kamil Fila ho označí za "nechtěně směšný", tak co to pro vás je? Zášť, předpojatost, konstruktivní kritika?
Je to jenom zloba. V tom filmu přece není všechno špatně. Dělají tak hlupáky z desítek tisíc lidí, kteří na film jdou a líbí se jim. S Kamilem Filou jsme už takoví bratři v boji. On se určitě těší a třese se nedočkavostí na každý můj film, já se vždy s láskou těším na jeho kritiku. Takže bez sebe nemůžeme být. Co by Fila dělal, kdybych já netočil? Byl by nešťastný člověk. Lidi tu hodnotí film podle toho, jestli vás mají osobně rádi, nebo ne. A to mě mrzí.
Je mezi českými filmovými kritiky vůbec někdo, koho si vážíte?
Určitě, například Jana Podskalská, Věra Míšková, Mirka Spáčilová. To jsou ženy, které filmy sledují od samého počátku přes průběh až po dokončování. Během tvorby si shánějí informace, baví se s různými profesemi z filmu a poté si z toho udělají analýzu. A hlavně nejsou osobně zaujaté. Někoho urážet, to není filmová kritika.
V čem se většina kritiků vzácně shodla, je velmi špatný dabing německých herců. Výtky směřují zejména na výběr českých dabérů i fakt, že se někdy ani nestrefí do pusy hercům, které přemlouvají. Vy sám jste s výsledkem spokojený?
S výsledkem spokojený jsem. Přál jsem si prosadit, aby dvě třetiny filmu, které se odehrávají v Německu, byly namluveny německy. Producenti chtěli kvůli vysílání v Česku, aby ve filmu nebyly titulky. Nakonec jsem na to přistoupil a doufám, že i diváci přistoupili na to, že Hitler a Goebbels mluví česky. Američani se svými filmy, které vznikají v jiných státech, dělají to samé, jinak by jim na to diváci nekoukali.
Vybral jsem dva vynikající herce, do role Fröhlicha Martina Stránského. Pan Preis se dabingu nevěnuje, pro mě udělal výjimku a namluvil Goebbelse. Zacpal si při dabování jednu nosní dírku, aby mluvil více nosními tóny jako Karl Markovics ve filmu. Lepšího herce pro tuhle roli jsem si nedovedl představit. Nejraději bych samozřejmě byl, kdyby to celé bylo v němčině.
Vysmívanou scénou ve filmu je soulož Goebbelse s Baarovou, jejichž tváře se pomocí ne příliš zdařilých digitálních efektů odrážejí v plamenech. To napadlo koho?
Měla vypadat o trochu jinak, ale představoval jsem si ji rozhodně v ohni. Chtěl jsem, aby scéna byla symbolická, protože zrovna v tento okamžik Goebbels stahuje Baarovou do svého ohnivého pekla, které se později promítá i v Křišťálové noci. Symbolem řádění nacistů byl totiž oheň, zapalovali synagogy, výlohy, obchody. Milostné scéně jsem chtěl dát myšlenkovou nadstavbu, Baarová byla v ten okamžik vtažena do jícnu pekla, zla a myšlenek Josepha Goebbelse. Kdybych tam nedal oheň a jejich tváře, šlo by jen o prvoplánovou milostnou scénu.
A jak měla vypadat ta scéna původně? Existovalo několik verzí, jak zrovna tohle uvěřitelně ztvárnit?
Existovalo několik verzí, ale byly na realizaci velmi drahé. Chtěl jsem ohně ve 3D animacích, ale nakonec by se do podobně laděného filmu asi ani nehodily. Myslím, že to je sugestivní scéna, která má pro film myšlenkový a zlomový význam. Takže i proto si za ní stojím. Nemá cenu se bavit o jedné scéně, je potřeba vzít film jako celek a přistoupit na určitou uměleckou a výtvarnou licenci.
Ve scénáři je navíc řada historických nesmyslů, za všechny jmenujme hrozící popravu Lídy Baarové, která ve skutečnosti nikdy nebyla na smrt odsouzena. Proč jste se rozhodli tímto výmyslem přehnaně dramatizovat už tak dramatickou zápletku?
Historik Pavel Jiras, můj filmový poradce, radil, abych tu scénu vynechal, že mě historici a novináři vytknou, že to není pravda. Symbolizuje strach z bezprostřední smrti, který Baarová měla. O smrti a možnosti popravy se mluvilo neustále. Baarové maminka dostala infarkt, když jí vyšetřovatelé řekli, že její dcera zemře. Chtěl jsem její strach vizuálně dohnat do úplného extrému, že u té šibenice stojí a bojí se smrti. Je to autorská licence, nelituju toho, že jsem tu scénu ve filmu nechal. Je to krásný a silný okamžik, který se mohl stát, ale nestal se.
No dobře, ale proč takhle překrucujete historii?
Točili jsme hraný film, který pracuje s emocemi, a ne s fakty z Wikipedie. Všechny dialogy jsou vymyšlené, Goebbels, Baarová nebo Mandlová je neřekli, to se muselo vymyslet. Je to hraný film, kterých vychází z historie. Celé je to vymyšlená emoční story. Pokud lidi chtějí historické pravdy, ať si přečtou novinové články nebo si pustí dokument. Na obhajobu naší autorské licence je poslední monolog Lídy Baarové ve filmu: "Příběhy se vždycky nevypráví přesně tak, jak se staly. Vždycky se něco přidá, vždycky se něco ubere. Jak se to hodí. A třeba to byla moje poslední role," říká Baarová. Tak doufám, že to nebyl můj poslední film (smích).
Vít Olmer ve svém blogu na iDnes.cz na vaši obhajobu napsal, že svůj poslední film točil se stejnou skvadrou producentů, kteří mu do očí řekli: "Budeš točit, jak ti nařídíme, pro nás seš akorát nájemná síla. A moc mě nes*r!" Podle jeho slov jste měl stejnou zkušenost. Nutili vás producenti točit něco, s čím jste nesouhlasil, nebo jste měl tvůrčí svobodu?
Tvůrčí svobodu a autoritu jsem si musel obhájit a dokázat jim, že mám pravdu. Oni mě nakonec akceptovali. Ve filmu není nic, s čím bych jako režisér nesouhlasil...
Takže jste nebyl jen nájemní síla, jak Vít Olmer argumentuje?
Každý režisér, který není zároveň producentem filmu, je do jisté míry nájemní síla. Nemám ale takovou zkušenost jako pan režisér Olmer.
Na slavnostní premiéru přišli například Miloš Zeman, Andrej Babiš, Adriana Krnáčová. To nebývá zrovna zvykem, aby na premiéry českých filmů chodili čelní představitelé státu.
A ještě americký velvyslanec, čínská velvyslankyně, ministr kultury. Jsem rád, že jim to stálo za to a přišli.
Miloše Zemana jste pozval osobně?
Ano, osobně jsem zval pana prezidenta někdy v létě, ani jsem nečekal, že by přišel. To se samozřejmě zase nelíbí spoustě lidí z médií, že tam byl pan prezident. Nevím, proč by prezident nemohl jít někdy do kina. Je pro mě čest, že prezident republiky přijde na premiéru. Kolikrát se to režisérovi v životě stane?
Co vám po skončení filmu řekl?
"Filipe, nemám ti co vytknout. I když jsem historik druhé světové války." Ani jemu tedy nevadily naše autorské licence.
