Recenze - V případě původního Barbara Conana z roku 1982 se ukazuje, jak je dobře, že vzniknul v době, kdy trikové technologie nebyly tak pokročilé jako dnes a tvůrci se museli spolehnout víc na fyzickou stránku hlavního hrdiny. Všechno v té dávné fantasy působí těžce a náležitě ztěžklý a epický je i příběh, z nějž je cítit váha osudovosti.
Zatímco třeba u Pána prstenů se muselo počkat, až bude možné adekvátně přenést jej na plátno, Barbar Conan byl dokonalý ve své omezenosti. I Schwarzeneggerova neschopnost náročnějšího hereckého projevu tu hrála ve prospěch filmu. Dialogy osekané na minimum daly totiž vyniknout jeho absolutnímu sebevědomí. Než promluvil, byl králem plátna.
Prolog, v němž dlouhé minuty nepadne ani slovo, patří dodnes ke skvostům vyprávění pomocí obrazů a hudby. Mlčenlivý snímek s obrazy těla a heroické hudby jako by navracel kinematografii zpět k jejím kořenům, někam do slavného údobí Fritze Langa (Nibelungové) či pozdější Leni Riefenstahlové (Olympiáda, Triumf vůle).
Žiju, miluju, zabíjím
Můžeme si domýšlet všechny podivné konotace, jimž se dílo samo otevírá a neuhýbá před nimi: Úvodní motto parafrázující Friedricha Nietzscheho („Co mě nezabije, to mě posílí"), ikona germánského nadčlověka, militantní pravicové názory režiséra Johna Miliuse, který chodil na plac ozbrojen, propagace krajního individualismu v době nástupu Ronalda Reagana k moci… Je zřejmé, že tyto významy, cíle a zákulisní informace většinou nepochytá a nezná cílové publikum, tedy náctiletí kluci, jimž film naplňuje možnost denního snění - úniku k představám, že je možné vzepřít se utlačující civilizaci pomocí vlastní fyzické nadřazenosti.
Klasičnost Barbara Conana je ale nepopiratelná právě proto, jak hluboce oslovovala a oslovuje lidi v jejich podvědomí, kde má své místo násilí jako řešení problémů a kde se ustavičně odehrává souboj se symbolickou nadvládou „otce". Právě o zabití symbolického otce (superega), jehož ztělesňoval vůdce sekty, soudce Thulsa, byl původní filmový Conan. (Při trochu podezíravějším "čtení" v tom ale můžeme vidět obraz árijce, jenž beztrestně zabije černocha.)
Dnes už poněkud zapadlo, že Miliusův snímek s Arnoldem Schwarzeneggerem nebyl zdaleka tak věrný předloze spisovatele Roberta E. Howarda ani jeho následovníků (např. Poula Andersona, Johna Maddoxe Robertse nebo Roberta Jordana). V něčem jako by film potvrzoval pověst fantasy typu sword and sorcerery (meč a čáry) coby primitivní zábavy o primitivech pro primitivy. Howardův literární Conan není tak mohutně osvalený, ale spíše „panteřím způsobem mrštný bojovník" - mnohem více používá mozek a je díky své výřečnosti i talentovaný stratég.
Nový Conan, jehož hraje (možná až příliš urputně) Jason Momoa, tak zčásti daleko více odpovídá onomu opálenému atletickému divochovi s havraními vlasy, který ale nevyhrává vždy silou. Stejně jako v povídkách a knihách je kromě nomáda, vyděděnce a zloděje i pirát plavící se po mořích. Zazní tu i Howardova věta „I live, I love, I slay and and I am content" (Žiju, miluju, zabíjím a jsem spokojený) - byť v trochu jiném kontextu. Zatímco literární Conan tím odpovídal na filozofickou otázku „Jaký je rozdíl mezi realitou a iluzí?" a přišel na to, že „pokud je život iluze, tak iluze je pro mě skutečnost, a proto... I live, I love, I slay". Ve filmu odpovídá pouze na otázku, zda věří v bohy.
Přenošený projekt
Tím nějak výčet pozitivních věcí končí. Tedy pardon, pokud nezapomeneme na to, že prvních 15 minut líčících Conanovo dětství a smrt jeho pravého otce vypadá výborně a zbytečně nás namlsají na úplně jiný film. Ron Pearlman coby Conanův otec je dokonce lepší volbou než původně zamýšlený Mickey Rourke.
Důvodů, proč se pak všechno tak pokaňhalo, je mnoho. Conan je především přenošený projekt. Mohli to udělat tvůrci Matrixu, sourozenci Wachowští, mohl to být Robert Rodriguez, mohl to být dokonce i ničitel značek Brett Ratner (za oběť mu padli už Hannibal Lecter a X-Meni). Přes produkční společnost Nu Image, která oživila Ramba, se však nakonec k lizu dostal Marcus Nispel, jehož jediným dobrým počinem byl remake Texaského masakru motorovou pilou.
V něm se mu podařilo udržet správně syrovou atmosféru už jen tím, že příběh nechal zasazený do původních 70. let. Nispel udělal ale také i zcela zbytečný remake Pátku třináctého a vikingský akčňák Pathfinder (Cesta bojovníka), v němž pozapomněl, že akční scény nelze stříhat rychlostí videoklipů, na nichž se učil řemeslo.
Filmový Conan se předem odsoudil k tomu být víc atrakcí než drsnou akční řežbou, když bylo rozhodnuto o jeho konverzi do 3D. Tím bylo ihned jasné, že místo mytičtějšího Barbara Conana nastoupí pohádkovější Conan Ničitel. Další vadou je přítomnost obrovského množství digitálních efektů, které téměř vždy působí odhmotněně; zde se to ještě několikrát zdůrazní, např. v sekvenci, kdy Conan bojuje s písečnými démony.
K tomu přibyla chybná inspirace ve snímku 300: Bitva u Thermopyl, odkud si Nispel vypůjčil příliš výtvarně cákající krev a hlavně otřesně nudného skladatele Tylera Batese, který není schopen napsat nosnou melodii, ale miluje hlučné perkuse.
Vůbec Nispelův přístup k násilí představuje nevhodný mix současných trendů a omezení. Film je jen zdánlivě velmi brutální, ve skutečnosti ale jednorázové seknutí, kdy z lidí stříkají mohutné cákance krve, působí nerealisticky - přesně tak, jako by chodili s balónky umělé krve navěšenými na těle a při sebemenším dotyku z nich lila červená barva. Cílem přitom zjevně neměla být výtvarnost ve stylu 300 nebo Sin City.
3D efekt bez efektu
Co se týče 3D, jeho efektnost má místo pouze u krajinomalebných ustavujících záběrů - velkých celků představujících nějakou novou lokalitu. Při akci 3D začíná postrádat smysl - a ve chvíli, kdy se zrychlí střih nebo se postavy propadají na dlouhé minuty do tmy, vyznívá celý 3D humbuk úplně zbytečně. Po Souboji titánů jde zřejmě o nejhorší 3D konverzi všech dob a pro nejméně napravitelné nostalgiky se hodí jít opravdu jen na dvourozměrnou verzi - zklamání tak bude o něco menší.
Vskutku - přinášet v dnešní době postavy Roberta E. Howarda na velké plátno má smysl zhruba jen tím způsobem, jakým to předvedl Michael J. Basset v Solomonu Kaneovi. I tam sice jsou digitální efekty, i tam se osudovost vytrácí a místo ní nastoupí „brakové" vršení dějových atrakcí (v novém Conanovi je tak podstatně více děje a méně atmosféry než v původním snímku). Ale vykreslení hlavního hrdiny i jakési sychravosti a neútulnosti barbarského světa se Bassetovi povedlo lépe než Nispelovi. Tomu z toho vyšel jen takový bulharský Disneyland pro teenagery.
Ne, že by to u staršího film bylo něco automaticky dobrého, ale stojí možná za zmínku, že nepovedenost a komerční neúspěšnost nového Barbara Conana je dána i tím, že původně klasický macho hrdina se sice chová jako macho, ale zobrazován je jako model do plavek, jako objekt pro ženský „erotický" pohled.
Oč více byl v originále kladen důraz na Schwarzeneggerovy paže, o to méně jsou podstatné pro vizuální požitek v novém filmu a hlavní atrakcí se stává Momoův mírně ochlupený hrudník (ani depilovaný, ani zarostlý), a poté jeho hýžďové svaly ukázané několikrát v plné nahotě. Tento tah cílený na ženské publikum (a gaye) byl typický svého času pro Jeana-Clauda Van Damma, který se vždy vyžíval ve své zranitelnosti, ale pro dominantního samce, jímž má být Conan, jde o chybnou volbu.
Momoa dílo zkázy dokonává svou snahou mluvit co nejzastřenějším hlasem, což vyvolává dojem, že se Conan vědomě snaží zakrýt svou slabost a „pusíkovskou" podstatu. Nispelův tah „být co nejvěrnější předloze" tedy vyšel jen z menší části, zbytek Conanovy reprezentace podléhá nešťastně dobovým trendům.
Zdá se tedy, že krize tradičního mužství dostoupila s novým Barbarem Conanem vrcholu. Jestli je to dobře, nebo špatně v širším společenském hledisku, nelze jednoznačně říct. Z hlediska akčních filmů se ale stává zřejmé, že přijatelnými už budou více jen akční ženské hrdinky - jako třeba Rudá Sonja, kterou má hrát Rose Rose McGowan, na niž v Conanovi zatím vyšla jen role zlé čarodějky. Mužští akční hrdinové už jsou jen klauni (jako kapitán Jack Sparrow v Pirátech z Karibiku) nebo nenápadní muži bez minulosti a pevných vlastností (jako Jason Bourne). Ostatní jsou odsouzeni být jen béčkoví příštipkáři nebo nostalgicky pomrkávající staříci.
| Barbar Conan | |
| Conan the Barbarian | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Fantasy |
| Režie: | Marcus Nispel |
| Obsazení: | Jason Momoa, Stephen Lang, Rachel Nichols, Ron Perlman, Rose McGowan, Bob Sapp, Leo Howard, Steven O'Donnell, Nonso Anozie, Laila Rouass, Saďd Taghmaoui, Borislav Iliev, Nathan Jones, Raicho Vasilev ad. |
| Délka: | 110 minut |
| Premiéra ČR: | 18.08.2011 |
