Preview - Atlas mraků měl být podle přání jeho tvůrců filmovou revolucí. Ale nestal se jí. Vlastně na sebe ani nevydělal a přijetí diváky i kritiky se pohybovalo rovnoměrně na škále od nadšení po zklamání. Na každý pád však, ať se rozhlížíme, na kterou stranu chceme, následovníky nevidíme. Přesto se sourozenci Andy a Lana Wachowští nevzdávají a připravují pro nás další podívanou – space operu Jupiter vychází.
Příběh o prosté dívce (Mila Kunis), jež se díky návštěvníkovi z kosmu (Channing Tatum) dozví, že je předurčena vládnout Zemi, a proto musí čelit nástrahám zlého vesmírného pána (Eddie Redmayne), nezapře své duchovní rodiče. Už při pohledu na upoutávku poznáme rukopis Wachowských, který, ať už si o něm myslíme cokoliv, rozhodně nejde s davem, stejně jako nejde nutně proti davu – je zkrátka svůj.
Šetrní megalomani
Ve všech ohledech expresivní materiál naznačuje, že opět budeme sledovat emoce a stylizaci záměrně přetažené za hranici běžné hollywoodské produkce, navíc v příběhu, který evokuje spíš staromilskou zábavu Flashe Gordona než současnou popkulturní temnotu.
Rozpočet nastavený na 150 milionů dolarů, což je o polovinu víc než u Atlasu mraků, Wachowským umožnil se ještě víc odpoutat od reality a své barvité vize zobrazit v plné parádě. Ovšem rozpočet není nikterak závratný v porovnání s komiksovými blockbustery, nicméně Wachowští patří mezi spořivější režiséry, kteří nepodléhají klasické hollywoodské produkci, proto za méně peněz dokáží zajistit filmy na stejné technické úrovni, jakou nabízejí filmy o pár desítek milionů dražší.
Wachowští se s Jupiter vychází vrací k autorským scénářům poprvé od Matrixu. A vrací se i skladatel Michael Giacchino, koproducent Grant Hill, supervisor visuálních efektů Dan Glass a další, kteří s Wachowskými již měli co do činění.
Herce si australští sourozenci naopak sehnali povětšinou zbrusu nové a nemířili nízko. Kromě již zmíněných Channinga Tatuma, Mily Kunis a stoupající hvězdy Eddieho Redmayna (ten byl už v Atlasu mraků) uvidíme i Seana Beana (Pán prstenů, Hra o trůny).
Chytří? Hloupí? Těžko říct
Tematicky se Jupiter vychází věnuje genové předurčenosti a jistě se setkáme s nemálo paralelami k současnosti, jež se budou od poněkud vyčpělé a v tuto chvíli ne příliš živé genetické otázky pouze odrážet.
Wachowští snad s výjimkou ryze zábavného Speed Racera (a možná i v něm, záleží, jak vážně ho brát) vždy rádi tnou do otázek dnešní společnosti. Zbývá otázka, jestli to dělají povrchně a hloupě, jak tvrdí jedni, nebo naopak mistrně využívají žánrových zkratek a možností filmového média.
Wachowští si každopádně omotali svět kolem prstu prvním Matrixem, znovu se jim však na svou stranu diváky stejně jednohlasně přimknout nepodařilo. Je to paradoxně proto, že první Matrix byl pro sourozence nejméně osobním filmem – byl pouhou možností, jak otestovat technické vize, což sami přiznávají. Až rozporuplné sequely Matrixu, Speed Racer a Atlas mraků jsou filmy plně odrážející záměry svých tvůrců na všech úrovních – a ukazuje se, o jak vyhraněné a svébytné autory jde.
Že si Wachowští opět najdou řadu příznivců, je pravděpodobné stejně jako, že se ozvou i odpůrci. Zajímavé bude sledovat, jestli na sebe sourozenci tentokrát alespoň vydělají, což vzhledem ke katastrofálnímu neúspěchu poslední velké space opery – Johna Cartera, není vůbec jisté. Dozvíme se to po 31. červenci, kdy Jupiter vyjde i v našich kinech.
