Polanski sloupe z Winsletové a Waltze civilizaci

Kamil Fila Pavel Kroulík, Kamil Fila
2. 2. 2011 14:07
Film Bůh masakru je adaptací známé hry Yasminy Rezy
Polanski ve filmu Wanted and Desired (2008)
Polanski ve filmu Wanted and Desired (2008) | Foto: NY Times

Paříž - Režisér Roman Polanski půl roku po propuštění z domácího vězení ve Švýcarsku začal natáčet nový film.  Na předměstí Paříže právě pracuje na snímku Bůh masakru. Štáb tu bude pracovat asi měsíc,  v kinech by se film měl objevit ještě do Vánoc.

Posledním Polanského snímkem před jeho vazbou a pak domácím vězením byl Muž ve stínu; dokončil ho ještě ze švýcarské vazby  a pak za něj dostal Stříbrného lva za režii na loňském festivalu v Berlíně.  Od té doby sbíral politický thriller velmi pozitivní ohlasy a na konci roku pak potvrdil roli největšího favorita Evropských filmových cen. Adaptace románu Roberta Harrise The Ghost Writer měla nominace v sedmi kategoriích a proměnila jich šest včetně té nejdůležitější - stala se evropským filmem roku.

Bůh masakru na Boradwayi
Bůh masakru na Boradwayi | Foto: Aktuálně.cz

V chystaném snímku, který je adaptací stejnojmenné divadelní hry od známé francouzské autorky Yasminy Rezy, vystupují dva manželské páry. Ženy hrají Kate Winsletová a Jodie Fosterová, muže nositel Oscara Christoph Waltz známý z filmu Hanebný pancharti nebo nejnověji komiksového Zeleného sršně  a John C. Reilly ( muzikál Chicago.)

Páry se setkají v bytě jednoho z nich, aby počestně rozhodli o konfliktu mezi jejich malými nezdárnými syny. Jejich běžná potyčka totiž skončila vyraženými zuby jednoho z chlapců. Snaha o korektní domluvu mezi dospělými ale vezme postupně za své, jakmile se začnou projevovat charaktery vybičované do extrémů.

Dialogy ve vrcholně absurdním duchu udržují hru mezi komikou a děsem a diváci sledují jakýsi komický karneval krutosti. Poselství je víc než jasné: když vychovaní dospělí odhodí společenské fasády a stanou se obětí svých pudů, nakonec se dokážou rvát mnohem otřesněji než nevychované děti. Zvlášť když jsou paradoxně inteligentní, zkušení a světa znalí.

Obsazení filmu
Obsazení filmu | Foto: Aktuálně.cz

Premiéru měla hra ve Švýcarsku v roce 2006, v roce 2008 se hrála v Paříži. V londýnském West Endu pak Ralph Fiennes, Tamsin Greigová, Janet McTeerová a Ken Stott. Na Broadwayi hráli hlavní role Jeff Daniels, Hope Davisová, Marcia Gay Hardenová a James Gandolfini.  Polanski ovšem viděl jen první dvě zmíněné verze.

Režisér polského původu, který již řadu let žije ve Francii, měl v roce 1977 v USA pohlavní styk s nezletilou dívkou, což je zde považováno za trestný čin. K činu se přiznal, ale ještě před koncem soudu ze země utekl. Od té doby do USA nemůže, nevyzvedl si tu v roce 2003 ani režijního Oscara za Pianistu.

V září 2009 byl zatčen ve Švýcarsku, několik týdnů strávil ve vazbě a až do loňského červencového propuštění čekal v domácím vězení na rozhodnutí o vydání do USA. Švýcarský soud však dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že žádost amerických úřadů o vydání obsahuje chyby. 

Mezi Polanského slavné snímky patří Hnus (1965), Ples upírů (1967), Rosemary má děťátko (1968), krimi Čínská čtvrť (1974), thriller 48 hodin v Paříži (1988) či Hořký měsíc (1992).

Muž ve stínu
Muž ve stínu | Foto: Aktuálně.cz

Volba Boha masakru ale není tak překvapivá, jak by se mohlo zdát. V Polanského filmografii překvapivě najdeme více snímků, které jsou velmi komorní a mají v jistém smyslu divadelní stylizaci. Již jeho celovečerní debut Nůž ve vodě (1962) se odehrává prakticky celý na malé lodi, kde jsou dva muži a jedna žena. Tento snímek mu díky nominaci na Oscara zajistil mezinárodní slávu a nabídky z Hollywoodu, kam pak emigroval.

Pozoruhodná je i Polanského adaptace Macbetha (1971), víceméně jen v jednom bytě se odehrává jeho paranoidní drama Nájemník (1976). Naposledy zvolil formu rozhovoru dvou postav v jednom domě ve snímku Smrt a dívka (1994) podle divadelní hry Ariela Dorfmana, kde proti sobě postavil Sigourney Weaverovou a Bena Kingsleyho.

Yasmina Reza (1959) je spisovatelka a dramatička, ale také herečka. Její texty obdržely řadu ocenění. K nejznámějším patří Kumšt a Život na třikrát, které byly přeloženy do desítek jazyků a jsou součástí repertoáru mnoha divadel v celém světě. V roce 1987 obdržela Moliérovu cenu pro nejlepšího autora za Conversations après un enterrement. Totéž ocenění obdržela v roce 1995 za Kumšt. V říjnu 2008 se článkem v deníku Le Monde postavila za spisovatele Milana Kunderu po jeho nařčení z udavačství.

Čtěte také:
Polanski vystoupil ze stínu: natočil evropský film roku
Bůh masakru opakovaně zvrací, přesto je nakonec krotký

Polanski je v bezpečí ve Francii, v Polsku a Švýcarsku

 

Právě se děje

Další zprávy