Praha, Brno - V pražském kině Aero v úterý začíná pátý ročník Festivalu otrlého diváka. Koná se tu až do neděle, o týden později se přesune do brněnského klubu Fléda.
Organizátoři výrazně recesistické akce vybírají snímky, jež vybočují i z běžných kategorií toho, co se považuje za špatný nebo nesnesitelný film. Nechtějí veřejně prezentovat béčkové filmy, které běží v televizích či jsou běžně k dostání v půjčovnách. Chtějí seznámit dostatečně svobodomyslné publikum s filmy, které by žádná celoplošná televize ani nemohla vysílat.
Zároveň ke svému napůl osvětovému a napůl provokatérskému úkolu přistupují s veškerou seriózností filmových badatelů - tudíž k záměrné i nezáměrné vtipnosti mnohých špatných filmů servírují přidanou hodnotu jisté „cimrmanovštiny" nebo dávají vzpomenout na legendární přednášky Jana Vodňanského interpretující klasické pohádky.
Dejme proto nyní slovo organizátorům, kteří si z pochopitelných důvodů přejí zůstat v anonymitě: "Festival je příležitost pro filmy, které se vymykají standardním normám filmové estetiky a nárokům běžného filmového diváka. Myšlenka na uspořádání přehlídky filmů, které překračují hranice ´dobrého vkusu´, vznikla v souladu s novou tendencí filmové vědy chápat světovou kinematografii v celku a nikoliv pouze jako jistý reprezentativní, ale též omezený výsek skládající se ze jmen všeobecně slavných tvůrců a jejich snímků."
Přehlídka tak podle pořadatelů přináší především filmy, které „svým vlastním, většinou velmi kontroverzním, stylem exploatují citlivá témata lidské společnosti jako násilí, sexualita a normy lidského chování".
Letos návštěvníky čeká patnáct celovečerních filmů, z nichž ke každému bude uveden i předfilm.
Ze skutečně klasických děl „dějin špatnosti a hnusu" (období 70. - 80. let) bude uveden legendární italský Antropofág režiséra Joe D´Amata (předobrazu režiséra Dino Velveta z thrilleru 8 mm s Nicolasem Cagem), chybět nemá druhý díl německého nekrofilního uměleckého porna Nekromantik nebo Sežráni zaživa, raný film od tvůrce pozdějšího Texaského masakru motorovou pilou Toba Hoopera.
Festival přináší i miniprofil amerického režiséra Franka Henenlottera - k dispozici je jeho nejslavnější dílo Basket Case (uváděné pod kreativním českým názvem Šílenství proutěného košíku) i méně známý, ale v zásadě ještě „lepší" film Mozková příhoda (Brain Damage).
Žhavými novinkami jsou naopak francouzský horor Mučedníci (Martyrs), loňský japonský horor Tokyo Gore Police a korejský horor Řežník (The Butcher) z roku 2007.
Nejhlouběji do minulosti festival klesne s mexickým wrestlingovým filmem El Santo bojuje proti upířím ženám (1962) a podivnou německou adaptací E. A. Poea Hadí jáma a kyvadlo, kterou v roce 1967 natočil režisér mayovek Harald Reiner s představitelem Old Shatterhanda, Lexem Barterem v hlavní roli.
Pro fajnšmekry je připraven švédský snímek s názvem Thriller - Drsný film, jenž výrazně inspiroval Quentina Tarantina při splétání tapisérie odkazů v jeho dvoudílném opusu Kill Bill.
Zřejmě nejvíce divný a euroamerickému kulturnímu kontextu vzdálený bude nigerijský film Konec modloslužebníků, v němž „čarodějnice na košťatech křižují nebe, v podzemí se odehrávají podivné rituály, chlípná bába Lady Destroyer mučí svého syna a nechá zmizet dělohu vlastní dcery".
Silné zastoupení mají tradičně japonské filmy - lahůdkou bude černá komedie o perverzní rodině Visitor Q od známého výstředníka Takashiho Miikeho a ceněný snímek Opožděný člověk od režiséra Go Shibaty, jenž coby „opravdu radikální dílo, jež má sílu publikum zasáhnout a dovést ho ke katarzi, příznačně stojí mimo brakové žánrové struktury".
Vstupné je stanoveno od 60 do 100 korun; organizátoři zjevně uznali, že v případě některých snímků je skutečně nemožné chtít dostat víc. Oficiální stránky s podrobným popisem jednotlivých filmů najdete ZDE.
| Freudovské uvítání pořadatelů do nového ročníku: |
Pátý rok z hlediska psychoanalýzy znamená, že vývoj jedince ž překročil stádium orální i anální a probíhá stádium falické. Festival otrlého diváka je však v tomto ohledu lehce retardovaný. Na jedné straně mu již opravdu je pět let, a jak dokázal loni v bloku věnovanému pornografii, začal už nadšeně prozkoumávat pohlavní orgány, ale současně zůstává zamrzlý na předchozích dvou stádiích.
Nadále totiž pro něho zdrojem potěšení jsou ústa, konkrétně když může s hulvátským sebevědomím plivat a kousat na všechny strany. Podobně jako malé děcko je také Festival nadšený, když světu prezentuje své výkaly, a za každý bobek očekává velkou pochvalu.
Nicméně vývoj je přeci jenom nezadržitelný a tak i náš ´momentálně zaostalý´ capart se s pátým rokem posunul dále. Falické stádium mu sice stále určuje sexuálně neaktivní fascinaci pohlavím a tělem na polarizační rovině ´bimbásek a mušlička´, tedy ´mé a cizí´, ale stejně jako reálná dítka díky internetu objevuje i otrlecké robátko, že je vícero podob cizího.
A tak v roce, kdy se Evropská unie a s ní celý svět s hrůzou třesou před výmluvnými ´bílými kostkami´, které jim chce Česká republika během bukkake dostaveníček v Evropském parlamentu nacákat do obličeje, se zrcadlově malý ´hezký český´ festiválek vydává do konfrontace s celým cizím světem.
Lačný zrak ho zavede skrze Německo, Francii a Švédsko přes moře až do USA a Mexika, odtamtud do Japonska i Koreje a cestou zpátky přes Afriku do Itálie. Inu: ´mámo, táto, podívejte, co to tam ti divní lidé dělají.´ Věříme, že otrlí diváci budou vzornými rodiči festivalu, budou mu na jeho toulkách nebezpečným světem bedlivě nahlížet přes rameno a coby vyspělí a již zformovaní jedinci zodpovědně prověří, co je pro malé děti již neadekvátní.
