Snímek Bratři, jejž od čtvrtka promítají kina, z mnoha důvodů patřil k nejočekávanějším dramatům roku. Jednak se o něm mluvilo roky, jednak jde o film vybraný jako domácí zástupce na oscarovém klání. Ale především se jedná o historickou látku, která rozděluje společnost. A její filmové zpracování by mohlo být příležitostí podívat se na poválečné dějiny trochu komplexněji, než je v české kinematografii i společnosti zvykem.
Sám režisér Tomáš Mašín, vzdálený příbuzný hrdinů, v propagačních materiálech prohlašuje, že mu šlo o zprostředkování vhledu "do myšlení nejednoznačných a rozporuplných aktérů řízených silami nepředstavitelně mocnějšími". Mašín, autor dobového dramatu 3 sezóny v pekle či několika dílů televizní série Ochránce, je talentovaný tvůrce. Zvědavost, nakolik dostojí pokusu o "krutě upřímný" film, jak jej sám nazývá, s jeho slovy rostla.
Bratři nakonec obstojí lépe než mnohé jiné historické snímky paradoxně právě proto, že přílišný vhled do myšlení protagonistů nepřinášejí. Jde o umně natočené drama, které se ve druhé polovině překlopí v poměrně čistý thriller. Dobrá práce, chtělo by se říci, pokud bychom se pohybovali v žánrových vodách, kde nutně nejde o postoje, výklady a interpretace, jen ryzí napětí.
Jenže Bratři přese všechno především zachycují, jak se hrstka mladíků počátkem 50. let postavila komunistickému režimu a doslova si prostřílela cestu na svobodu, přičemž při jejich akcích zemřelo šest lidí. V tomto ohledu film neumí být ničím více než zdánlivě nestranným, místy dosti sugestivním výstřižkem z učebnice. Dějiny neukazuje jako zmatenou epizodickou fresku, ale jako přímočarý boj o vlastní svobodu. Zároveň ale více hovoří o nepříteli než o protagonistech.
Úvahám nad snímkem příliš neprospívá, že distributor cituje článek historika Jiřího Padevěta, který dílu poskytl záštitu. Jeho slova jsou poněkud v rozporu s režisérovými proklamovanými ambicemi.
"Příběh bratrů a jejich odbojové skupiny je dodnes označován jako něco, co rozděluje společnost. Ano, rozděluje ji na ty, kteří nechápou smysl boje proti zlu, a na ty, kteří tento boj chápou," zjednodušuje až pateticky Padevět dlouholeté polemiky o činech Mašínů na černobílý boj na straně zla, či proti němu. Jako by každý, kdo si nemyslí, že Mašínové za své skutky zaslouží státní vyznamenání, patřili k názorově méněcennější polovině společnosti. Jako by nebylo možné o minulosti uvažovat jinak než výběrem jedné či druhé strany.
Bylo by to skoro až legrační, kdyby nebylo smutné, že autor historických knih, jenž se o řádek dále vymezuje vůči režimu, který by "občanům nejradši nařizoval, co si mají myslet", sám má podobnou touhu.
Bratři nicméně své protagonisty nestaví na piedestal. Je to opatrný film, snaží se neříct moc. A mnohem více vyobrazuje temnou, odpudivou atmosféru doby, kdy komunisté upevňovali moc, než že by činům Ctirada a Josefa Mašínových i několika jejich souputníků chtěl dát jakékoli kontury.
Samozřejmě že tehdejší režim byl zrůdný, což snímek umí vyjádřit od počátku velmi pregnantně.
Když se matka bratří Mašínů vrací z výslechu, okamžitě vykašlává krev. Psychické i fyzické mučení kohokoli, kdo byl režimu nepohodlný, film vykresluje co nejnaturalističtěji. Zatímco kterékoli momenty, kdy se Mašínové při svých diverzních akcích pohybují na hraně, režisér jako by nejraději přeskočil.
Řeč je především o úmrtích dvou policistů, kdy skupina přepadávala služebny s cílem dostat se ke zbraním. Zatímco to první v Chlumci nad Cidlinou vyplyne ze situace a je třeba střílet, druhé zabití na služebně v Čelákovicích vede chladnokrevná úvaha, neboť protivník je spoutaný a omámený. A diváci jen vidí, jak si Ctirad Mašín umývá zakrvavený nůž.
Vzhledem k tomu, že se snímek nesnaží činy interpretovat, sledujeme jen tento kontrast mezi tím, kdy na straně Mašínů kamera odvrací zrak, zatímco mučení a týrání působené režimem je všudypřítomné a brutální.
Lze to číst i tak, že mladíci nad svým jednáním příliš nepřemýšleli. Vedla je intuice, odpor k zločinnému zřízení, přesvědčení, že je třeba konat, a samozřejmě rodinná historie - navazovali na činnost svého otce Josefa Mašína, popraveného v roce 1942 nacisty.
A tak i pozdější scénu, když se mladší z Mašínů zdráhá krást, aby měli prostředky k osvobození bratra Ctirada z lágru, lze vnímat tak, že v jejich očích je krádež horší zločin než zabití bezbranného člověka, který patřil "do řad nepřítele".
Těžko lze něco namítat proti řemeslným kvalitám filmu, na české poměry jde hlavně ve druhé půli o poměrně výrazný thriller zachycující nezdolnost a odhodlání mužů, kteří si odmítají připustit neúspěch.
K solidnímu dojmu přispívají herecké výkony Oskara Hese, Jana Nedbala či Adama Ernesta v rolích protagonistů, které doplňují Matěj Hádek nebo Tatiana Dyková jako Zdena Mašínová starší. Scénář Marka Epsteina ale opět propásl příležitost říci o dějinách cokoli jiného než posté zvolat: komunisté byli zlí.
Ano, byli. Ale divák by se možná rád dozvěděl něco i o tom, jací byli Mašínové. Podle filmu ani vrazi, ani hrdinové. A ani nikdo jiný. Jen mladíci vybavení takovými fyzickými a psychickými silami, že se dovedli prostřílet "ven".
Video: Buďte stateční a neuhýbejte, vzkazuje sestra Mašínů
