Praha - Divadelníci nespokojení s novým grantovým systémem v Praze i po čtvrteční demonstraci na magistrátu trvají na svém.

Jak píší v petici Za Prahu kulturní, dotace na vstupenku je nelogická, jednání neprobíhají s širokou kulturní veřejností,  výběrová řízení na ředitele čtyř pražských divadel jsou nestandardní, prostředí pro transformaci divadel je stále nepřipraveno a platné dokumenty - mimo jiné  kulturní politika hlavního města - jsou porušovány.

Foto: Ludvík Hradilek

Čtěte také: Divadelníci: Protesty proti radnici budou pokračovat Havel kvůli divadlům vyzval, ať lidé v Praze nevolí ODS Radní Richter zpívá o kultuře s Milošem Jakešem

„Nechceme tenhle problém zjednodušovat účelovými a populistickými hesly jako Milan Richter," říká v rozhovoru Eva Měřičková, ředitelka Dejvického divadla a členka Iniciativy pro kulturu.

Ta věta dobře vysvětluje délku následujícího rozhovoru i fakt, že ohledně radního pro kulturu si už petičníci servítky brát přestali.  

Jak vidíte s  odstupem čtvrteční „napadení" magistrátu? Neublíží vám to spíš z hlediska mediálního ohlasu?
Pochopitelně to může ublížit u veřejnosti, která se o situaci kolem pražských grantů a kultury do této doby nezajímala. Ale ti, kteří několikaměsíční vývoj sledují, jistě chápou, že to bylo jen logické vyústění dlouhodobě neřešeného problému.

A také několikatýdenními výpady radního Richtera  zejména proti neziskovým divadlům a jeho neustálé polopravdy, které záměrně opakuje, ačkoliv mu byly v mnoha debatách vyvráceny.

Zůstalo přitom poněkud stranou, že  největší část protestujících byli studenti uměleckých škol. Tedy ti, kterým pan radní vytvořil samostatný dotační pilíř.  Ani ti s jeho politikou nesouhlasí.

Bylo to taktické, když primátor udělal ve středu vstřícný krok?
Zeptám se já. Byla to taktika, že primátor vstoupil do jednání teprve den před předem ohlášenou demonstrací, přestože písemně vyzýván k jednání byl už od března.  Pochopitelně po jednání ve středu se zdálo, že konečně začíná docházet ke konstruktivnímu jednání. Dokonce pan primátor přislíbil, že jde-li „jenom" o peníze, není problém ohroženým subjektům dorovnat chybějící prostředky.

Nicméně je třeba zdůraznit, že všechny vstřícné kroky proběhly v rovině ústní, zatímco kroky opačné mají konkrétní podobu. Ve středu tedy nebylo nic snazšího, než aby bylo projednání požadavků v petici zařazeno na jednání zastupitelstva.  Bohužel se tak nestalo, ačkoliv mnohé body přestávají být díky závěrům posledního kulatého stolu neřešitelné. Proto demonstrace proběhla.

Jak  budou vaše akce pokračovat? A věříte, že nakonec docílíte projednání petice?
Pokud opravdu žijeme v právním státě, měli by právo dodržovat v prvé řadě veřejní činitelé. Na řádné projednání požadavků petice je zákonný nárok a projednání má i zákonem dané lhůty a kroky, které zastupitelé zatím  neudělali.

Foto: Archiv

Pokud rada přijala  minulé úterý usnesení, že se požadavky petice bude zabývat na červnovém jednání, je to sice hezké, ale už je to po zákonném termínu. I k tomu směřovala demonstrace, aby byly požadavky petice projednány právě ve čtvrtek, tedy na posledním možném jednání zastupitelstva v řádném termínu.

Co je krajní krok, ke kterému sáhnete?
Nechci předjímat situaci a věřím, že k žádným radikálním krokům nebude nutno sahat. Na druhou stranu všechny kroky  jsou vždy reakcí na nějakou akci. Bude-li zůstávat řešení  pouze v rovině slibů a reálné kroky budou v rozporu s těmito sliby, může to vyvolat další reakci.

Jak byste vůbec vaše požadavky vysvětlil „lidem mimo Prahu" - kteří vás aspoň podle diskusí vnímají čím dál jako hvězdy z metropole, které chtějí víc peněz?
Toto vnímání mohou mít skutečně běžní občané, kteří jsou odkázáni na dezinterpretace a - jak už jsem řekla - dokola opakované lži radního Richtera. To je ale také evidentně jeho cílem. Odvést pozornost populistickými, jednoduchými hesly:  SPRAVEDLNOST, POZŮSTATEK SOCIALISMU, NEHOSPODÁRNOST, PODPORA DIVÁKA, MILIÓNY, CHTĚJÍ JEN PENÍZE.

Ale lidé, kteří se o věc opravdu zajímají, vědí,  co chceme. Že to nejsou peníze, ale jasný systém, kde naopak  nebude možno zneužít veřejné peníze pro soukromý prospěch.

Dá se to říct bez patosu a velkých slov? Nebo je tohle právě doba a věc, ke které to patří? Neškodíte si možná i v očích veřejností právě velkými - řekněme „divadelními" slovy - a emotivní rétorikou?
Domnívám se, že to neříkáme s velkým patosem ani divadelními slovy. Na druhou stranu, zkuste jednoduše vysvětlit něco, co zjednodušením ztratí pravdivost. A protože hlavní zásadou je mluvit pravdu, nemůžeme si zjednodušením dovolit říci něco, co může být napadeno jako polopravda.

Chápeme, že tak hovoří pan radní: potřebuje ovlivnit co nejvíc lidí, kteří o tom sice nic nevědí, ale jeho propagandistickým heslům rozumějí. To tady není poprvé, ale do této roviny nás nenuťte.  A pokud hovoříte o emotivní rétorice, myslím, že do projevů  pana radního a jeho rétoriky máme daleko.

Mezi umělci z jiných oborů má vaše akce čím dál větší podporu ohlas, ale lidé, kteří do vašich divadel chodí, se - zdá se - příliš neprojevují. Neměli by protestovat právě oni?
Lidé, co chodí do divadla, přeci protestují. Projevují svůj protest připojením svého podpisu pod petici. Někteří diváci Divadla v Dlouhé sepsali dokonce dopis primátorovi v souvislosti s nesmyslně vypsaným výběrovým řízením na jeho ředitelku.

Ale my nechceme, aby diváci protestovali. My chceme jednat spolu s politiky a odborníky - teatrology, právníky, ekonomy - a chceme, aby z těchto jednání vzešly závazné dokumenty. Jako v roce 2006, kdy byla schválena stávající -   a jak primátor potvrdil - stále platná kulturní politika hlavního města. Bohužel, právě její zásadní porušení ze strany radního Richtera byl vlastně  začátek celé této "kulturní kauzy".

Vnímáte spor o granty jako součást diskuse o tom, kam míří celá česká kultura, potažmo společnost? A je v tom souvislost s tím, že ODS je vládní strana?
Jednoznačně,  proto přichází podpora petice, která se týká Prahy, i  z jiných měst. Také mimo Prahu  si lidé uvědomují, že nejde o peníze, ale o celkový postoj společnosti ke kulturním hodnotám a že jde o boj za další vývoj kultury a tím i společnosti.

Souvislost s vládnoucí stranou je opět jednoznačná. Ve volebních programech ODS se o živé kulturní sféře nedočtete jako o prioritě jejího zájmu, ačkoliv to byli právě lidé z kulturní sféry, kteří napomohli zmobilizovat v roce 1989 k ukončení komunistické nadvlády. A tyto lidi dnes pan Richter  a po něm někteří další osočuje z boje za socialistické pořádky.  Nepřipadá vám, že je uráží? Na druhou stranu, pokud politik dostane do gesce jakýkoliv obor a dělá chybná rozhodnutí, škodí tím především  straně, která ho nominovala; bez ohledu na její název.

Jaký by měl být radní pro kulturu?
Radní pro kulturu by v ideálním případě měl být člověk, který je v dané oblasti vzdělán, kterého tato oblast bytostně zajímá a má v ní přehled. Pokud tomu tak není, měla by ho oblast kultury alespoň zajímat. Měl  by se obklopit kvalitními spolupracovníky, zapojovat se do odborných diskusí, přizvat ke spolupráci další odborníky a  jejich názory respektovat.

Každý, kdo cestuje letadlem si přeje, aby doletěl bezpečně. Kdyby při vstupu do letadla cestujícím jeho konstruktér  řekl „Pokud během letu otevřete dveře, vytáhne vás to ven a zabije,"  nikdo z nich to neudělá.

Pokud však „konstruktéři" kultury varují před chybnými kroky, které mohou mít za následek podobnou tragédii jako vypadnutí z letadla, nikdo je povětšinou nebere vážně, protože něčemu tak jednoduchému jako je kultura, rozumí každý. Každý byl přece někdy v kině, včetně Brouka Pytlíka.

Není ale problém, že tito odborníci celkem logicky inklinují spíš k jiným politickým koncepcím, než zastává ODS, a navíc je to oblast dost neměřitelná? Podpora kultury je nakonec přece politické rozhodnutí…
To si nemyslím. Budu-li mluvit za sebe, jsem ryze pravicový volič a právě z toho důvodu mne současná situace mrzí - i proto, že jsem jako volič ODS  zahnána do kouta,  neboť nevidím jinou alternativu volby. Na druhou  stranu, chci-li dál napomáhat vytvářet kulturní hodnoty, měla bych se asi obrátit jinam. Toto rozhodování  je  pro mne těžké a myslím, že v podobné situaci se nyní nachází víc voličů ODS.

Je pravda, že kultura je oblast neměřitelná, ale celý vývoj lidstva jasně dokazuje, že jediné, co přetrvává, jsou kulturní hodnoty a odkazy.  Měli bychom tedy usilovat, aby naše doba nebyla našimi potomky označována za dobu hypermarketů a ekonomických tunelů.

Je evidentní, že k reformě grantového systému dojde. Jaký model podpory kultury ze zahraničí by pro Prahu mohl být funkčním vzorem?
Pan Kratochvíl navrhuje americký model oddělující ziskový sektor od neziskového, s tím, že veřejná podpora by jako v Americe neměla přesáhnout 49 procent. Ale už nepočítá s tím, že v Americe platí jiná daňová pravidla, kdy se každý občan  může svobodně rozhodnout, kam část svých daní dá. Pak má divadlo šanci přežít, u nás těžko.

Hra Odcházení bývalého českého prezidenta Václava Havla měla premiéru | Foto: Reuters

Jak  bylo mnohokrát řečeno, v každé zemi jsou trochu jiné podmínky právní i ekonomické. Někde je důsledně uplatňováno vícezdrojové financování,  nikde však není hozen do jednoho pytle sektor ziskový s neziskovým a nikde není postavena plošná nároková dotace na vstupenku.

V zásadě by se mělo posoudit právní a ekonomické prostředí v naší zemi a vybrat z okolních systémů to nejschůdnější. Ovšem tyto studie dávno existují, jen se jimi nikdo nezabývá nebo je nebere vážně. Zatím jdeme specifickou českou uličkou. Cestou pokusů a omylů ale může postupovat Jára Cimrman, nikoli zodpovědný politik.

Co pokládáte ve finále za úspěch ve vyjednávání?
Přizvání  k jednání nejen divadelní odborníky, ale i odborníky z jiných oborů. Konstruktivní jednání, jehož výsledkem nebudou sliby, ale činy v podobě finanční pomoci ohroženým subjektům, což nejsou pouze divadla, zrušení unáhlených rozhodnutí. Dodržování pravidel, která si sami politici vytvořili a především vytvoření takového grantového systému, který nebude v rozporu nejen s právním řádem, ekonomickými pravidly, zvyklostmi a reálnými možnostmi, ale i se zdravým rozumem.

• O rozdělení kultury na sféru komerční
  a neziskovou mluví ředitelka Dejvického divadla ZDE