Praha - Jaromír Nohavica chystá na rok 2009 vydání autorské knížky s audio a videoukázkami. Do té doby si mohou fanoušci život svého písničkáře nastudovat v publikaci hudebního publicisty Josefa Rauvolfa Hledání Jaromíra Nohavici.
Kniha se opírá o o starší interview, rozhovory s lidmi z jeho okolí a také citace z Nohavicových webových stránek, skrze které teď nejvíc komunikuje s fanoušky.
Nohavicův profil přichází v čase, kdy charismatický písničkář rozděluje společnost: pro jedny je populární hvězdou, která pomáhala přežít v totalitě, pro opačný tábor municí v debatě, jak jsme se (ne)vyrovnali s komunistickou minulostí.
"Psal jsem o tom, co jsem měl pocit, že by ukázal i on sám," říká Rauvolf.
Publicista a překladatel mu nejde po krku ani neusiluje o jednoznačný obraz: ten může čtenář vytušit z toho, co bylo k dispozici - včetně toho, jak se mění odpovědi na některé otázky.
Hodnotit a soudit nahrávky nechává každopádně Rauvolf jiné: od Jiřího Černého, Pavla Klusáka a Josefa Vlčka po Ivana Hartmana. Vzpomíná tu Pavlína Jíšová nebo Pavel Žalman Lohonka, který popisuje i písničkářovy poněkud hvězdné manýry.
"Nutno podotknout, že kniha je sice vydána bez souhlasu a autorizace Jaromíra Nohavici. Je ale sestavena korektně a solidně," píše se na webu nohavica.cz. To by mohlo v zásadě být i její hodnocení.
A: Hana Hegerová se právě veřejně distancovala od neautorizované knihy Vaše Hana Hegerová. Stejně jako vaši knihu ji vydal Daranus, ale vám se zřejmě nestane něco podobného...
Myslím, že to nehrozí - už proto, že knihu jsem psal se snahou o maximální objektivitu. Kromě toho Jaromír Nohavica o mém úmyslu věděl.
A: V úvodu jste napsal: Zajímalo mě, jak se z člověka, který zpívá někde s otlučenou kytarou, stane modla a navíc komerčně velice úspěšná komodita, a také, co to s ním udělá. Jaký je váš názor na Nohavicu umělce a člověka?
Jak píšu, dnes se dostal až někam do oblasti pop music, což není nic hanlivého. Umí napsat pěknou chytrou písničku, jeho texty nesklouzávají do banalit. A Nohavica jako člověk? Každý jsme nějaký.
A: Jaké mu patří místo v kontextu českých písničkářů a české pop music? Jsou jeho texty ještě pořád výpovědí a byly jí před lety, nebo mu okolnosti a pocit sdíleného spiklenectví přisoudily větší kvality?
To lze jen těžko zodpovědět, písničkářská scéna je široká a Nohavica v ní své místo jistě má. Historicky zcela určitě, dnes ji trochu přesahuje. To bychom si ale museli znovu definovat, kdo je vlastně písničkářem.
Nohavicovy texty a výpověď? Dříve jí byly zcela určitě, dnes v podstatě také. Výpovědí je přece vše, záleží na kontextu a úhlu pohledu. Jak toho, kdo zpívá, tak toho, kdo naslouchá.
Pokud jde o okolnosti, jež by mohly tehdy autorovi pomáhat, nelze je od oněch písniček oddělit. Pravdou ovšem je, že ony písničky zněly tak, jak zněly, i bez nápomoci "okolností".
A: Nemá teď paradoxně spíš konzervativní úlohu "ochránce" minulosti? Překvapilo vás v téhle souvislosti, že ho lidé za nařčení ze spolupráce StB bránili? A nebránili spíš svoje uplynulé životy?
To nemá nic společného s Nohavicou, je pro ně prostě idol a jako takový je nedotknutelný. Kromě toho, skutečné motivace těch, kteří se snažili vidět všechno černobíle, neznáme. A černobílým viděním myslím jak naprosté zatracení Nohavici, tak jeho nekritické bránění.
A: Na co jste přišel ohledně Nohavicova StB? A co říkáte "kauze" Hutka?
Myslím, že jsem zjistil, jak to bylo s okolnostmi jeho naverbování do služeb StB, kdo se na tom mohl spolupodílet. Hutkova písnička se mi nelíbí, hudebně ani textově to žádný zázrak není, přijde mi krapet plakátová. To ovšem nic nemění na tom, že měl a má právo ji napsat.
A: Souhlasíte s tím, že talent a morálka nemusí jít ruku v ruce? A jsou v tom písničkáři výjimkou?
Nejsou. Podobná diskuse se rozjela třeba víc než před rokem, když se Günther Grass přiznal k tomu, že byl členem jednotek SS. Bylo to poznat na jeho textech? Je na Dostojevského románech poznat, že byl gambler? Je Hamsunův Hlad horší? A co Ezra Pound? Céline?
Infobox
- Nohavica: Mluvil jsem s StB,
ale nikoho jsem neudal - Hutka pranýřuje Nohavicu:
Minulosti neujedete - Nohavica podle LN udal v roce 1989
StB petici za propuštění Havla - Jaké je to u Nohavici Doma?
- Nohavicův koncert na webu
táhl. Hrál pro 23 tisíc lidí - Nohavica to
táhnul ve Stodolní -
Vyprodaný Nohavica
se nechá stáhnout -
Nohavica dnes natáčí
své první DVD -
Vypalte si mě,
nabídl Nohavica -
Ladovská zima:
Nohavicův hit z internetu
A: Co se dozvědí čtenáři o Nohavicově soukromí?
Záleží na tom, co myslíte pod pojmem soukromí. Výslovně několikrát píšu, že jeho rodinu, manželku Martinu i děti, z životopisného vyprávění vyjímám. A to nejen proto, že si Jaromír Nohavica svou rodinu hodně chrání, což naprosto chápu. Bylo to i proto, že mně samotnému to není blízké, ba je mi to až nepříjemné. Psal jsem tedy o tom, co jsem měl pocit, že by ukázal i on sám.
A: Vážně se vůbec nezměnil?
Ale samozřejmě, že se změnil, tak jako se měníme my všichni. Je z něj sebevědomý, vyzrálý tvůrce, který zná svou cenu.
A: Nechal jste si pro sebe něco - protože by to Nohavicovi nemuselo být příjemné? Třeba vztah k penězům nebo k Petru Šiškovi, majiteli Andělů, který mu pomáhal natáčet DVD?
Něco jsem si pro sebe samozřejmě nechal, pana Šišky se to ale netýká.
A: Nebudou mít čtenáři z Nohavici bez Nohavici "jen" pocit rešerše, přípravy?
To už je na nich, nemohu jim nic podsouvat. Každopádně já z knihy pocit přípravné rešerše nemám - ta vypadá jinak.
A: Vaším tématem jsou kontroverzní postavy americké (kontra)kultury. Proč teď Nohavica?
A proč ne? Líbila se mi představa podívat se na jeho život a tvorbu z jistého odstupu, který jsem měl snad díky tomu, že nejsem pravověrný kotlíkář. Zajímala mě ona proměna, o níž tu byla řeč. Zajímalo mě i dobové pozadí, na němž probíhala. Kromě toho, oba jsme stejně staří.
