Praha – Pro příznivce experimentální hudební tvorby musí být koncertní dění nadcházejícího týdne menší oslavou. O víkendu totiž vyvrcholí festival Babel Prague sledující současné tendence ve světě sound artu a hudebního experimentu, jež pro české posluchače také do jisté míry také objevuje. Dva dny po jeho skončení se pak na večeru zasvěcenému labelu Erased Tapes představí další nevýznamná menší vlna aktuální hudby, a to kombinace soudobé klasiky s elektronikou.
Vedle toho Struny podzimu uvedou ultrahbité prsty pianistky Hiromi Uehara, která díky energické hře dokáže překročit poněkud dogmatický svět jazzu. Retro náladu zase nabídne osmdesátkový bluesman Robert Cray nebo kapela The Wedding Present upomínající na nejplodnější období britské nezávislé kytarovky.
Tip týdne: Japonská pianistka Hiromi s energickou jazz fusion
Sedmnáctý ročník nadžánrového festivalu Struny podzimu pokračuje vystoupením japonské pianistky Hiromi Uehara, která díky energické hře dokáže oslovit i širší, než jen jazzové publikum.
V tvorbě Hiromi se mísí starý individualistický přístup k jazzu s kytarově elektrickou fusion a vážnou hudbou. Sama hudebnice ostatně odmalička studovala klasickou hudbu, až postupně se vyprofilovala jako výrazná jazzová osobnost, k čemuž ji pomohla mimo jiné spolupráce s Chickem Coreou.
Hiromi dnes vystupuje v triu s baskytaristou Anthony Jacksonem a bubeníkem Stevem Smithem, dohromady tvoří takzvaný The Trio Project. Do jejich repertoáru kromě vlastních autorských skladeb – mezi kritiky je ceněno především jejich rok staré album Voice – patří také volné variace na Debussyho, Pachelbela nebo Beethovena.
„V klasice mě vzdělávala učitelka, která velice milovala jazz. Proto jsem ho poslouchala už od osmi let a tehdy jsem také začala improvizovat. Miluji veškerou hudbu. Tedy veškerou osobitou hudbu. A jednou z mých vůbec největších inspirací je Frank Zappa,“ jmenuje pianistka zdroje inspirace a kritika tomu, s jakou energií z nich čerpá, velmi kladně přitakává.
Na středečním koncertu v Divadle Hybernia navíc představí několik nových skladeb z právě vycházejícího alba Move.
Hiromi, 3. října, Praha – Divadlo Hybernia, 150 až 690 korun (momentálně už lístky nejsou k dispozici, pouze se mohou některé rezervované znovu uvolnit)
V osmdesátkách Cray resuscitoval blues, zvěstuje jej i nadále
Když bluesman Robert Cray přijel v létě 2006 do Prahy poprvé coby předskokan Erica Claptona, jinak svého blízkého přítele, někteří fanoušci i odborníci Crayův set hodnotili výše než blok hlavní hvězdy.
Cray se společně třeba se Steviem Rayem Vaughanem řadí ke generaci kytaristů osmdesátých let, kteří žánru blues vdechli nový život a přispěli k jeho renesanci napříč širšími vrstvami posluchačů. Vrcholem této tendence je pravděpodobně album Strong z roku 1986, jež vyústilo v komerční úspěch korunovaný dvěma platinovými deskami a třemi cenami Grammy v kategorii moderního blues.
Za více než třicet let působení ale Cray v hudebním světě získal více ocenění. Vloni byl uveden do Blusové síně slávy, firma Fender zabývající se výrobou kytar má v portfoliu jím signovaný model Stratocaster, pravidelně pak bývá zván na sjezdy kytarových elit či na Claptonovy festivaly Crossroads.
Nemalým úspěchem je pak také dotažení kariéry až k hranici dvaceti vydaných řadových alb, na niž se bluesman dostal s aktuální nahrávkou Nothin‘ But Love. Právě s ním do pražské Lucerny nyní přijíždí.
Robert Cray, 8. října, Praha – Lucerna Music Bar, 750 korun za stání a 990 za sezení na balkoně (klienti České spořitelny mají nárok na dvacetiprocentní slevu)
The Wedding Present vzpomínají na nejlepší doby britské kytarovky
V jednadvacátém století se dala znovu dohromady snad jakákoliv kapela, která kdy něco znamenala a z nějakého důvodu se dříve rozpadla. Jednou z nich jsou i indie rockeři The Wedding Present, jenž původně vyvstali na přelomu osmdesátých a devadesátých let společně britskou, tehdy se rozvíjející nezávislou kytarovou scénou, aby se před osmi lety zase vrátili v době její menší renesance a také v době, kdy projekt frontmana Davida Gedge pojmenovaný Cinerama se živě začal vracet právě ke starším pocházejících od stejného autora, ale právě těch z éry The Wedding Present.
„Ten chlapec Gedge napsal jedny z nejlepších love songů, které byly kdy napsány,“ prohlásila v dobách největší slávy kapely legenda rozhlasového éteru John Peel.
A podle některých fanoušků a kritiků ty nejlepší z nich pochází z alba Seamonsters z roku 1991, jakkoliv mezi příznivci seskupení nepanuje jasný konsenzus. Jisté ale je, že právě k němu se na aktuálním turné vrací a hodlají jej přehrát v celé jeho délce. Jedna z intenzivnějších nahrávek v diskografii The Wedding Present totiž slaví 21 let.
Navíc by je na strahovské Sedmičce měly ve středu doprovodit také hity z poslední desky Valentina, jež vyšla koncem letošního března.
The Wedding Present, 3. října, Praha – Klub 007 Strahov, 210 korun v předprodeji (250 na místě)
Babel Prague uvede současnou generaci experimentátorů
Festival experimentální hudby Babel Prague 2012 začal už v pondělí dokumentem The Artist is Present o kultovní performerce Marině Abramovič, vyvrcholení však přijde až o víkendu, během jehož tří večerů se v Divadle Archa představí vskutku velké množství zajímavých interpretů.
„Tenhle festival si jako jeden ze svých cílů klade, že by veškeré klubové dění rád vyzvedl o level nebo o dva výš a přivedl širší publikum,“ říká v rozhovoru pro Radio Wave jeho dramaturg Pavel Klusák.
A naplnit tento účel se pokusí mimo jiné Robert Lippok a Frank Bretschneider z německého labelu převážně minimalistické elektroniky Raster Noton, klasik hry na gramofony Philip Jeck nebo multimediální umělec Thomas Köner, jenž pro svou poslední ambientní desku jel sbírat inspiraci do pusté Artidy a vyprahlých postsovětských prostorů.
Jednou z velkých premiér pak také bude vystoupení hudebního surrealisty jménem Ghédalia Tazartès, v jehož hudebně nestálé tvorbě se přirozeně prolínají zvuky odněkud převzaté a vlastní.
Babel Prague 2012, hudební večery od 5. do 7. října, Praha – Divadlo Archa, třídenní permanentka za 690 korun, jeden samostatný večer za 290 korun (studenti uměleckých oborů mají vstupné za polovinu)
Na pomezí klasiky a elektroniky s labelem Erased Tapes
Londýnsko-berlínský label Erased Tapes se systematicky věnuje kloubení soudobé klasické hudby s elektronickou hudbou, pod níž se v některých případech skrývá také ambient. A večer v Paláci Akropolis se tuto nevelkou, nicméně o to zajímavější značku, pokusí představit prostřednictvím tří interpretů vydávajících pod ní.
„Vždycky mě nejvíce zajímal dialog mezi opačnými póly – mezi tradicí a současností, či mezi digitálním a analogovým, elektronickou a akustickou hudbou a nebo popem a klasikou,“ říká zakladatel labelu Robert Raths.
Jedním z nejznámějších interpretů, jež se o něco takového snaží, je v Česku vcelku známý islandský skladatel Ólafur Arnalds (vystupoval v Praze už letos v březnu). Ten v komorních pianových kompozicích, jemně se dotýkajících post rocku a ambientu, vykresluje půvab měsíčních krajin své domoviny a sám o ní v dokumentu Screaming Masterpiece tvrdí, že právě určitá izolace ostrova od kontinentální Evropy je jednou z příčin podivně půvabné kultury, jež z něj vzešla.
Klavírním skladbám se pak věnují i další dva projekty vydávající na Erased Tapes – za repetitivní vážnohudební motivy schované v atmosférických ambientních plochách cenění A Winged Wictory For the Sullen a citlivý klavírista Nils Frahm.
Ólafur Arnalds + Nils Frahm + A Winged Victory For the Sullen, 9. října, Praha – Palác Akropolis, 280 korun v předprodeji (340 na místě)
