Proč ctíme osmdesátiletého Karla Gotta? Je symbolem, s Čechy se radoval i chyboval

Josef Vlček Josef Vlček
11. 7. 2019 15:48
Za skoro šedesát let pěvecké kariéry Karla Gotta se v Česku vystřídalo generací zpěváků. Většina z nich skončila v zapomnění. V této změti jmen působí Gott jako stálice, na jejíž věhlas nemají vliv věk ani změny režimu. Podobně jako když bylo osmdesát Sinatrovi a hrdě se k němu přihlásili mladí U2, teď se ke Gottovi hlásí Marek Ztracený nebo Richard Krajčo. Čím stále vzbuzuje obdiv?
Karel Gott (vpravo) a Karel Kryl na balkonu Melantrichu na Václavském náměstí při demonstraci 4. prosince 1989 zazpívali státní hymnu.
Karel Gott a Karel Kryl zpívají hymnu 4. prosince 1989 na Václavském náměstí. | Video: Československá televize

Politik

Karel Gott nikdy neměl image světoběžníka. Přes světový úspěch nepřestal být občanem této země. Snášel s ní dobré i zlé, radoval se s námi, stejně tak s námi chyboval. Byl jedním ze symbolů obrodného procesu v roce 1968, když zpíval Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi ráj. Pak řečnil na jedné z desítek podnikových schůzí, které se za bolševika všude děly nejméně jednou za půl roku, ale zrovna tahle se později přejmenovala na Antichartu.

Pak to ale zase byl Karel Gott, kdo jako nejpopulárnější osobnost své doby vystoupil v listopadu 1989, kdy ještě zdaleka nebylo rozhodnuto, na Václavském náměstí a spolu s Karlem Krylem zazpíval hymnu.

Václav Havel dobře věděl, proč ty dva dal dohromady. Symbolika dueta přemluvila i nepřemluvené. A byť je tento moment občas dehonestován, možná byl vrcholem sametové revoluce a rozhodl o změně režimu.

 

Právě se děje

Další zprávy