Na začátku seriálu Hospody se nevzdáme jsme vám slíbili, že prozkoumáme hospody, kam to lidi táhne. Trápilo nás, že Češi raději než v hospodě pijí pivo doma a tradiční hospodská kultura, jak jsme ji léta znali, je na ústupu.
Při našem putování jsme zavítali do malebných putyk i vyhlášených hospod po celém Česku (a kousku zahraničí) a snažili jsme se zjistit, proč má smysl do nich pořád chodit. A proč se jich místní nevzdají.
V Nezamyslicích jsme potkali hostinského, který je zároveň šéfem fotbalistů, starostou a hlavně excelentním kuchařem. A to je mu teprve 74. „No je to blázen,“ říká o něm manželka s úsměvem na rtech. Na sídlišti v Ostravě jsme našli překvapivou hospodu, kde dva sympaťáci nabídli svým hostům během dvou let 750 druhů piv.
Rozjetá barohospoda Mikulka v centru Jihlavy zase spojuje generace. Vedou ji dva spolužáci ze základky, kteří se o vás postarají, i když je už všude jinde zavřeno. Výbornou gulášovku si tam užijete klidně i ve čtyři ráno. Minimálně do čtyř do rána o vás budou pečovat i v Klubu Újezd, prvním českém soukromém klubu, kde se paří dodnes.
Na Luční boudě v Krkonoších se mohou hosté svlažit půllitrem z domácího pivovaru, nebo se v pivu klidně i vykoupat, nabízejí tam tradiční pivní lázeň. Vyhlášená českobudějovická hospoda Masné krámy je zase rájem pro štamgasty. Každoročně pro ně pořádají jako poděkování speciální den, kdy pijí pivo za prvorepublikové ceny. Nebo si mohou nachmelit vlastní várku, kterou si za čas jenom oni sami vypijí.
V jediné zahraniční zastávce (i když s českými kořeny) si zase návštěvníci mohou užít orosený půllitr pod širým nebem na největší zahrádce v Evropě. Vídeňský Schweizerhaus je i přes svou velikost oázou klidu, kde na pivo nikdy nečekáte déle než dvě minuty a na pečené koleno si počkáte minut maximálně pět.
Hospoda se pozná podle hostinského
Kategorií samou pro sebe je pak legendární Hospoda U Hrocha na pražské Malé Straně. Do ní když vejdete, jako byste cestovali zpátky v čase. Wifinu ani pomeranče v mušlích tam nečekejte, je to začouzená putyka, která si na nic nehraje. Na nic si nehraje ani paní Jana, která provozuje hospodu uprostřed psárských lesů. „Na takovéto hospodě nezbohatnete. Je tady ale krásná směsice lidí, kteří mě naplňují a já asi naplňuji je,“ říká žena, která srší až mateřskou láskou ke svým hostům.
A co jsme při našem putování zjistili? Všech devět podniků, kde jsme pojedli a popili, spojuje ohromný elán a nadšení lidí, kteří je provozují. Ono je nakonec vlastně docela jedno, kvůli čemu do hospody jdete: jestli kvůli pivu, jídlu, holkám, anebo kámošům. Nejvíc záleží na tom, kdo a jak se tam o vás postará. A jak poznat podnik s dobrým hospodským? Jednoduše: Hospoda, která má dobrého hostinského, je málokdy prázdná.
Tento článek je součástí speciálního projektu Hospody se nevzdáme, který je sponzorovaný společností Budějovický Budvar. Ten můžete sledovat na stránce projektu nebo na sociálních sítích Instagram a Facebook.
