Už je to deset let, co se na HBO objevil Temný případ, v originále True Detective. Woody Harrelson a Matthew McConaughey v něm projížděli podmáčenou krajinou americké Louisiany, o které se nejčastěji psalo v souvislosti s chudobou nebo hurikánem Katrina, a jejich pátrání po vrahovi přezdívaném Žlutý král vedlo stezkou lemovanou okultními předměty ze špinavých klacíků. Policista hraný Harrelsonem sám sebe popsal jako "obyčejného chlapa s velkým pérem", zatímco McConaugheyho postava připomínala studenta prvního ročníku filozofie, který se zhlédl v nihilismu.
Notná část diváků kvůli rozesetým zlověstným symbolům počítala s tím, že závěr vygraduje v opulentní mystický horor. První sezona ale skončila tak, jak začala - jako temný i nadějeplný, mnohdy vtipný příběh o dvou parťácích, jimž případ protnul životy v kritických momentech, kdy se měnil jejich kurz.
Seriál byl tak dobře napsaný, zrežírovaný a atraktivní jak vizuálním zpracováním, tak zdánlivým překračováním hranic mezi běžnou detektivkou a čímsi "víc", že k obrazovce přitáhl i některé diváky, které kvalitnější televizní tvorba dřív nezajímala. Stal se jednou z nejvlivnějších inspirací dnešních krimi a milníkem pro HBO i konkurenci.
Kromě scenáristy a romanopisce Nica Pizzolatta na tom měl velký podíl v té době už známý režisér všech epizod Cary Joji Fukunaga. Dokázal oscilovat mezi až dokumentárním pocitem - například když se McConaugheyho hrdina ve čtvrtém díle vypravil v přestrojení mezi členy narkogangů - a pomalým filozofováním uprostřed krajiny vytěžené ku prospěchu jiných amerických států. Své udělala i přítomnost filmových hvězd. V roce 2014 ještě nebylo běžné, aby "áčkoví" herci stáli o role v televizních seriálech.
Macho fantazie a ženská síla
Jednu z naprostého minima ostrých recenzí napsala držitelka Pulitzerovy ceny, televizní kritička Emily Nussbaum. V článku nazvaném Cool Story, Bro uvedla, že příběh zavání "macho nesmysly". Postavu Matthewa McConaugheyho nazvala diváckým fetišem a upozornila na to, jak seriál znázorňuje ženy, často pouze coby zmučená těla, která mohou hrdinové svým počínáním heroicky pomstít.
Nic Pizzolatto nechtěl být za povrchního machistu. Na kritiku zjevně odpověděl hned ve druhé sezoně se sloganem "Špatní muži - tvrdé ženy", když jednou z hlavních postav udělal policistku hranou Rachel McAdams. Pokračování ale skončilo jako propadák: chybělo téměř vše, co fungovalo v "jedničce".
Třetí sezona znovu prokázala autorovy vypravěčské schopnosti. Detektiv hraný Mahershalou Alim byl veteránem z války ve Vietnamu a v jedné z časových linek trpěl ztrátou paměti i halucinacemi. Prostřednictvím nespolehlivého, rozvzpomínajícího se hrdiny seriál znovu rozmazával hranice mezi realitou a jejími odrazy v děsivých světech, které ji hrozí pohltit. Protagonistu tentokrát doplňovala manželka, autorka knihy o vyšetřovaném případu. Tou dobou už ale značka Temný případ potřebovala větší hit, aby přilákala diváky zpět. A tím je teprve nynější čtvrtá sezona, kterou téměř celou napsala i režírovala mexická filmařka Issa López.
Novinka s podtitulem Noční krajina se opět odehrává v bezvýchodném světě, akorát jej nahlíží zcela jinou perspektivou. Znovu předkládá mnohovrstevnatý příběh o pracovním partnerství a přátelství, hlubokou temnotu však vyvažuje humorem a tentokrát i velkou porcí laskavosti. Zločin vyšetřují dvě ženy a hororové prvky slouží také k tomu, abychom hlouběji viděli do samotných hrdinek.
Sílu scénáře znovu dorovnává a pozvedává vizuální zpracování - tentokrát se nacházíme v aljašské polární temnotě, již pouze tu a tam prořízne proud světla.
Sousoší zmrzlých mrtvol
Na začátku se ocitáme ve fiktivním, zhruba třicetitisícovém městě Ennis. Už léta se tu střetávají zájmy důlní společnosti, zaměstnávající polovinu místních, a původních obyvatel, kteří protestují proti drancování životního prostředí. Jsme za polárním kruhem, je 17. prosince a začíná období polární noci - dva měsíce bez slunce.
Všech následujících šest epizod se po Aljašce budeme pohybovat částečně v osvětleném městě a jeho klaustrofobních interiérech, nebo v temné ledové krajině osvětlované reflektory aut či svítilnami. Díky kameře Floriana Hoffmeistera, který natočil film Tár nebo seriál The Terror, vždy vidíme to, co potřebujeme. Ostré proudy světla pomáhají vyprávět příběh a vymezují prostor, v němž jeden krok do temnoty znamená odchod do jiného světa.
Navzdory této hranici v seriálu živí a mrtví koexistují, jak naznačuje už první epizoda. Za nevyjasněných okolností zmizí vědci z místní výzkumné stanice a pár dnů nato jsou nalezeni v podivných pózách, zmrzlí v otevřené krajině. Zvláštnost případu upoutá místní policejní velitelku Liz Danvers hranou jednašedesátiletou Jodie Foster, stále zřejmě nejznámější díky filmům Taxikář a Mlčení jehňátek. Její hrdinka je ranařka, která se snaží veškerá špatná tušení i pocity odhánět a zakrývat vtípky nebo siláckým chováním. Dokonale ji vyvažuje druhá policistka Evangeline Navarro ztvárněná u nás neznámou, ale naprosto úžasnou Kali Reis, jejíž minimalisticky intenzivní projev je hlavní emocionální kotvou seriálu.
Evangeline vypozoruje souvislost kauzy s několik let starou nevyjasněnou vraždou environmentální aktivistky. Navzdory počáteční nedůvěře někdejší parťačky znovu utvoří tým.
Obě přitom při vyšetřování, jako všichni "praví detektivové" z tohoto seriálu, bojují s vlastními démony. Zatímco Liz je vší silou vytěsňuje, Evangeline na ty své jen nemá dost času. Většina jejích starostí se týká mladší sestry, ještě akutněji ohrožené stejnými traumaty, která drží v tenzi i policistku.
Světlo versus temnota
Režisérce Isse López se daří dávkovat informace a udržovat nás napjaté. Zároveň je dostatečně originální, aby byla do poslední chvíle napřed a publikum nic zbytečně rychle neuhodlo.
Ještě lehčeji a invenčněji autorka balancuje realismus s nadpřirozenou rovinou. Tu nechává existovat způsobem, jenž dovoluje vybrat si, kolik významu jí přisoudíme. Můžeme ji chápat jen coby vyjádření emocionálních stavů policistek. Anebo jako něco víc. V každém případě tentokrát není pouze vějičkou na diváky a ornamentem bez hlubšího opodstatnění. Mexická filmařka, která momentálně spolupracuje s režisérem Guillermem del Torem nebo producentem Jasonem Blumem, tedy mistry současného hororu, zúročila letité zkušenosti s tímto žánrem.
I tentokrát jsou v seriálu rozmístěné varovné symboly, opět zaznívá oblíbená věta "čas je placatý kruh" z první řady. Na ni v závěru také odkazuje, když Liz vyslýchají federální policisté - podobně jako dřív hrdiny Woodyho Harrelsona a Matthewa McConaugheyho.
Stejně jako před deseti lety případ tvoří atraktivní kulisu k zamyšlení o smrti a vůli žít na prokletém místě odsouzeném k temnotě. Zatímco Nic Pizzolatto vyprávěl o příliš chybujícím hrdinovi a jeho příteli, který temnotu nahlédl kvůli neštěstí ve vlastní rodině, až v jejím nejtemnějším koutu našel naději, Issa López oba póly sbližuje komplikovaněji.
Ve "čtyřce" už nejde o souboj světla a temnoty uvnitř postav. Ženské charaktery definuje i jejich zodpovědnost za jiné, blízké osoby. A tak je ti, kteří hranice překročili, přivádějí do hluboké tmy. Se světlem někdy bolestivě, někdy konejšivě existující v těsném propojení. Jak na závěr poznamená Liz Danvers: "Tady jste v Ennis, odsud nikdy nikdo neodejde."
Seriál kromě popisu pátrání dvou policistek vytváří hutnou vrstvu, do níž si lze promítnout vlastní zkušenosti se ztrátou blízkých nebo nestabilitou duševního zdraví. Může to být silný katarzní zážitek.
Skvělé, ale krátké
Snad jedinou chybou Noční krajiny, která bude bezpochyby figurovat na horních příčkách žebříčků toho nejlepšího z roku 2024, je nedostatečná délka. Na rozdíl od předchozích sezon má pouze šest epizod místo osmi. A je to znát. Vyprávění by další dva díly potřebovalo, aby některé postavy získaly větší opodstatnění, jako Rose skvěle hraná Fionou Shaw, nebo větší plasticitu, což je případ Liziny adoptované dcery v podání Isabelly Star LaBlanc.
I mladý policista Peter ztvárněný Finnem Bennettem by zasloužil víc prostoru. Čas chybí také v závěru pro hlubší prožití trochu uspěchaně vyprávěného konce.
Přesto bude novinka i soudě dle prvních recenzí velmi úspěšná, nepochybně také proto, že je překvapivě vtipná. Mimoděk odpovídá na aktuální otázku, zda existuje něco jako korektní humor. Seriál z větší části obsazený ženami, které řídí město Ennis, projevuje empatii a citlivost vůči menšinám, nikdy nevtipkuje na účet slabších, a přesto mnohdy rozesměje dialogy i situačním humorem.
Scény odehrávající se na Aljašce štáb natáčel na Islandu. Obsazením herečky s domorodými kořeny Isabelly Star LaBlanc, profesionální boxerky Kali Reis nebo grónské básnířky a aktivistky Aky Niviâny se Temný případ IV řadí k několika málo projektům, v nichž figurují původní obyvatelé USA - poté, co pozornost tímto směrem strhly film Zabijáci rozkvetlého měsíce nebo skvělý komediální seriál Reservation Dogs.
Zatímco třeba série Yellowstone s hercem Kevinem Costnerem byla za to, jak vylíčila domorodé obyvatele, kritizována, Noční krajina dokáže pracovat s významem jejich kultury. A na závěr nás v tomto ohledu čeká i jeden velký zvrat.
Nový začátek
Kvůli loňské stávce hollywoodských scenáristů a herců se teď předpokládá brzký útlum v oblasti kvalitních seriálů, nejen proto je čtvrtá řada Temného případu příjemným překvapením. Někteří insideři televizního byznysu očekávají pokles kvality také v důsledku dalších faktorů, jako je například tlak na kvantitu. HBO hned zkraje roku naznačuje, že se možná nebude chtít nechat tak úplně strhnout.
Zároveň ukazuje, jak ve světě streamovacího byznysu invenčně pracovat s již existujícími šablonami. Isse López jednu z těch nejoblíbenějších nejen resuscitovala, ale ještě prohloubila.
Seriál
Temný případ: Noční krajina
Režie: Issa López
První díl uvede HBO Max v neděli večer.
