Praha - Dvě malé satisfakce festivalovým návštěvníkům přinese koncertní dění v Česku během následujícího týdne. Omezená kapacita sálu plynojemu zabránila některým fanouškům ve zhlédnutí koncertu trumpetisty Ibrahima Maaloufa na Colours. Ničivá bouře na Rock for People zase zrušila vystoupení hardcorových inovátorů Refused, jejichž aktuální reunionové turné by mohlo být na delší dobu poslední.
Kromě toho se v Praze ukáží také orchestry pokračující v odkazu dvou klíčových osobností amerického jazzu - průkopníka hudebních cest do vesmírů Sun Raa a klasika swingového věku Dukea Ellingtona.
Tip týdne: Kosmický trip se Sun Ra Arkestra
Hudební revolucionář a Sun Ra hudbu bral jako stroj cestování po vesmíru. Sám sebe dokonce prohlašoval za mimozemšťana, který na Zemi přišel ze Saturnu. „Nikdy jsem nechtěl být součástí planety Země, jsem z jiné dimenze - a na zemi jsem, protože lidé mě tu potřebují," říkával.
A se svým avantgardním free jazzem živě působil opravdu jako z jiného světa. Zatímco hráči jiných big-bandů stáli přikovaní k zemi a očima viseli na notových pultech, Sun Ra se svými hudebníky neustále komunikoval, a byl tak průkopníkem svobodné, ale organické improvizace. Kde se jazzmani snažili vypadat seriózně a vystupovali v sakách, Sun Ra na sebe navlékal podivné lesklé hábity ovlivněné staroegyptskými róbami.
Jako jeden z prvních používal syntetizátory, desky pak vydával na vlastním nezávislém labelu pojmenovaném jak jinak než Saturn. V jazzu se tak řadí k nejvýznamnějším inovátorům po bok Cecila Taylora, Ornettea Colemana nebo Johna Coltranea.
V dnešním souboru Sun Ra Arkestra, který ve vesmírné filosofii pokračuje i přes Sun Raovu smrt v roce 1993, působí řada jeho dlouhodobých spolupracovníků a vede jej Marshall Allen, jenž byl po desetiletí vedoucím dechové sekce Arkestra.
Repertoár tvoří vedle skladeb Hermana Poole Blounta, jak znělo civilní jméno Sun Raa, také nové kompozice členů souboru.
Sun Ra Arkestra, 26. září, Praha - Palác Akropolis, 460 korun v předprodeji (510 na místě)
Možná poslední český koncert Refused
Nejprve zmeškali let na Rock for People a následně šance na jejich opožděné vystoupení na největším českém festivalu rozmetala silná bouře. Letos vzkříšení inovátoři hardcorového žánru však dostali pravděpodobně poslední pokus na český koncert, jenž se uskuteční 30. září v Lucerna Music Baru.
Po aktuálním turné to totiž letos dočasně obnovená kapela hodlá znovu zabalit. Jednotliví členové se vrací ke svým civilním povoláním a nadále chtějí vystupovat už jen příležitostně.
Existence původních Refused trvala pouhých šest let, od roku 1992 do roku 1998, ovšem i za relativně krátkou dobu si skupina vydobyla status jedné z nejprogresivnějších v žánru. Jako jedni z prvních na přímočarý harcore základ začali roubovat elektroniku, čímž tehdy jinak konzervativnímu žánru dali možnost dále se vyvíjet.
Spolu s Fugazi, Glassjaw, Drive Like Jehu, Unwound, Jawbox nebo At The Drive-In jsou tak považováni za základní kameny post-hardcoru, který dnes bujně rozvíjí především nevybouřená americká mládež.
Refused, 30. září, Praha - Lucerna Music Bar, 370 korun (s celofestivalovým náramkem Rock for People 185 korun)
Dědictví americké hudby s orchestrem Dukea Ellingtona
Duke Ellington se řadí k nejvýznamnějším jazzovým skladatelům vůbec, sám však o své práci hovořil prostě jako o americké hudbě. Právě z ní totiž vždy vycházel a od čtyřicátých let světu imponoval kombinací hudby kabaretních minstrel shows, ragtimu, blues, swingu a Amerikou osvojenou tradicí evropské tvorby. Uznávaný jazzový kritik Martin T. Williams o něm kdysi napsal: „Žil dostatečně dlouho, aby sám o sobě slyšel jako o jednom z nejlepších skladatelů. A od jeho smrti v roce 1974 se stalo zvykem, že společně s Charlesem Ivesem bývá jmenován jako vůbec nejlepší skladatel, jakého jsme v Americe měli, nehledě na žánr."
Jediný jeho oficiální big band, Duke Ellington Orchestra, má dnes na kontě přes 70 let hraní a od smrti Dukea se jeho vedení dědí. Nejprve se jej ujal syn Mercer, nyní mu šéfuje vnuk Paul. Někteří členové v něm přitom působí už více než 20 let a ostatní byli vybráni na základě svých dlouholetých profesních zkušeností.
Kromě nejznámějších melodií jako Take The A Train, Mood Indigo, Satin Doll nebo Caravan je součástí repertoáru také třeba The Eighth Veil s Kevinem Bryanem na trubku nebo výňatky z některých Ellingtonových suit.
Orchestr v pátek 28. září přijíždí do Velkého sálu Lucerny v náhradním termínu svého původně jarního evropského turné. O den dříve se ansámbl zastaví v Bratislavě.
Duke Ellington Orchestra, 28. září, Praha - Velký sál Lucerny, 850 až 2 200 korun (záleží na kategorii)
Ibrahim Maalouf na střetu arabského a západního světa
Libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf je do jisté míry podobným případem jako Refused, tedy festivalovým interpretem, z jehož vystoupení někteří fanoušci nic moc neměli. Kvůli omezené kapacitě v budově plynojemu jej totiž na letošním ročníku Colours of Ostrava mohlo spatřit „jen" patnáct set lidí a zbylí zájemci museli čekat, zda se pro ně náhodou neuvolní místo v sálu.
V Maaloufově jazzové tvorbě se střetává hudební tradice západního a východního světa - arabské stupnice se potkávají s klasikou, rockem, elektronikou i hip hopem. „Hudba není něco, co existuje, je to něco, co teprve vzniká. Bez pravidel, omezení, hranic," komentuje uprchlík z válečného Bejrútu, dnes žijící v Paříži, vlastní produkci.
Maalouf přitom pokračuje ve směřování, jejž vytyčil už jeho otec Nassim. Ten byl také klasickým trumpetistou, svůj nástroj však opatřil čtvrtým pístem, aby lépe vyhovoval potřebám arabské hudby odlišné od evropských durových a mollových stupnic.
V minulosti hudební spolupracoval třeba s Elvisem Costellem, Stingem, Salifem Keitou, Amadou & Mariam nebo Erikem Truffazem.
Ibrahim Maalouf, 2. října, Praha - Palác Akropolis, 460 korun v předprodeji (510 na místě)
