Praha - Seattleská kapela Pearl Jam, poslední představitelé tamní grungové scény, se po šesti letech znovu představí českým fanouškům. Jejich čtvrté vystoupení v České republice uvidí v pondělí 2. července návštěvníci pražské O2 Arény.
Nejúspěšnější skupina, jež vzešla ze seattleské grunge revoluce devadesátých let, v začátcích složitě řešila, jak hrát rock pro masy a nezaprodat se ideálům. Po letech statut stadiónových hvězd přijali a alespoň se snažili vytěžit z něho pro sebe a své fanoušky maximum. Zcela v souladu s touto filosofií měli šanci získat nejlepší místa členové jejich fanklubu Ten Club, pro něž se předprodej otevřel již 10. ledna. Teprve po nich na řadu přišli ostatní a místa na stání zmizela už po pár týdnech prodeje. Nyní už jsou k dispozici pouze vstupenky na sezení, pochopitelně na nepříliš lukrativních místech po stranách pódia. Poslední lístky by měly být k dispozici v den koncertu na pokladnách O2 areny. Jejich cena začíná na 1 190 korunách.
Pearl Jam se při posledním evropském turné před dvěma lety Praze vyhnuli. Zatím poslední český koncert odehrála americká kapela v září 2006 v Sazka Aréně. Stejně jako z předchozí návštěvy v roce 2000 zůstal fanouškům na památku tzv. oficiální bootleg - koncertní album, které se dalo koupit na internetu v digitálním formátu.
Pearl Jam vloni oslavili dvacáté výročí svého debutového a zároveň průlomového alba Ten. Kromě luxusní reedice desky připomněl výročí i dokument Twenty režiséra Camerona Crowea (Vanilkové nebe, Na pokraji slávy, Jerry Maguire), který měl paralelní premiéru ve skoro pětistovce kinosálů po celém světě.
Kapela se na něm nechala zvěčnit převážně na nekonečných štacích, čímž světu přiznávali, že jejich hlavní hudební život probíhá ne ve studiu, ale na koncertech, kde dochází k magickému průniku jejich rockových chórů a kolektivní euforie oddaných fanoušků, na něž se můžou za všech okolností už dvacet let spolehnout. K filmu vyšel také soundtrack s bonusovým kompaktem plným dosud nevydaných rarit. Dalším příspěvkem k oslavě byla kniha rekapitulující dosavadní kariéru kapely měsíc po měsíci.
Jediní přeživší grungové horečky
Kořeny Pearl Jam sahají až do konce 80. let, kdy se Stone Gossard a Jeff Ament potkali ve skupině Green River a následně pomáhali založit kultovní seattleskou bandu Mother Love Bone. Po smrti zpěváka Andrew Wooda si pak padli do noty s kytaristou Mikem McCreadym.
Hledání frontmana pro novou skupinu ukončilo setkání s pumpařem Eddie Vedderem, který se krátce předtím přestěhoval na chladný severozápad ze slunného San Diega. Dva roky poté, co se jádro kapely poprvé vidělo, se už jejich debut. Ten se mohl chlubit první platinovou deskou za milion prodaných kusů a Pearl Jam se stali společně s Nirvanou vlajkovou lodí grunge-rockové revoluce první poloviny devadesátých let.
Nirvana chtěla rock odstřihnout od vyprázdněné stadiónové pózy hair metalu, Pearl Jam možná v počátcích bojovali stejnou válku - ale od chvíle, kdy rádia začala hrát jejich opusy náctiletého odcizení Alive, Even Flow nebo Once, bylo všem jasné, že míří k masovému zbožštění, které se jim tak hnusilo.
Čtěte také:
Eddie Vedder válčí se svou rockovou hvězdou už 20 let
Backspacer: Pearl Jam načrtli skicu vlastní spokojenosti
Cesta k masovému úspěchu byla zpočátku trnitá. Hudební tisk je viděl jen jako korporátní odpověď na úspěch Nirvany. Pearl Jam skutečně vydávali pod velkou společností Epic/Sony, nicméně Ten vyšlo měsíc před Nevermind. I Cobain nejprve Pearl Jam odsoudil jako „zaprodance alternativního rocku" a svým konkurentům vyčetl, že jejich kytary zní příliš tradičně.
Ačkoliv se s Vedderem brzy na to zkamarádil, měl vlastně pravdu. Obě kapely ze Seattle byly stereotypně řazeny do stejného „grunge" pytle, jejich hudba vycházela z odlišných zdrojů. Zatímco Nirvana opisovala riffy z punkového undergroundu od kapel jako Black Flag, Pearl Jam vyznávali konzervativnější rockové hodnoty sedmdesátých let zakořeněné v blues; jejich hrdiny byli Neil Young a The Who.
Generační mluvčí Vedder
Vedder ke své slávě nejprve přistupoval váhavě a vysílal signály, že nebude dělat kompromisy běžné v hudebním průmyslu. Pearl Jam odmítli vydat na singlu jasný hit, baladu Black - s vysvětlením, že píseň je příliš křehká na to, aby ji posluchačům věčným omíláním zhnusila rádia. K druhé desce navíc nenatočili videoklip, aby upozornili na zhoubnost vlivu MTV na hudbu. Jenže fanoušci si svého hrdinu našli i bez marketingu.
„Vedder je něco jako starší bratr, který nabízí své vůdcovství, podporu a útěchu stádu mládežníků od dvaceti do třiceti, kterým chybí v životě cíl. Cobain je naproti tomu svojí slávou zahanben do to míry, že nemá vůbec zájem navazovat s fanoušky nějaký vztah. Což je důvod, proč na pódiu skoro nemluví," popisoval v roce 1993 v časopise Melody Maker rozdíl mezi oběma kapelami publicista Simon Reynolds.
A o chvíli později v článku dodává: „Vedder je rocková hvězda v tom nejtradičnějším smyslu. Vede válku sám se sebou, ale svůj boj narozdíl od Cobaina odmítá vzdát."
Budoucnost mu dala za pravdu. Zatímco Cobain leží už sedmnáct let na seattleském hřbitově, Pearl Jam za dvě dekády svedli válku s nenažraným monopolem na prodej koncertních lístků Ticketmaster (neúspěšnou), prezidentem Bushem (neúspěšnou) i svojí nahrávací společností (úspěšnou).
Své fanoušky sami rozmazlují oficiálními záznamy drtivé většiny koncertů, které odehrají. Právě tyto "oficiální bootlegy" pomohly transformovat Pearl Jam za poslední dekádu v pojízdný koncertní kult ve stylu Grateful Dead. Živé nahrávky vzešly právě i z posledních dvou českých zastávek dnes už kultovní kapely, jejíž koncerty jsou pro fanoušky něco jako rockové mše. Vedder při nich stále mluví za svou generaci, která už na postpubertální odcizení spíše nostalgicky vzpomíná, než aby je ventilovala.
Slávu poslední přeživší kapely z grunge éry nezadusily ani průměrné desky. Tři roky starý Backspacer vydaný na jejich vlastní značce Monkeywrench debutoval na čele amerického žebříčku. Byl to důkaz, že Pearl Jam se svojí fanarmádou „jamies" ideálně zapadají do éry, v níž se hudba znovu stává komunitní záležitostí.
V roli předskokanů se představí americká punková kapela X, jejíž pěvačkou je Exene Cervenka, jejíž jméno prozrazuje český původ. Vedle působení v kapele X se stala známou díky desetiletému manželství s hercem Viggem Mortensenem, představitelem Aragorna v Pánu prstenů.
