Recenze: Kupujete zoo? Hlavně s dobrou náladou

Tomáš Stejskal
16. 4. 2012 15:55
Koupili jsme zoo chce bavit celou rodinu, ovšem bez děje
Foto: Bontonfilm

Recenze - Filmy podle skutečné události jaksi automaticky získávají punc autentičnosti. Bez ohledu na to, čeho jsme na plátně svědky, máme mnohdy tendenci přijímat prezentované události shovívavěji, a omlouvat tak nedostatky právě ukotvením příběhu v realitě, která ale může přinést i neuvěřitelné věci.

Koupili jsme zoo vychází ze stejnojmenné knihy, jejíž autor Benjamin Mee zakusil vše v ní popsané na vlastní kůži. Jeho příběh k dramatizaci doslova svádí. Vypráví o rodině, která se přestěhovala z jihu Francie do Británie, kde koupila pozemek i s chátrající zoo a musela se vyrovnat nejen s finanční nepřízní, která provázela snahu o znovuotevření zahrady, ale též se smrtí Benjaminovy ženy Katherine. Cameron Crowe přesadil příběh do Kalifornie a pojal ho jako rodinný „feel-good" snímek.

Foto: Bontonfilm

Crowe se vždy s romanticky laděnými filmy pohyboval na hraně mezi autorskou výpovědí a tvorbou, která dokáže nadchnout masy. Jeho osobité romance vznikaly výhradně podle vlastních scénářů a vždy stály převážně na postavách. Kupříkladu raný film Singles (1992) epizodickým způsobem vyprávění a nešablonovitým vykreslením hrdinů připomínal spíše americké nezávislé filmy než běžné hollywoodské romance. Poslední Croweovy tituly - Vanilkové nebe (2001), remake španělského filmu Abre los ojos, a Elizabethtown (2005) - však zdaleka nepůsobily tak přesvědčivě, byť neskrývaly velké ambice.

Cosi tu čpí. A výběhy to nejsou

Nyní se Crowe vrací po sedmileté pauze s filmem, který naopak nepokrytě cílí na celou rodinu a odlehčený hravý tón je cítit už v titulkové sekvenci, kde Benjamin v podání nezvykle taťkovského Matta Damona popisuje své zaměstnání novináře a dobrodruha. Poprvé není scénář Crowovým výhradním dílem, na adaptaci knižní předlohy spolupracoval s Aline Brosh McKennovou, podepsanou mimo jiné pod komedií Ďábel nosí Pradu. A jakkoli se Crowovi povedl výběr hlavních představitelů a stále umí vytvořit přesvědčivé i nápadité situace a pracovat s detaily, brzy z jeho novinky začne čpět cosi nepříjemného. A tento zápach nepochází ze zvířecích výběhů.

Foto: Bontonfilm

Postupně totiž vyvstává víc a víc scenáristická nedotaženost. Ve filmu se objevuje množství závažných témat: zpřetrhání starých vazeb a získávání nových, vyrovnávání se smrtí blízkého, konfliktní vztah otce se synem či Benjaminův vztah ke Kelly, šéfce celého „zoo týmu" (Scarlett Johansson), kterému nyní jakožto majitel musí velet i čelit. Zároveň je však vidět, že jedinou plastičtější postavou je tu Benjamin. Dříve se Crowovi dařilo zabydlet filmy množstvím postav a i drobnějším rolím vdechnout přesvědčivost, nyní to leckdy neplatí ani u těch větších či hlavních. Figurky zaměstnanců zoo mají působit jako správný tým, na hraně karikatury však většinou pouze plní klišé dětských či rodinných filmů o bodrých kumpánech, z nichž sálá naráz drsnost i dobrota.

Stejně nevyvážená je i hudba, pod níž je podepsán Jónsi z kapely Sigur Ros. Jedna z hlavních atmosférotvorných složek filmu v jednotlivostech funguje, snad až příliš nakažlivě funguje. Ale originální Jónsiho skladby se nesourodě mísí s popem minulých dekád - od Neila Younga po Boba Dylana. Podobně jako se na obecnější rovině předstíraná závažnost prolíná s cukrkandlovou rodinnou náladou, v níž všichni táhnou za jeden provaz. Časy snímku Singles, v němž dobová grungeová hudba ze Seattlu, kde se film odehrává, působí chytlavě, ale též autenticky, jsou už dávno pryč.

Foto: Bontonfilm

Neobyčejní lidé a karikatury bez děje

Nejhorší ovšem je, že v celém filmu se vlastně vůbec nic neděje. Zní to po předchozím výčtu motivů podivně, ale zárodky konfliktů se vyřeší rychleji, než pořádně začnou, a centrální dějový problém - zprovoznit a znovu otevřít zoo - je vlastně jen otázkou peněz. Film sice sugeruje, že pojednává o obyčejných lidech, a Benjamin vypadá jako chlapík z davu. Jenže takoví lidé běžně nekupují zoo a hlavně obvykle nenarazí v příhodný okamžik na tajné úspory od prozíravých mrtvých manželek v momentě, kdy jde do tuhého a na malý moment se zdá, že by náklady na provoz a opravy přeci jen mohly způsobit potíže.

A protože skutečný život tu není schopen vytvořit opravdová dramata, která by hýbala dějem, je třeba sáhnout po osvědčené žánrové zbrani: po padouchovi. Zákeřný inspektor, v jehož moci je osud celé zoo, také nemá ke karikatuře daleko. A tak celý film jen čekáme, jestli hrdinové vykonají vše, aby uspokojili toto zosobněné zlo vybavené výsuvným metrem, pomstychtivostí a záškodnickou povahou. A v mezičasech se musí vyřešit všechny pošramocené osobní vazby.

Vykonstruovanost celé zápletky je dobře vidět na odlišnosti adaptace oproti knižní předloze. Zatímco v knize, potažmo ve skutečnosti, rodina zoo koupila ještě za Katherinina života (vlastně to byl její nápad), zde jde o Benjaminovu poněkud sobeckou snahu začít stěhováním nový život. Uměle se tak vytváří dramatická situace, která posléze vede k rozkmotření se synem, a tím i dojem, že ve filmu jde o velká témata. A přitom jediným tématem je tu intenzita emocí, kterou lze z diváků vyždímat. Ne vždy vyděračským způsobem, některé scény - obzvlášť se zvířaty - působí poměrně nenuceně. Ale hlavní dojem z filmu je neurčitý pocit čehosi hezkého.

Mrzí to hlavně proto, že snímek jednou nohou stojí v jezeře silných motivů, s nimiž se však hlouběji nepracuje. Podobně jako vážněji a nezávisleji se tvářící Děti moje, jeden z nejpřeceňovanějších filmů loňska. Nejen motivem umírání, akcentováním otcovské role a exotickým prostředím jsou si tyto filmy podobné. Podobné jsou i základním fíglem, který využívají: maskují režijní zručností všechny ostatní vady na kráse. Děti moje to zvládly na jedničku, tedy na Oscara za scénář.

Srovnání je ale na místě i v mnohem obecnější rovině. Poukazuje totiž nepřímo na krizi amerického autorského filmu. Cameron Crowe podobně jako v počátcích kariéry - byť nyní s filmem pro celou rodinu - stojí až nebezpečně blízko nezávislé tvorbě, kterou v jistém ohledu reprezentuje Alexander Payne, tvůrce Dětí. Předchozí mírně nadsazená věta však nevyzdvihuje Crowův návrat do formy. Poukazuje pouze na asimilaci většiny nezávislé tvorby do mainstreamové zábavy. Mezi oscarovým dramatem a rodinným snímkem, kde vše dobře dopadne, není principiální rozdíl. Liší se pouze v sofistikovanosti způsobu, kterým si hrají na velká témata. Nejdůležitější ale zůstává u obou dobrá nálada.

Koupili jsme zoo
We Bought a Zoo
Žánr: Komedie, Rodinný
Režie: Cameron Crowe
Obsazení: Matt Damon, Scarlett Johansson, Thomas Haden Church, Colin Ford, Maggie Elizabeth Jones, Angus Macfadyen, Elle Fanning, Patrick Fugit, John Michael Higgins, Carla Gallo, Stephanie Szostak, Kym Whitley, Peter Riegert, Desi Lydic, Benjamin Mee, Lily Rains
Délka: 124 minut
Premiéra ČR: 12.04.2012
 

Právě se děje

Další zprávy