Rozhovor - Pokud máte po krk obřích, odlidštěných hudebních přehlídek a chcete zkusit nějaký intimnější festival, pak vhodnou alternativou je třeba Beseda u Bigbítu, jejíž dvacátý ročník se koná tento víkend v Tasově u Veselí na Moravě.
V dvoudenním programu se představí na čtyřicet hudebních těles ze sedmi zemí. Mezi nimi třeba britské instrumentální math-rockové trio Three Trapped Tigers, americký bluesman Cedric Burnside nebo oceňovaní domácí interpreti Bonus, Prince of Tennis, Prago Union či Floex, který si kromě vlastního vystoupení také zahraje s Hidden Orchestra.
Hlavní hvězdou sobotního programu bude skotská nu-jazzová skupina Hidden Orchestra, jež míchá pod vedením multiinstrumentalisty Joe Achesona současný volnomyšlenkářský jazz s atmosférickým post-rockem a filmovou hudbou. Jejich živelné koncertní vystoupení staví na kombinaci klasických jazzových instrumentů se sofistikovanou elektronikou a dvou bicích. Skvělý debut Night Walk pasoval Hidden Orchestra na jeden z největších britských objevů loňského roku a u novinářů si vysloužili srovnání s žánrově spřízněnými Jaga Jazzist nebo The Cinematic Orchestra.
Hudbu Hidden Orchestra na albu Night Walks popisuje časopis The Skinny Magazine jako „emocemi nabitou cestu tím nejlepším filmem, který nebyl nikdy natočený". Zvláštním poznávacím znakem jejich stylu je pak hojné použití zvuků přírody jako je zpěv ptáků nebo šumění lesa, jež skvěle doplňují náladovou hudbu na pomezí jazzu, ambientu a filmového soundtracku.
Podle Joe Achesona má deska zachycovat atmosféru nočních procházek ztichlou krajinou. „Rád vnímám zvuky, které v noci vyluzuje příroda. Když už je po půlnoci a nejezdí moc aut a lidé spí, začneš najednou slyšet věci, který přes den nevnímáš - listy šumí ve větvích stromů, voda bublá a nebo stačí jen bzučení klimatizace před obchody. Pozornost tvých smyslů je napnutá a všechno je najednou mnohem bližší a reálnější. A zároveň trochu surreálné, protože máš pocit, že ve tmě vidíš zvláštní věci," říká v našem rozhovoru hudebník, který kromě vlastní hudební kariéry také natáčí zvukové spoty pro BBC.
Aktuálně.cz: Kromě nočních zvuků tě ale inspiruje i Skotsko, kde ses rozhodl usadit. Jak přesně se toto místo odráží v tvé hudbě?
Čím déle žiji ve Skotsku, tím víc mám pocit, že se do mě místní hudba vpíjí víc a víc. Je to asi muzikanty, s nimiž spolupracuju - jsou to vesměs místní lidoví hudebníci a když sampluju jejich improvizace, je jasné, že toho hodně pronikne i do naší tvorby. Navíc mám pocit, že Skotsko a lidová hudba už je slyšet i v některých melodiích, které jsem napsal sám, třeba hlavní riff v skladbě Flight.
A.cz: Ještě předtím než jsi v roce 2005 založil Joe Acheson Quartet (později přejmenovaný na Hidden Orchestra), ses živil jako skladatel hudby pro televizi a rozhlas. Je těžké oddělit komerční práci a tvorbu pro kapelu?
Pro televizi občas něco napíšu, nejvíce zakázek ale mám a vždycky jsem měl od BBC Radio. Je to hudba k rozhlasovým hrám nebo podklady pro pořady, někdy taky nahrávám herce a nebo dělám zvukový design a taky mám za sebou svoje vlastní dokumenty. Všechno mě to baví. Někdy se stane, že nápady, které dostanu při skládání pro rádio, zužitkuji v Hidden Orchestra a naopak, takže to funguje ideálně.
A.cz: Jak změna názvu projektu naznačuje, tvým snem bylo „povýšit" z kvartetu na orchestr. Jak se ti to daří?
Náš desetičlenný orchestr měl premiéru vloni na hlavním pódiu v Glastonbury a taky letos na edinburghském jazzovém festivalu. Pořád nás baví hrát ve čtyřech, ale obyčejně k sobě přibereme ještě jednoho či dva hosty, členy našeho širšího ansámblu. Teď mám ale jiný plán, chci sestavit skutečný orchestr, ale je to zatím spíše jen sen.
A.cz: Na Besedě s vámi vystoupí Tomáš Dvořák alias Floex, který také hrál na desce a udělal remix jedné skladby. Jak jste na něj narazili?
K Tomášově hudbě jsem se dostal už asi před deseti lety, když vyšel jeho Pocustone. Jeden můj kamarád ho viděl hrát na festivalu The Big Chill a donesl mi jeho kompakt. Tu desku dodnes miluju a patří k mým nejoblíbenějším. Když jsem si dělal seznam lidí, které bych oslovil kvůli remixu Night Walks, Floex tam nemohl chybět. Začal jsem ho hledat na internetu a zjistil jsem, že natočil i skvělý soundtrack ke hře Machinarium. Potkali jsme se krátce vloni v březnu, když jsme hráli v Praze a posílali jsme si e-maily.
Je skvělé, že po tak dlouhé době natočil svoje druhé album a našel si čas i na remix skladby Dust. Ten se hodně povedl a já jsem ho ještě oslovil, jestli by nechtěl nahrát klarinet do skladby Flight. Poslal jsem mu skladbu a chtěl jsem, aby svým osobitým stylem hry na klarinet nahradil jednu tradiční, skotsky znějící melodii. Nedávno jsme spolu natočili další píseň Hushed, která bude na nové desce. A Tomáše jsme si také sebou vzali na jazzový festival v Edinburgu.
A.cz: Už jsi říkal, že Hidden Orchestra má kolem sebe širší tým hudebníků, s nimiž spolupracuje. Co bys ale říkal na kolaborace s nějakými slavnými jmény? Nemáš nějaké vysněné muzikanty, které by sis rád pozval k nahrávání?
Je otázka, čemu říkáš „slavný". Všichni muzikanti, kteří s námi hrají, už vlastně slavní jsou, byť jen ve svých oborech. Rozhodně to ale nejsou žádné hudební celebrity a nikdy mě nenapadlo zkoušet oslovit nějakou globální hvězdu. Zvu si lidi, kteří mají můj respekt a od kterých se můžu naučit něco nového. A vysněné kolaborace? Nic takového asi nemám. Rád nahrávám s lidmi z různých hudebních tradic celého světa a je mi jedno, jestli jsou proslulí, nebo ne. Rád bych ale samozřejmě dělal remixy velkým jménům, ale těch je příliš na to, abych je sem vypisoval.
A.cz: Důležitou součástí Hidden Orchestra je i tvoje manželka Poppy. Jaké to je mít v kapele partnerku?
Máme štěstí, že můžeme cestovat po světě spolu. Poppy je skvělá hudebnice a to, že ji mám v kapele, mě zbavuje povinnosti sdílet hotelové pokoje s některým z mých bubeníků. (smích)
A.cz: Když jsme u těch bubeníků. Hidden Orchestra je jedna z mála kapel, která používá dvoje bicí. V čem je výhoda rytmického dua?
Píšu si všechnu hudbu ve svém domácím studiu a jsou v ní naprogramované beaty. Jedním z impulsů, s nimiž jsem zakládal Hidden Orchestra, bylo zachytit energii a sofistikovanost sól jazzových bubeníků. Nasamploval jsem je, přeprogramoval a udělal z nich rytmický podklad pro celou skladbu, obyčejně ještě s použitím těžších rytmů inspirovaných hip hopem a některými klubovými elektronickými žánry. Nakonec to tedy dopadne tak, že groove skladby tvoří minimálně šest různých rytmů a často ještě mnohem víc.
Když jsem měl zahrát svoji hudbu naživo, nechtěl jsem jenom zmáčknout tlačítko na laptopu, ale dát posluchačům kapelu. Měl jsem kapelu, ve které byla Poppy a Tim (Lane) a tak jsem je do nového projektu taky zapojil. Tim mi pomohl aranžovat a zapsat do notového zápisu beaty pro živé bubeníky a zpočátku jsme hráli jen s jedním bubeníkem. Ale bylo toho na něj příliš, cítil jsem, že by bylo dobré přibrat ještě jednoho, a tak jsem požádal Jamieho (Grahama). Nejdřív hráli jen na elektronické bicí, ale oba jsou tak skvělí bubeníci, že časem přesedlali na klasickou soupravu, což pro živá vystoupení dává nové možnosti.
A.cz: Neznamená to, že když máte dva bubeníky, trvá vám dvojnásobný čas sestavit pódium?
Trvá to opravdu dlouho. Ale lepšíme se. Já mám dva kontrabasy a taky musím naštelovat všechnu svoji elektroniku, takže nakonec mi to zabere ještě déle času než jim. Časově zdaleka náročnější je ale přesvědčovat ostatní kapely, které ten večer hrají na stejném pódiu, aby také umístili bubeníky dopředu, jako to děláme my. (smích)
